stáhnout v PDF - Martin Reiner

str. 64, 65 La Déesse (Bohyně)
ale orientoval se dokonce i na téměř identické
tvarosloví), se tak ocitá v téměř nepatřičně působící
kontrapozici k temné látce Tracyho kriminálních
případů. Na první pohled se zdá být
vyloučené, aby se funkčnost, s jakou jsou tu páchány,
popisovány a odhalovány vraždy, jakkoli
snášela s groteskou, navíc výrazově vypjatou.
Avšak ve výsledku je sémiotické napětí mezi těmito
dvěma zcela protichůdně formulovanými
strukturami natolik vystupňované, že působí
vlastně na druhou: nadčasová hypnotičnost těchto
comics vyvěrá právě odsud, především díky
této kvalitě působí Dick Tracy tak dvojznačně,
vykloubeně a děsivě.
Dick Tracy je klasický comics, který však, zatím,
bez jakékoli závislosti na aktuálních stylových
vlnách v oboru i mimo něj – a na rozdíl od
mnoha z nich – zcela spolehlivě vyzařuje svoji
poezii. Jenom velmi zběžně upozorněme ještě
alespoň na několik dalších výtvarných aspektů,
které toto vyzařování spoluspouštějí.
Tracyho protivníci jsou jednou z konkrétních
projekcí výše zmiňované polarity tématu a výtvarného
stylu. Flattop, Pruneface, Mole a další
nejsou, jak by se dalo soudit podle jejich jmen
a groteskního vzhledu, žádnými komickými figurami:
nejen své profesionální protivníky, ale
i náhodné svědky zabíjejí – nebo se o to pokoušejí
– bez váhání a mnohdy děsivými způsoby,
ale právě ona nepatřičnost výtvarné stylizace,
se kterou jsou tito bad guys pojednáni, je činí
opravdu přízračnými.
Nejfrekventovanějším kompozičním rámcem
je u Goulda polocelek, jehož zúžené zorné pole
s konverzujícími figurami v předním plánu
většinou čtenáře ničím nevybízí, aby si výrazněji
uvědomil perspektivu obrazu. O to intenzivněji
pak perspektivně traktovaný prostor působí
v dynamicky zařazeném velkém celku, v němž
figura náhle uvolňuje místo krajinným, architektonickým
nebo jiným prvkům, jejichž prostřednictvím
se perspektiva dramaticky uplatní.
64 3/2000