You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Knihy... od Seidla<br />
A LBERT C AMUS: Léto. Nakladatelství Hynek,<br />
Praha 1999, přeložila Vlasta Dufková, 100 s.<br />
Minotaurus aneb zastavení v Oranu byl napsán<br />
v r. 1939, Moře na dosah pochází z r. 1953.<br />
Tato vročení jakoby svými krajními body uzavírala<br />
to, co by si na čas přálo být zapomenuto<br />
a popřeno: válku, onemocnění tuberkulózou<br />
i ostatní osobní útrapy, neúprosnou řeholi přemýšlení<br />
a domýšlení absurdity lidského údělu.<br />
Souběžně s dvojí žízní – po kráse a po obdivu<br />
– existuje i dvojí paměť: je tu krása a jsou tu ponížení.<br />
Eseje, které máme před sebou, jsou příklonem<br />
ke kráse, především ke kráse Středomoří<br />
a odkazu antiky, k lyrickému, harmonizujícímu<br />
pólu autorského sebevyjádření, který<br />
jindy bývá záměrně potlačován. Návrat do Alžíru<br />
– ve vzpomínkách i ve skutečnosti – je návratem<br />
do bezpečí domova, k nedotčené svěžesti<br />
kvetoucích mandloní, ke kruté i přívětivé nádheře<br />
země mezi pouští a mořem, k nepřemožitelnému<br />
létu. Také nádhera těchto Camusových<br />
textů je nedotčeně svěží, krutá i přívětivá. Nejsou<br />
však odpočinkem nebo divertimentem,<br />
nýbrž hledáním rovnováhy mezi pocitem ohrožení<br />
a pocitem nebetyčného štěstí, hledáním<br />
hlubších jistot než nabízí ono karteziánské cogitare.<br />
V křehké slávě dne i za noční tmy, jejíž<br />
lahodnost nikdy nekončí, pak z autorových úst<br />
zazní otázka zpochybnění i naděje: „Jak jsem<br />
s takovou dávkou slunce v paměti mohl vsadit na<br />
absenci smyslu?“<br />
Rozhovory s Beyusem. Nakladatelství Votobia,<br />
Olomouc 1999, z německého originálu<br />
přeložila Eva Zajíčková, 150 s.<br />
Často slýcháme, že umělec, zejména výtvarný,<br />
má zmizet za svým dílem. Jeho vzhled, charakter,<br />
myšlenky a životní historie mohou být<br />
pro obecenstvo i kritiku spíše zavádějící. U Josepha<br />
Beyuse je tomu záměrně naopak. Jeden<br />
z jeho základních teorémů „rozšířený pojem<br />
umění“ zahrnuje nejen dříve nezvyklé formy<br />
tvořivosti, jako je např. „sociální plastika“ či<br />
nové sociální funkce umění, které by mělo být<br />
katalyzátorem zásadní společenské proměny,<br />
nýbrž byl v prvé řadě ušit na míru samotnému<br />
autorovi. Otázka: „Proč nosíte klobouk?“ Beyus:<br />
„Ano, to je velmi zajímavé. Odpovím jen krátce.<br />
Je to pokus udělat z člověka samotného<br />
umělecký pojem a jako takový ho převést do<br />
světa práce.“ (s. 131) Součástí Beyusovy tvorby<br />
je vše, co dělá, co říká, co si myslí, legenda jeho<br />
života, jeho politické názory a aktivity, odlití<br />
zlatého zajíce z repliky carské koruny, jehož<br />
prodejem byly získány prostředky pro vysazení<br />
7 000 dubů, projekt Svobodné mezinárodní<br />
univerzity pro tvořivost a mezioborový výzkum<br />
nebo realizace Čerpadla na med. Velká osobnost<br />
a umělec, který má celosvětový úspěch,<br />
který se komerčně prosadí – a obojím bezesporu<br />
Beyus byl – se dnes neobejdou bez určitého<br />
zúžení pohledu, bez jednostrannosti, nad kterou<br />
by asi dvorní rada Goethe kroutil hlavou.<br />
Je také nutné, aby takový jedinec bral sám sebe<br />
dostatečnou měrou vážně.<br />
Foto: Jaromír Šofr<br />
Jiří Janatka (1939), pracuje jako psychiatr. Vydal<br />
tři knihy povídek a jednu sbírku poezie.<br />
J ACQUES P RÉVERT: Slova. Z francouzského<br />
originálu přeložil Petr Skarlant, nakladatelství<br />
Akropolis, Praha 2000, 272 s.<br />
