Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Kostlivci<br />
J AN<br />
Š PAČEK<br />
v dobře uzamčené skříni<br />
aneb Jaké jsou naše symfonické orchestry?<br />
Nemine rok, abychom se nedočetli o nějakém „skvělém zahraničním úspěchu“ České<br />
filharmonie. Taková zpráva, pravidelně plnící kulturní rubriky nicneříkajícími<br />
a zoufale stejnými frázemi, může vzbudit dojem, že alespoň umění orchestrální hry je<br />
v našich krajích na vysoké úrovni. Čas od času se dokonce stane, že v této rituální informaci<br />
zastoupí Českou filharmonii jiný orchestr – Symfonický orchestr hl. m. Prahy<br />
FOK, Státní filharmonie Brno (SFB), Symfonický orchestr Českého rozhlasu<br />
(SOČR), Janáčkova filharmonie Ostrava (JFO), výjimečně i jiné. Otázka tedy zní:<br />
Máme tu vskutku skvělou sestavu superorchestrů, nebo jde jednoduše o blamáž?<br />
Vezměme to ale pěkně odzadu: Co bychom<br />
si měli slibovat od orchestru „na úrovni“?<br />
Především je to jeho technická připravenost.<br />
Přední světové orchestry dnes sice stále nacházíme<br />
zejména ve Velké Británii, v německy mluvících<br />
zemích a v Americe. (Dávno vyčpělá floskule<br />
o studeném umění amerických orchestrů<br />
„bez srdce“ je přitom ve špatným sluchem<br />
vybavených kruzích živena výhradně bledou<br />
závistí.) Přesto dnes není problém vytvořit<br />
v nevelké metropoli s průměrně hudebně gramotným<br />
obyvatelstvem a relevantní hudební<br />
školskou institucí orchestr patřící mezi světovou<br />
špičku. Potřebujeme k tomu pouze orgán<br />
státní správy, který je ochoten relativně nákladný,<br />
nicméně to které město dobře reprezentující,<br />
provoz orchestrálního tělesa pokrýt. Tyto<br />
finance je ku zdárnému chodu instituce třeba<br />
garantovat zhruba tři roky dopředu, neboť jen<br />
v takovém případě je možné vsednout na kolotoč<br />
plánování předních světových koncertních<br />
jednatelství a agentur. Jen stěží lze u kvalitního<br />
orchestru na něčem ušetřit. Přesto by jednou<br />
z rozhodujících výdajových oblastí měla být<br />
osoba uměleckého ředitele, tedy šéfdirigenta.<br />
Ta totiž bývá pro případnou rostoucí kvalitativní<br />
křivku orchestru nejdůležitější. Neméně důležitý<br />
je ovšem dobrý a hlavně hudby i hudebního<br />
byznysu znalý management, počínaje uměleckým<br />
dramaturgem a konče strážcem peněz.<br />
Mezi dirigentskými hvězdami se totiž pohybuje<br />
řada mladých a relativně dosti levných talentů,<br />
proti nimž často stojí podvodníci s minulostí<br />
ověnčenou hostováním ve všech světových metropolích<br />
dvaceti osmi světadílů, kteří ovšem<br />
již nemají žádnému orchestru co nabídnout,<br />
neboť jsou za svým uměleckým zenitem, trpí<br />
nějakou závažnou chorobou bránící rozvinutí<br />
někdejších schopností nebo prostě holdují alkoholu.<br />
Dej Bůh věčnou slávu jednomu z největších<br />
houslistů historie, nedávno zesnulému Yehudi<br />
Menuhinovi – jeho dirigentská činnost ke<br />
konci života však byla k pláči.<br />
Dalším výrazným rysem předního světového<br />
orchestru je kvalitní dramaturgie, která by měla<br />
udržovat blízké kontakty s koncertním jednatelstvím.<br />
Nejlépe je, když tyto funkce zastává<br />
jedna osoba nebo oddělení, protože vzájemná<br />
komunikace těchto sekcí je čím dál důležitější.<br />
Nyní tedy máme orchestr na vzestupu se skvělým<br />
šéfem a dobře fungující osvícenou správou.<br />
Co ještě chybí? Musí být kde hrát. A taky: je třeba<br />
mít pro koho hrát. Moderně akusticky vybavený<br />
koncertní sál by tudíž měl být samozřejmostí.<br />
Je až s podivem, jaké věci se dějí se<br />
starodávnými místy koncertů, aby vyhověly náročným<br />
moderním požadavkům na zvuk. Londýňané<br />
dodnes rádi hovoří o velkých a zajímavě<br />
vypadajících „mushrooms,“ které pokryly<br />
vypouklý kopulovitý strop slavné viktoriánské<br />
Royal Albert Hall, domovské síně Royal Philharmonic<br />
Orchestra. Poslední, a možná úplně<br />
nejdůležitější věcí, je styk s veřejností – od propagace,<br />
tištěných programů na koncertech, zjednání<br />
ohlasu v médiích přes předprodej vstupenek<br />
až po uvaděče na koncertech.<br />
Krátké shrnutí: poměřujeme-li kvalitu současných<br />
orchestrů, všímejme si hlavně těchto<br />
skutečností:<br />
1) Má orchestr kvalitní hráče?<br />
2) Je veden svým šéfdirigentem k lepším výkonům?<br />
Je zřetelná jeho umělecká koncepce?<br />
Není to jen přežívání od koncertu<br />
ke koncertu?<br />
3) Má orchestr stabilní finanční zázemí a může<br />
si tudíž dovolit nadmíru důležitá hostování<br />
sólistů i cizích dirigentů?<br />
4) Je vedení orchestru odborné a zkušené<br />
jak po stránce umělecké, tak i manažerské?<br />
5) Je k dispozici vyhovující koncertní sál?<br />
6) Jaký je postoj orchestru jako instituce<br />
k médiím a lidem?<br />
Po úspěšném naplnění takového šestera orchestrálních<br />
tázání můžeme s klidným svědomím<br />
vyrazit na turné po Japonsku nebo Americe.<br />
Má to však jeden háček: Ono se totiž dá<br />
vyrazit na turné i bez klidného svědomí. Zkrátka<br />
„na kšeft“.<br />
Srovnávání našich orchestrů se zahraniční<br />
špičkou by vzhledem k často proklamované tradici<br />
české hudebnosti mělo být na denním pořádku.<br />
Není. Proč? Podívejme se na problém<br />
podle jednotlivých „přikázání“.<br />
Ad 1) Orchestrální hráči<br />
Jak je to vlastně s našimi hráči? Je tu nápadná<br />
paralela s fotbalem: Po celém fotbalově civilizovaném<br />
světě hrají naši hráči s velkými úspěchy.<br />
Reprezentační družstvo rovněž sbírá jen<br />
samé vavříny. Přesto je úroveň naší fotbalové<br />
50 3/2000
Change language