Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Ondřej Sekora se svými sestrami<br />
předobraz. Ondra sportoval, honil se za motýly,<br />
miloval Mikoláše Alše, obkresloval jeho hulány<br />
a sestavoval z nich vlastní bitevní scény. Čím<br />
dál víc ho to táhlo k umění, jenže mu první světová<br />
válka pěkně pomíchala karty. „Ctěný pane<br />
učiteli,“ psal 14. 4. 1918 devatenáctiletý sokol<br />
Vladimíru Šindlerovi do Dědkovic na Hané,<br />
„dnes mne odvedli. Tolik jsem se těšil, jak se<br />
budu moci úplně oddat malování, leč nadarmo.“<br />
Horlivý čtenář Dostojevského a Lva Tolstého<br />
se tehdy považoval za pacifistu a nihilistu.<br />
Počet pravděpodobnosti mu nikdy nevycházel:<br />
Moc toho chtěl a začal, ještě víc si přál, a ne<br />
všechno zmohl. Neměl strach z krkolomných<br />
kombinací. „Rád filosofuji, miluji krásnou literaturu,<br />
loutkové divadlo jakož i sport a tělocvik,<br />
od nichž ustoupit nemohu,“ svěřoval se.<br />
Po válce se dal do modelování a studia práv.<br />
Prvním písemně doloženým artefaktem, který<br />
zmizel v propadlišti času, je patinovaná postava<br />
nosorožce – tematické kostky výtvarníka Sekory<br />
byly vrženy už v roce 1920.<br />
Novopečený vysokoškolák vystupoval rovněž<br />
coby umělecký referent spolku Právník a průvodce<br />
po brněnských ateliérech. Nevěděl si moc<br />
rady s avantgardou, ale uhranula ho. „Hleděl<br />
jsem na to jak zajíc na melouny,“ sděloval svému<br />
pedagogickému mentorovi a doporučoval zcela<br />
na výši nejžhavější aktuality studium aventinského<br />
Musaionu, sborníku moderního umění.<br />
Tím víc překvapí další, bezprostředně následující<br />
rozhodnutí: „Ani vášní již nemám. Snad ještě<br />
humoristické kresby se budu kvůli výdělku<br />
trochu držet, ale malování nechám.“ Jednou si<br />
to v kombinované reportáži, podepsané jako<br />
vždy šifrou -ra-, vyřídil stručným slovem a drobnými<br />
obrázky s Emilem Fillou, Václavem Špálou,<br />
Miloslavem Holým, Alfrédem Justitzem<br />
a celou tehdejší mánesovskou smetánkou. Měl<br />
z nich trému, proto je škádlil. Připadali mu jako<br />
moderní akademičtí malíři v apartně deformovaném<br />
moderním salonu. Na rozdíl od nich se<br />
Sekora školil na vlastní pěst. A zůstal v předpokoji.<br />
V Paříži, kde se -ra- 1923 poprvé na rok usadil,<br />
to bylo ještě drsnější, ale také dobrodružnější.<br />
Etablovaní revolucionáři byli nejen v galeriích<br />
na dosah ruky, stačilo jen zajít do správné<br />
kavárny. Ondřej Sekora na to neměl ani moc<br />
chuti, ani čas. Lidovky s ním uzavřely tvrdou<br />
smlouvu. Měsíčně měl dodat kromě denních<br />
zpráv 3 osmiobrázkové sportovní cykly, 12 kreslených<br />
vtipů, 2 kreslené cykly pro Dětský koutek<br />
a 1 obrázkový seriál pro nedělní přílohu.<br />
Za základní honorář 40 halířů za řádku se<br />
-ra- snažil. Výtečně referoval o Tour de France,<br />
ještě krásněji o poutích, komediantských boudách<br />
na Pigalle nebo o cirkusech. Občas se potkal<br />
s Richardem Weinerem nebo zašel s Bohuslavem<br />
<strong>Martin</strong>ů k Šímovům. Poznamenal si,<br />
že s Weinerem jedli ústřice, řízky, žampiony<br />
a zmrzlinu, o výtvarných zážitcích se ale nezmiňoval.<br />
Zamiloval se do ragby a ostatní lásky<br />
většinou zamlčel. S dojemnou přesností líčil<br />
mamince do Brna praktiky prodejných slečen,<br />
erotické třeštění břicha a návštěvu ve Follies<br />
Bergre, kde tančily nahé ženské, zakryté právě<br />
jen tam, kde mají vlasy. O Picassovi, Braqueovi<br />
nebo o Moně Lise nepadlo ani slovo, a také<br />
v denících po nich není stopy. Kdoví kolikrát byl<br />
Monsieur André v Louvru, jisté ale je, že často<br />
chodil do kina, nejraději do Musée Grévin. Tam<br />
86 3/2000
Change language