Foto: Jakobi Tadeusz 36 3/2000
M ARTIN C. PUTNA Poetika homosexuality v české literatuře 1. O jednom vědním oboru, který do Čech nepronikl Než se někdo při pohledu na téma naší studie rozhněvá nebo naopak příliš natěší, i vzhledem k tomu, že jde v české literární historii zřejmě o první soustavnější studii s tímto zadáním, bude snad vhod poslat vší zuřivosti, všem očekáváním a pomrkáváním v ústrety několik metodologických poznámek. Hned na počátku je třeba říci, že literárněhistorické a poetologické zkoumání na toto téma není ve světě už dávno ničím překvapivým, natož pikantním. Vzájemné působení homosexuality a literatury či obecněji homosexuality a kultury patří ke zcela běžně přednášeným, věcně a seriózně předkládaným i přijímaným univerzitním předmětům. Ne že by vše, co se na světových – zvláště na amerických – univerzitách přednáší, bylo hodno následování. Autor této studie je poslední, kdo by se honil za módními novinkami vědeckého provozu. Podle počtu i ohlasu vědeckých publikací a esejů, nemluvě o beletrii, filmové a hudební tvorbě, se však zdá, že „objev“ onoho oboustranného působení ovlivňuje kulturu našeho věku, její reflexi sebe sama i její „čtení“ kulturního odkazu předchozích epoch v míře už i v českých zemích nadále nepřehlížitelné. Vztah homosexuality a literatury dnes vzrušuje a provokuje něčím jiným, než dříve: Svou mezioborovostí. Svou jakoby nevyčerpatelnou paletou možností přístupu k materiálu a problematice. Homosexualita vstoupila do dějin odborné (tj. nikoliv spisovateli samými pěstěné) literární reflexe se Sigmundem Freudem, především se Vzpomínkou z dětství Leonarda da Vinci (1910). 1 Freudovy analýzy umění byly mnohokrát kritizovány a dnes je lze právem mít za průkopnické, leč překonané. Tam, kde Freud své bádání skončil, tedy u klinického výroku „Autor XY je homosexuál“, dnešní badatelé většinou začínají, ptajíce se: „A co to znamená pro jeho tvorbu?“ „Investigativní“ směr bádání, odhalování skrytých homosexuálních souvislostí v životech autorů nebo skrytých homosexuálních významů v textech samozřejmě existuje i nadále, ale stále více buď za hranicí seriózní literatury, jako ryze účelové počínání homosexuálních aktivistů 2 – nebo v oblasti postmoderní hry. 3 Pro současnou etapu jsou typičtější zcela odlišné postupy. Mnoho badatelů o homosexualitě a kultuře chápe svou oblast bádání jako přirozené pokračování populárních „gender studies“; nazývají proto svůj obor analogicky „gay studies“ 4 a „starší sestry“ feministky bývají jak jejich inspirátorkami, tak někdy přímo badatelkami na poli „gay studies“. Ať s feministkami nebo bez nich (část feministické literatury pokládá homosexualitu naopak za prazdroj mužského šovinismu a tudíž všeho zla), autoři píšící o homosexualitě a literatuře tíhnou k solidaritě s těmi, kdo se zastávají všech utlačených, umlčovaných, zakazovaných, „nestandardních“ – lidí, myšlenek, životních modů. Původcem této orientace je jeden z klasických teoretiků homosexuality a kultury, filosof Michel Foucault, 5 a jejím důsledkem velmi časté sepětí kulturních „gay studies“ s politikou. Pokud jde o politický rozměr „gay studies“, užívá se zpravidla termínu „queer theory“. Z nejvýznačnějších autorů politicky orientovaných buďtež připomenuti alespoň Francouz Guy Hocquenghem 6 a Ital Mario Mieli. 