V kolektivním po(d)vědomí uložený archetyp<br />
Jacques Prévert je spjat s čímsi neokázale<br />
a úsměvně radostným. V jeho spodní vrstvě,<br />
v časech prvního českého výboru z edice současné<br />
zahraniční poezie Plamen (Jen tak, 1958),<br />
ale i o něco výš, v sedmdesátých a osmdesátých<br />
letech, můžeme nalézt také sny o tehdy téměř<br />
nedostupné Paříži, městě zázračných setkání,<br />
městě espritu a šarmu, kde J. P. s neodmyslitelnou<br />
cigaretou v ústech sedával v kavárničkách<br />
na chodníku nad sklenkou svého Chablis nebo<br />
Beaujolais. Podobné pocity, včetně jakéhosi<br />
příjemného očekávání, vyvolávají i pěkným<br />
vzhledem vybavená Slova – první úplný český<br />
překlad této nejslavnější básníkovy knihy. Archiv<br />
čtenářských zážitků míní, skutečnost však mění<br />
– i s opravným prostředkem možné předpojatosti<br />
vůči novému, nezvyklému překladatelskému<br />
přístupu. Korektorská a redaktorská nedbalost<br />
čárek, které chybí či přebývají, nedůslednost<br />
v psaní velkých a malých písmen, zápas<br />
se správnými předložkovými pády a četné podobné<br />
prohřešky příznivou emoční naladěnost<br />
nahlodají a brzy je vyvětráno a současně zatuchlo.<br />
Setkáme se s „králíkem vyskočeným do<br />
nebe“, „celá společnost se dává do pozoru“<br />
(zřejmě místo „staví“) atd. atd. Postrádáme<br />
především český ekvivalent elegantní, půvabné<br />
prévertovské hovorovosti, kterou známe z předchozích<br />
setkání. A tak nezbývá než rozhodující<br />
úder – porovnat například Hrubínovu Píseň hlemýžďů<br />
jdoucích na pohřeb se zadýchanou Písní<br />
šneků jdoucích na pohřeb. A tak nezbývá, než<br />
připomenout si Velké trojhvězdí, tlustý a dosti<br />
neforemný, téměř osmisetstránkový špalek překladů<br />
z Apollinaira, Eluarda a Préverta, který<br />
Petr Skarlant v r. 1986 připravil společně se<br />
svými režimními kolegy Kamilem Maříkem,<br />
Karlem Sýsem a Jiřím Žáčkem. Trojhvězdí bylo<br />
jaksi tlusté a neforemné nejen fyzicky, nezářilo,<br />
nýbrž jen blikalo: matně, nevýrazně a ucouraně,<br />
s pramalým vystižením osobitosti jednotlivých<br />
poetik: Jako bychom se ocitli v restauraci,<br />
kde se guláš od řízku liší pouze vzhledem. Kromě<br />
toho – z prvních českých úplných Slov až<br />
příliš vyčnívá neobratností překladu zvýrazněná<br />
a dnes již dosti vzácně uctívaná tendenčnost<br />
raného Préverta – všechno to protiválečné, protiklerikální,<br />
protiimperialistické, protiměšťácké<br />
a protiprďolovské: „Někomu září měsíc / jinému<br />
svítí slunce / těžce pracující nevidí tyto věci /<br />
jejich slunce je žízeň prach pot asfalt...“ Rovněž<br />
(mnohdy) těžce čtoucímu (tento svazek) je slunce<br />
Prévertovy někdejší slovní magie Skarlantovým<br />
překladatelským asfaltem i prachem proměny<br />
vkusu a hodnot do značné míry zakryto.<br />
C LAUDE<br />
M AURIAC: Proust. Z francouzského<br />
originálu přeložila Alena Králíková, nakladatelství<br />
Votobia, Olomouc 1997, 205 s.,<br />
edice Malé monografie.<br />
Proustův čas je znovunalézáním, je scelením<br />
minulosti, přítomnosti i budoucnosti v konkrétnosti<br />
aktuálního prožitku, ke kterému lze dospět<br />
pouze prostřednictvím náhodně vyvolaných,<br />
rozumem neřízených paměťových stop. Nelze<br />
tedy na něj klást obvyklá měřítka. Také tato<br />
Malá monografie se jim vymyká: s vročením<br />
1997 se na pultech a ve výlohách knihkupců<br />
ocitla až nyní. Chuť madlenek namáčených do<br />
šálku čaje (podle Prokopa Voskovce z prvních<br />
34 3/2000
Change language