Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Obchodníci si musí svoje zákazníky hýčkat, aby<br />
nezkrachovali. Kruh se uzavírá: Co hrozí pracovníkům<br />
státních institucí, jmenovitě orchestrů,<br />
za přezíravý přístup ke svým posluchačům<br />
a médiím? Samozřejmě že nic. Řídíme se totiž<br />
vkusem průměrného posluchače. Koho by napadlo,<br />
že symfonický orchestr je institucí vzdělávací,<br />
nikoliv zábavní? Že posluchač se rozhodne<br />
jít na koncert za poznáním a ne za uspokojením<br />
vlastních představ?<br />
Obecně dosti zoufalá je u našich orchestrů<br />
úroveň večerních programů s informacemi<br />
o skladbách. V této zemi totiž zdomácněla představa<br />
o „průměrném“ posluchači jako o vůdčím<br />
typu publika. Takový posluchač má doma<br />
0,75 přehrávače cédéček, chodí dva a půlkrát do<br />
měsíce na koncert, má 2,15 dětí a umí hrát na<br />
1,6 hudebního nástroje. Navíc prý není zvědavý<br />
na podrobnější informace o skladbách. Není totiž<br />
muzikolog, jenom posluchač. Proč by se měl<br />
o hudbě něco dovídat, když je lékař, právník<br />
nebo vrátný? Je vskutku naší národní kulturní<br />
specialitou přesvědčení, že by návštěvník koncertu<br />
neměl být obtěžován přílišným objemem<br />
informací. V cizině (Německo, Francie, Británie)<br />
jsou programy nejen zajímavým čtením nejen<br />
na přestávku; jsou psány tak, že si je rádi<br />
otevřete i v hlubokém ušáku u domácího krbu.<br />
Je radost si je archivovat a v případě potřeby<br />
z nich čerpat potřebné informace z dějin hudby.<br />
U nás je program pouhým cárem papíru,<br />
který se nechává na sedadlech a v hospodách.<br />
31. listopadu a 1., 7. a 8. prosince 1999 hostoval<br />
v Praze u orchestru FOK renomovaný<br />
a také nanejvýš povolaný dirigent Maxim Dmitrijevič<br />
Šostakovič, který zde řídil skladby svého<br />
otce. Kromě několika závažných faktografických<br />
chyb, kterých se v programech dopustil<br />
zkušený „-pz-“, zcela chyběly texty ke čtrnácté<br />
Šostakovičově symfonii, která zhudebňuje básně<br />
Garcíi Lorcy, Rilkeho, Apollinaira, a Küchelbeckera<br />
na téma smrti. Větší pohrdání posluchačem<br />
si lze jen stěží představit.<br />
Proč je vztah mezi institucí orchestru a posluchačem<br />
tak zoufalý? Proč si vstupenky České<br />
filharmonie nemůže přespolní posluchač telefonicky<br />
rezervovat u večerní pokladny? Proč<br />
jsou uvaděčky v sálech protivné a nezdvořilé<br />
(Janáčkovo divadlo)? Proč chybí ve světě běžná<br />
podpora studentů a mládeže při vstupu na koncerty<br />
(Pražské jaro, pražské orchestry)?<br />
Protože k tomu všemu chybí organizátorům<br />
motivace. Proč by si to dělali, proč by si sami komplikovali<br />
život? Vždyť to po nich nikdo nechce!<br />
Stále platí klasický vzorec: Proč něco dělat<br />
dobře, když je lepší a pohodlnější totéž učinit<br />
špatně? Můžeme to nějak změnit?<br />
Ano. Musíme však po orchestrech vyžadovat<br />
kvalitu ve všech ohledech. Vzdor tomu, co nás<br />
naučila normalizace, je třeba nemít z umění<br />
strach a považovat je také za svoji věc. Musíme<br />
se umět ozvat, psát dopisy, klást dotazy a ve výjimečných<br />
případech třeba i na koncertě zapískat.<br />
Dovede si u nás někdo jen představit, že<br />
v milánské La Scale vypískali svého miláčka Luciana<br />
Pavarottiho za to, že zpíval falešně? Pokud<br />
publikum žádá po svém orchestru kvalitu,<br />
musí si ji umět vydobýt. A nežádá-li ji? Pak je<br />
po problému. Cesta nejmenšího odporu je totiž<br />
v naší zemi skvěle vyšlapaná. Stačí jen pootočit<br />
klíčkem a pak ho někam dobře schovat. Do<br />
skříně plné kostlivců se tak nikdo nedostane.<br />
A až na ni jednou někdo vezme krumpáč, bude<br />
zasypán hromadou neřešených problémů.<br />
A co přijde potom? Neřekne si nakonec: Nebylo<br />
lépe, když byla ta skříň zamčená? •<br />
Fotografie převzaty z propagačních materiálů<br />
jednotlivých orchestrů<br />
Pražský symfonický orchestr – FOK<br />
3/2000 55