NÁRODNÁ RADA SLOVENSKEJ REPUBLIKY

dostává oněch listin, kterých zapotřebí k tomu,
by mohl soudit o důkladnosti císařského sdělení,
když se mu nedostává listin, aby věděl, co
obsaženo v patentu z 2. ledna a ca zrušeno cís.
rozhodnutím z dne 4. února — tak, pánové, se
mi zdá, že vůbec slavný sněm důstojným a bezpečným
způsobem žádné jednání a rozhodování
o sdělení císařské vlády, slavnému sněmu předloženém
ani před se vzíti nemůže!
Proto pánové, mám za to, žeby se vlastně
sdělení císařské vlády mělo vrátiti s tím doložením,
že, se žádá, aby listiny, bez nichž se jednati
nemůže, důstojném a slušným spůsobem byly
sděleny sněmu, načež sněm se bude moci pustit
do vyjednávání o císařském sdělení.
Avšak nahlížím pánové! vážnost doby, ve
kteréž se nyní nalézáme a nahlížím také příčiny,
za kterými komise slavným sněmem ustanovená
a nynější sněm sám na tom se ustanovil, pustiti
se do jednání a do vyřizování podobného onoho
sdělení císařské vlády.
Pánové! bylo ještě z více stran dostatečně
vylíčeno, jak smutné to jest, co jsme v Rakousku
zkusili v životě ústavním, jak smutné to jest,
když, dříve se mohlo říci alespoň snad každým
rokem, ale nyní už takřka každým měsícem se
ústavní naše poměry mění, když žádnému tak
řka ústavnímu zákonu, kterýž doposud vydán
byl, nebylo dopřáno času, aby se o něm dokázalo
také zdali jest schopen života, neb alespoň
těm nebylo dopřáno času, o kterých skutečně
většina jest toho domnění, že by byly bývaly
života schopny. Smutné ale také, pánové, a ještě
smutnější jest to, když po tak dlouhých dobách
pouhých zkoušek opět vrátiti se máme a vláda
opět se vrací k zkoušce toho, o čemž jsme již
dostatečně přesvědčeni, ku zkoušce té soustavy,
která říši již takřka na pokraj záhuby přivedla,
která zavinila vše nekonečné zlé, kteréž ještě
v minulém roku nás zastihla.
Pánové, to jest velmi smutné, že tak dlouho
již k žádnému ustanovení a ustálenému poměru
v ústavním našem životě přijíti nemůžeme.
Potěšitelné ale předce pánové při tom jest
to, že k neblahé té zkoušce, zavádět opět onen
systém vládní, o němž jsem již jednou pravil,
že říši na pokraj záhuby uvedl, nepropůjčil se
žádný z našeho středu, žádný občan rakouský:
a že se musila najmout k tomu cíli síla z ciziny!
(Výborně.) A pánové, jest to skutečně divný počátek
nové soustavy, když o onom muži, který
odvážil se ji prováděti, když o něm celé Rakousko
jest přesvědčeno, že on poměrův našich není
znalý a jest to smutné, pánové, když v první listině,
ve které předstoupil před zastupitelstvo národní,
před sněmy zemské, v každém řádku podal důkaz,
že nemá ponětí o poměrech říše naší a o
panujících v ní státoprávních poměrech. Pánové,
již v tomto ohledu obšírně zmínil se jeden
z pánů řečníků přede mnou a chci jen docela
krátce ještě jednou to naznačit, a ještě jednou
v pamět uvésti, že skutečně tomu tak, že z každého
řádku zdělení cís. vlády vysvítá, že toto
zdělení vypracováno jest bez znalosti našich poměrů.
— Neb, pánové, hned v prvním neb druhém
odstavci praví se, že se muselo upustiti od mimořádné
rady říšské, poněvadž prý z mnohých stran
se jevily obavy, že prý by se tím vybočilo
z dráhy ústavní.
Z mnohých stran se jevila obava, že by se
tím vybočovalo z dráhy ústavní! Nůže, pánové,
mohli by to mužové takoví, kteří by měli žezlo
vlády v rukou a kteří by znali poměry v Rakousku,
to říci a krok takový ústavní udělati, když
by vědeli, že s tím opatřením, které se mělo
státi císařským patentem od 2. ledna toho roku,
byli souhlasili sněmové český, moravský, haličský,
lubláňský, tyrolský, a veliká část štýrského a sněm
gorický a ještě jednotlivé části ostatních sněmů.
A nyní pánové, když vůbec máme ústavní život
v Rakousku zaváděti, podle čeho se máme říditi
v našem jednání, nežli podle většiny? a kde je
většina na straně císařského patentu ode dne 2.
ledna, a nebo na straně sdělení císařské vlády?
Já doufám, pánové, že brzo se přesvědčí nynější
pan státní ministr — a bude to snad již pozdě
— kde vlastně a na které straně stojí většina.
Hned za tím, pánové, se praví, že mimořádná rada
říšská stala se zbytečnou proto, poněvadž dospělo
narovnání s Uhry tak daleko, že netřeba více —
jak dříve se zamýšlelo — předkládati je zástupcům
ostatních království a zemí, nýbrž muselo
se jmenovati odpovědné ministerstvo uherské, a
toto muselo již míti určitý návrh vyrovnání v ruce.
Nůže, pánové, já nevím, jestli skutečně již vyrovnávání
s Uhry tak daleko dospělo, a jestli návrh,
který na sněmu uherském byl. vypracován,
se může považovati za něco dokonaného a určitého,
avšak tolik vím, pánové, kdyby tak daleko
bylo, že by předce nebylo tomu vadilo, aby se
bylo jmenovalo odpovědné ministerstvo a prostředkem
odpovědného ministerstva uherského
z jedné strany a ostatního ministerstva z druhé
strany a zároveň prostředkem zastupitelstev všech
království a zemí bylo se vyjednávalo dále, a jsem
přesvědčen, že takovým způsobem bylo by se
lépe podařilo. Nechci se pouštěti do té otázky,
jestli úmluva s Uhry skutečně ve všem vyhoví
požadavkům, které nevyhnutelně požaduje říše od
díla vyrovnání, avšak zdá se mi alespoň, pánové,
co se týká příspěvků na společné záležitosti říšské,
že dozajista žádný ze sněmů zemských, ani sněm
království našeho, ani jiné země nepodvolí se,
aby snad z jeho země příspěvky k společným
záležitostem říšským byly nepoměrně větší, než
jsou příspěvky uherské země. Jest—li se to, pánové,
ukáže, jak posud ještě skutečně nevím,
jest—li k tomu nepřijde, jest-lise ukáže, že co se
týče té nejdůležitější stránky tohoto vyjednání,
co se týče příspěvků na společné záležitosti říšské,