7 Jiní autoři setrvávají úžeji v oblasti literatury a pokoušejí se různými způsoby postihnout význam homosexuality pro poetiku textů, žánrů a epoch. V mnohém inspirativní i kontroverzní (zvláště tezí, že „řecký“ model by měla současná homosexuální kultura „vyměnit“ za (I. díl) umělecky podnětnější model středověký) je například kniha Le Rapt de Ganymede, soubor statí Dominiqua Fernandeze, známého u nás zatím z překladů dvou románů. V německé oblasti vybudoval základy oboru Wolfgang Popp, profesor germanistiky v Siegenu a vydavatel odborného časopisu Forum: Homosexualität und Literatur. Mezi jmenovanými i nejmenovanými badateli panuje základní spor, zda po celé dějiny kultury existuje cosi takového jako univerzální, v nejhlubší podstatě vždy stejná, „esence homosexuální poetiky“, nebo zda se v každé epoše konstituuje nový model artikulování onoho fenoménu, pro nějž je i „homosexualita“ jen jedním z mnoha dobově podmíněných názvů. Stoupenci prvního směru se označují jako „esencialisté“, stoupenci druhého jako „konstrukcionisté“. ––– V české tradici neměl autor kromě dosti lakonického výčtu v závěru studie Václava Jamka Umění, homosexualita, AIDS 8 žádný vzor, žádnou metodu jak vymezit relevantní literární materiál. Byl si vědom, že musí především zaujmout nějaké stanovisko k problému netotožnosti „literatury psané homosexuály“ a „literatury, v níž je homosexualita přítomna jako téma“. Pojem „literatury psané homosexuály“ tenduje nutně k onomu „investigativnímu“ či „psychoanalytizujícímu“ směru, který nepokládáme za příliš perspektivní a koneckonců ani za vnitřně slušný. Pokud ten či onen autor cítí nebo se chová homosexuálně, ale v jeho literatuře to nezanechává zjevné nebo dobře prokazatelné stopy (byť o tom, co je legitimní literární exegeze a co svévolný konstrukt, lze vést diskusi téměř nad každým textem), je to pro literární bádání skutečnost irelevantní. Prohlašovat, že kdo je v názorech nebo v životní praxi homosexuál, nutně patří do „homosexuální literatury“, 3/2000 37
- Page 1 and 2: Ivan M. Havel, kybernetik. Předpla
- Page 3 and 4: Jan Špaček: Kostlivci v dobře uz
- Page 5 and 6: Zastavujeme chodce na ulicích. Her
- Page 7 and 8: Řád, trh, byznys rozhovor s Petre
- Page 9 and 10: a měl slušný ohlas. Praha v něm
- Page 11 and 12: ři další jsou v Hostivaři. Nejv
- Page 13 and 14: Prague (1992) režie: Ian Sellar he
- Page 15 and 16: Kroniky mladého Indiana Jonese Ně
- Page 17 and 18: Tehdy jsem se rozhodl vydat se do P
- Page 19 and 20: „Pojďme si říct, jak postupuj
- Page 21: Pokud vše dobře dopadne, bude se
- Page 24 and 25: Historie P ETR H AVEL Osudy české
- Page 26 and 27: Foto: Jana Noseková Už brzy po li
- Page 28 and 29: Pomník a jeho historie Malostransk
- Page 30 and 31: Foto: Jana Noseková 30 3/2000
- Page 32 and 33: Dichtung und Wahrheit Nejsmutnějš
- Page 34 and 35: Knihy... od Seidla A LBERT C AMUS:
- Page 38 and 39: y znamenalo praktikovat ponižujíc
- Page 40 and 41: sbírce, v Tajemných dálkách (18
- Page 43 and 44: (Vybráno z Repoetitoria Oty Karlas
- Page 45 and 46: Vrchní strážm. Bohuslav K.: Odpl
- Page 47 and 48: V. Fremr: Zájezd pražské stráž
- Page 49 and 50: 3/2000 49
- Page 51 and 52: Pražská filmarmonie 3/2000 51
- Page 53 and 54: Sir Charles Mackerras angažmá zde
- Page 55 and 56: Obchodníci si musí svoje zákazn
- Page 57 and 58: tisícovkou jiných žen, ale zatí
- Page 59 and 60: Ano, ne a proč? Ptáme se zajímav
- Page 61 and 62: Bacha na Elvise! Překlad: Tamara V
- Page 63 and 64: Dějiny malby 20. století se odehr
- Page 65 and 66: Nikdy se však nejedná o manýrist
- Page 67 and 68: 3/2000 67
- Page 69 and 70: Juan Gimenez - La caste des Meta-Ba
- Page 71 and 72: to nikdo z nás nevyslovil, bylo n
- Page 73 and 74: Přemysl Rut je extrémně vytíže
- Page 75 and 76: Rutovi: Přemysl, Nina, Adam, Madla
- Page 77 and 78: Něco jiného (Povídka z připravo
- Page 79 and 80: Foto: Jaroslav Ožana Než se tatí
- Page 81 and 82: Foto: Jarka Wágnerová Olšany. Ve
- Page 83 and 84: RUSKO Vínečko bílé V posledníc
- Page 85 and 86: L UDMILA V ACHTOVÁ Pěší výprav
- Page 87 and 88:
také 1928 poprvé uviděl grotesky
- Page 89 and 90:
naděluje světu fantastické barev
- Page 91 and 92:
NOVINKA! Michal Viewegh Nové nápa
Change language