NÁRODNÁ RADA SLOVENSKEJ REPUBLIKY

kového zevnějšího, to pánové, přičítati jest oné
staré politice, která hleděla piklů a rejdů mimo
Rakousko a zanedbávala Rakousko způsobem nezodpovídatelným,
(výborně ve středu) a stala se
dědičnou: ministerstvu z roku 1861.
Nepochybně, že chtělo ministerstvo za to,
co ztratilo na polích Solferinských, nabyti náhradu
v severním Německu v Šlesvigholštýně,
z čehož pak pošla nešťastná válka s Pruskem,
která porážku Solferinskou ještě u větší míře
opakovala na rovinách Králohradeckých (hlasy:
tak jest!). Tato politika plna nepravosti proti
národům vlastním, plna ješitnosti, neopatrnosti,
ba plna nevděku proti přátelům zevnějším, ta politika,
pánové, se opětovala i v době, kde již Rakousko
samo se poznalo a nastoupilo diplomem
říjnovým cestu pravou. Pakliže jest jen poněkud
pravdivé to, že neštěstí vede k poznání sebe samého
a na cestu dobrou, tu by věru Rakousko
mělo a muselo býti již na cestě dobré; avšak,
bohužel není to posud, ano shledávám toho pravý
opak. — Že ministr Belcredi nemoha provésti
to, co sice obmýšlel, čemu ale na každý pád
liknavostí svou a neodhodlanosti sám překážky
spůsobil, to se zapřít nedá. Že odstoupil,
učinil sice dobře, udělal to co muž poctivý, né-li
v té míře státnicky moudrý a odhodlaný, jakž
jsme do něho byli očekávali. — Avšak učinil
to pozdě a učiniv tak, zanedbal aneb nepoznal
povinnost svou, aby předce jednou byl rádce
koruny, nejjasnějšímu vládci a zeměpánu oči
otevřel a na to poukázal, jakým pohromám Rakousko,
sotva z nich vyšedší, jde poznovu vstříc.
— Ministerstvo Belcredi-ho má na svědomí to, že
zanedbalo připraviti půdu pro vyrovnání s Uhry
zcela jiným spůsobem, než jak se stalo tím, že
z uherského sněmu přijata jest práce pouhé
komise, která již má býti netoliko základem porad,
ale již i základem jaksi hotového vyrovnání
s Uhry. Povinností toho ministerstva bylo, aby
naproti sněmu uherskému bylo uznalo a použilo
celou váhu ostatních sněmů zemských. Měloť
především učiniti jim po právu tím, aby sněmové
zemští v posledním roce minulého šestiletí byli
mohli přikročit k opravám řádu volebního a mělo
být zvláště šetřeno sněmu charvatsko-slavonského.
Na základě opraveného volebního řádu mohli sněmové
ovšem pak býti rozpuštěny; ale mělo a
mohlo se to stát i se sněmem království uherského
a pak by byl býval pevný základ ku srozumění
se stejně závažnými hlasy všech království
a zemí (výborně.)
Co však učinilo ministerstvo
Belcrediho před odstoupením na místě toho?
svolalo na starých základech nově zvolené zemské
sněmy k mlhavé nové říšské radě mimořádné
a tím ministerstvo Belcrediho si vykopalo samo
svůj hrob. Tím ukončila se doba třetí, kterou
bych nazval dobou nejoprávněnějších avšak způsobem
neočekávaným sklamaných nadějí národů
rakouských. — Jest to osudné, že právě na nešťastném
bojišti Králové-Hradeckém nalezlo Rakousko
muže, jemuž, ačkoliv jen málo měsícův
dýše vzduch Rakouska, najednou jsou svěřeny
takřka samostatně všecky osudy říše i vnitřní
i zevnější. Kdyby se člověk historie neb zdravého
rozumu tázal, jaké příčiny mohly k takovému
desperatnímu prostředku vésti, tož by sotva člověk
nalezl odpověd jinou než asi tu: „poněvadž
to nešlo s lidmi domácími a poněkud alespoň
poměrů rakouských znalými, tedy to snad půjde
s takovými, kteří o těch poměrech ani zdání nemají
(výborně). Jiné příčiny pánové, může snad
nalézti ten, komu přístupny jsou kruhy vyšší a
užší, ale my a národ nás je sotva najdem.
Kterak to nové ministerstvo si počíná, to leží
před námi; zdá se mi to as tak, jako by člověk,
který pobyl několik neděl v českých láznich, několik
neděl ve Vídni a několik dní v Pešti a přitom pilně
byl čítal žurnály vídeňské, chtěl říci, že poznal dostatečně
poměry Rakouska. Pánové! že můj úsudek
není nepravý, toho svědectví jest nejlepší několik
konsequencí, které se vyvést dají z ministerského
reskriptu dne 4. února tohoto roku. Stojí v něm
z předu hned uznání, že císař pán měl úmysl, pojistit
všem zemím a královstvím svým při vyrovnání
záležitostí pospolitých stejně závažných hlasů a že
chtěl poskytnouti k tomu zároveň pevného základu.
(Výborně). Lituje hned na to ministerstvo,
že se to potkalo s těžkostmi, že se to stalo nemožným;
a proč? Předně, poněvadž prý nedošel
tento úmysl císařský všady nadějného uznání,
ano že se mnohonásobně vykládal tak, — jako
kdy by se tím chtěla vzít všecka naděje na
upravení ústavy zaručené diplomem říjnovým
i manifestem zářijovým. — Avšak pánové, odkud
pak přišlo ministerstvo k tomu přesvědčení? Vyslovili
se o tom sněmové? (výborně). Od 4. února
jsme žádného sněmu neměli! Tedy kdo se v tom
vyslovil mnohonásobně a tak hrozivě, že se musilo
říci: císařské slovo, které je dáno národům,
nemůže býti splněno proto, že se nepotkalo se
žádoucím uznáním ano s pochybnostmi z mnohých
stran? (výborně). Odkud, ptám se, pánové! taková
pochybnost'? Od sněmu zajisté ne; pakli od
někuď jinuď, na tom nic nezáleží (výborně).
Praví sice ministerstvo samo, že ani takový výklad
nemá skutečného důvodu a předce je dostatečným,
aby nám dvakráte císařským slovem zaručené
slíbení udělalo ničím! Druhá příčina, pro kterou
se císařské slovo nemá stát skutkem, jest jakýsi
nenadálý příběh! Jaký to příběh ? O tom nás
poučuje odstavec další. Ten příběh znamenitý a
neočekávaný, který takový převrat v celé politice
najednou uspůsobil, jest jednoduše ten, že na
královský reskript k sněmu uherskému, sněm
uherský posud neodpověděl. Avšak odpověděl
snad později? Ještě posud neodpověděl.
Ministerstvo samo praví dále, že jest jen
naděje, že příznivě odpoví (výborně). Za jakou
cenu jest koupena tato naděje? Pánové, za cenu