NÁRODNÁ RADA SLOVENSKEJ REPUBLIKY

které ještě za našeho věku císař a král náš Ferdinand
u prostřed nás žijící přísahal a následovník
jeho nemohl nabýti jiného práva, než to, které
předchůdce jemu postoupiti mohl.
Pánové! připomínám ještě jeden důležitý
skutek v životě státním. Jest to pragmatická
sankce. Tato pragmatická sankce vydána byla
ovšem z vlastní moci císařské, avšak odevzdána
všem sněmům aspoň čelnějším k přijetí a zejmena
stalo se tak, že předložena byla ku přijetí a
schválení sněmu českému, 12. října 1720. Sněm
český vzal pragmatickou sankci v úvahu a přijal
ji dne 16. října 1720 a vydal o tom zvláštní
akceptační akta, kteráž byla vložena do desk zemských,
podobně jak tento skutek byl vložen do
závěrku sněmu téhož roku 1720. Následkem toho
osvědčil císař sněmu českému své poděkování
zvláštním reskriptem ode dne 3. března 1721.
Pánové, tehdáž ještě stavové a sněmové čeští
rozmlouvali s králem svým přímo, s panem Beustem
ale nemluví. (Výborně v centrum. ) Všecky
tyto akta vzhledem přijetí pragmatické sankce
vloženy jsou do protokolu od 27. března 1721
a vloženy do desk zemských. Pánové, při této
příležitosti dovolím si připomenouti věc, která
snad ne každému v tomto sněmu bude známa,
že pragmatická sankce byla přijata též 21. července
1721 od stavů krajiny Chebské, tedy o rok
později a sice zvláštním způsobem, v kterém tato
krajina si vyhradila, že jakožto krajina k říši německé
přináležející a toliko pro zástavu koruně
české postoupená přijímá tuto aktu toliko s takovým
způsobem, aby tím poměr její k říši německé
žádné změny neutrpěl. To sloužiž na poučenou
pánům těm, kteří mají za to, že koruna
česká byla v podobném stejném svazku k říši
německé. (Výborně v centrum. ) Však o tom později
i sám Velký Fridrich, když dobýval Slezska,
zvláštním způsobem dosti zřetelně se vyslovil
a když vzal possessí knížetství slezského, výslovně
řekl, že uvazuje se v držení této země ne
co země říše německé, nýbrž co samostatné země,
někdy ku koruně české patřící. Teda král
Friedrich dobře věděl o poměru koruny české
k říši německé. Avšak, pánové, to jenom exkurse,
kterou jsem si dovolil; ale připomenul jsem pragmatickou
sankci z té příčiny, poněvadž vidno, že
i přijetí pragmatické sankce jest způsobem dvoustranným,
a že stavové též pragmatickou sankci
přijali v úplném znění jejím a že úplnou dědičnost
přiznali, že k tomu vyslovili jakési ohražení,
kteréž má nesmírnou důležitost svou. Praví
sé tam: „zavazujeme se, že i my i potomci naši
již často jmenovaný řáď o posloupnosti od Jeho
Veličenstva vydaný ve všech jeho kusech nejen
držeti a zachovávati ale i statkem a hrdlem jako
naše věrnost a povinnost žádá, každého času
hájiti chceme, poněvadž se nejponíženěji důvěřujeme
a naději toho máme, že naše nejponíženější
stavy a obyvatelé tohoto království nejen
při zmíněné zlaté bulle a majestatu, které za základní
zákony země platí, ale i při všech privilegijích
od nejmilostivějšího císaře Ferdinanda
a potomků jeho stvrzených, jakož i při našich
starodávných řádech a zvycích zachovati ráčí. "
Pánové, z toho vidíte, že při vší zdvořilosti
a poslušnosti formy; v které stavové čeští pragmatickou
sankci přijali, k tomu i výminky svoje
přivěsili.
Ovšem, pánové, tato osobnost království českého
a koruny české byla vždy i od cizích
stavů uznávána.
Nemohu na to mnoho dokladů přivésti, ale
o jedné věci chci se předce zmíniti, poněvadž
jest velmi zajímavá.
Když se jednalo u assemblée nationale ve
francouzském sněmu o vypovězení války říši rakouské,
která ještě tehda tak se nejmenovala,
učinil zpravodatel Pastorel následující návrh:
„L'assemblée nationale decréte, qua il y
alieu a déclarer la guerre au roi de Bohéme et
de Hongrie. "
Tato věc byla přednesena králi Ludvíkovi
a později uzavřela l'assemblée nationale konečně
takto: L'assemblée nationale decréte sur la proposition
formelle du roi et apres a voir decréte
l'urgence la guerre cortre le roi de Hongrie et
de Bohéme.
Pánové! z toho jediného příkladu vidíte, že.
ovšem i Francouzi a jiní národové o stejném právu
království Českého a koruny české věděli, a že
i tehdáž korunu Českou pokládali jako za zvláštní
stát ve spolku říše Rakouské, zvláštní stát, spojený
jenom dynastií.
V těchto poměrech se nezměnilo nic podstatného,
neboť císař František, když prohlásil
říši Rakouskou za císařství roku 1804, učinil to
s tím zvláštním dokladem, že tím se ničeho nemění
v právech jednotlivých našich státův; pravím
státův, „der einzelnen Staaten", mluví o tom
tedy v počtu množném. Pánové! v tomto stavu
věcí a státního práva země naší došli jsme roku
osmačtyřicátého; tu nastala doba velkých převratů
a změn neustálých: nejprve císař a král
náš vydal nám patent od 8. dubna roku 1848,
v kterém netoliko státní právo této země a koruny
České bylo přiznáno, ale království Českému
také odpovědná vláda přislíbena, (hlasy: tak
jest!) zvláštní ministerstvo odpovědné a, panové,
toto nejvyšší rozhodnutí J. Vel. císaře Ferdinanda
ze svobodné vůle vyšlé posud nikdy nebylo zrušeno
a má posud moc práva. (Výborně.) — Dne
25. dubna vydána jest oktroyovaná ústava pro
říši rakouskou, avšak tato, jak známo, neměla
dlouhého trvání. 16. máje již byla zrušena a proklamací
od 1. června. svolán byl ústavodárný
sněm do Vídně. Dne 2. prosince 1848 nastoupil
císař František Josef trůn svůj a vyzval ústavodárný
sněm, tehdáž v Kroměříži rokující, aby
práci svou a dílo své v krátce dokončil. Avšak