Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Vrchní strážm. Bohuslav K.:<br />
Odplata za pohanu četnické stanice<br />
(číslo 9, ročník I., rok 1931)<br />
Zvykání koní na hudbu<br />
Jest krásný zářijový den. Slunéčko pomalu<br />
se prodírá třeboňskou mlhou a jakoby stydlivě<br />
se usmívá na pocestného, kráčejícího po okresní<br />
silnici od městečka L., směrem k N. Muž velké,<br />
statné postavy, oděný v dlouhý svrchník,<br />
pod nímž nesl baťoh, v ruce řádnou sukovici,<br />
vykračoval si vesele, takže pozorovateli maně<br />
drala se na rty píseň: „A já jsem volný jak ten<br />
pták...“<br />
Muž došel až k obci N., a protože scházela<br />
ještě nějaká doba do rozezvučení se zvonu na<br />
věži n...ského kostela, ulehl do lesního mlází<br />
vedle silnice a odpočíval. A zatím, co si zde hovělo<br />
takové pěkné tulačisko, marně si příslušníci<br />
četnické stanice v N. lámali hlavy, jak nejrychleji<br />
rozmnožit spf. o čís. 10.<br />
Jakmile uhodil zvon, zvedl se muž a putoval<br />
– nyní již loudavým krokem – do vesnice, těsně<br />
kol budovy, v níž jest umístěna četnická stanice.<br />
Nebyl bohužel nikým z četníků zpozorován,<br />
neboť tito odešli již k polednímu odpočinku.<br />
Po jedné hodině přišlo do mého bytu, v budově<br />
četnické stanice, 11 roků staré děvče naší<br />
posluhovačky a vypráví mezi jiným, že když šlo<br />
v poledne ze školy, šel právě kolem stanice nějaký<br />
muž, oděný v dlouhý kabát, a když si přečetl<br />
staniční návěštní tabuli, ušklíbl se a zcela<br />
neesteticky vyplázl jazyk do oken četnické stanice.<br />
Co si asi při tom myslel, domyslí si každý<br />
čtenář sám.<br />
Po vyslechnutí této zprávy nastalo na četnické<br />
stanici velké rozhorlení a strážm. B. ihned<br />
usoudil, že tato pohana, tato smělost musí býti<br />
příkladně potrestána, a v duchu již viděl, že budeme<br />
psáti spf. čís. 10. Energickým a horlivým<br />
pátráním zjistili jsme v naší obci, že chlapisko<br />
skutečně „obšlehlo“ několik výstavnějších domů<br />
a po požití polévky v místním hostinci odešlo<br />
směrem k Jindř. Hradci.<br />
Podezřelý muž měl již značný náskok, a rozhodli<br />
jsme se proto použíti svých kol, která náhodou<br />
oba vlastníme, ač nepobíráme za jejich<br />
používání ve službě žádné náhrady, třebas že je<br />
pro rozsáhlost obvodu používáme dosti často.<br />
Asi po 30ti minutové jízdě uviděli jsme před sebou<br />
rázným krokem putovati vysokého, dosud<br />
statného muže a podle popisu jsme ihned poznali,<br />
že jde o smělce, který se opovážil potupiti<br />
tak zvláštním způsobem naši stanici.<br />
Pronásledovaný zpozoroval již oba četníky<br />
za ním se ženoucí, a když jsme byli téměř u něho,<br />
jeho pravá ruka sjela bleskurychle do kapsy<br />
u kalhot – pro revolver??? – ale ne, počal se rychle<br />
a houževnatě drbati na stehně pravé nohy.<br />
A nyní rozpředla se následující rozmluva:<br />
„Jen výš, povídám“. Muž upřel na mě svůj pátravý<br />
pohled a táže se: „To patří mně?“ Dostižený,<br />
zřejmě lepší tulák, soudě podle obleku, otázán<br />
po osobních dokladech legitimoval se domovským<br />
listem, znějícím na jméno A. B. roz.<br />
5. 1. 1877 v P., takto krejčovský pomocník – bez<br />
zaměstnání.<br />
Když pak B. viděl, že s jeho svobodou počíná<br />
si „osud“ nějak divně zahrávati, ježto nemohl<br />
prokázati prostředky ke své výživě, ani že těchto<br />
hledí nabýti poctivým způsobem, vyhodil poslední,<br />
a jak předvídal, i rozhodující trumf.<br />
A skutečně – oba jsme viděli, že nám sklaplo, že<br />
spf. čís. 10 tohoto dne již psáti nebudem a že<br />
také nebudem moci pomstíti to vypláznutí jazyka<br />
do oken naší stanice. Tulák totiž s vítězným<br />
úsměvem vyňal dvě potvrzení, psaná v německé<br />
řeči, podle kterých pracoval od 21. 4. do<br />
9. 6. 1930 v Maxdorfu a od 14. 7. do 16. 8. 1930<br />
v Bernsdorfu u Trutnova. Obě potvrzení byla<br />
opatřena razítky obecních úřadů a podpisem<br />
starostů.<br />
Zdálo se mi přímo nemožným, aby nám tak<br />
náhle sklaplo. Jistě, že každý víte, jak v takových<br />
případech se pak kladou otázky, třebas že<br />
již napřed víme, že budou zodpověděny v náš<br />
neprospěch, je to spíše, abych tak řekl, jakési<br />
váhání k získání času a k spřátelení se se skutečností,<br />
že uniká respekt, že se vymyká zákonu<br />
někdo, kdo jej určitě přestoupil.<br />
Snad právě tímto váháním a bedlivým upíráním<br />
zraku na obě potvrzení jsem zpozoroval,<br />
že na jednom je razítko obec. úřadu nějak nápadně<br />
rozmazané. Druhé potvrzení prohlédl<br />
jsem si již důkladněji a tu jsem zpozoroval, že<br />
razítko obce má text obrácený. Tulák pozoroval<br />
mé pohyby až příliš ostře, a tak snad i postihl<br />
radostný záblesk v mém oku. Aniž ale nechal<br />
znáti sebemenší podezření, řekl jsem tulákovi,<br />
že půjde k soudu a že se přeptáme o správnosti<br />
jeho potvrzení. A tu náš muž zcela s klidem<br />
prohlásil, že by to bylo zbytečné, že si ona potvrzení<br />
zhotovil sám a nyní že je mu to již jedno,<br />
bude-li zavřen. Vyprávěl dále, že se těmito<br />
potvrzeními legitimoval již mnoha bezpečnostním<br />
orgánům a žádný nic závadného nezpozoroval.<br />
O pravdivosti jeho slov jsme se také skutečně<br />
přesvědčili. Doznal, že v roce 1929 byl již<br />
za takováto falšovaná potvrzení trestán kraj.<br />
soudem v Táboře – 6ti měsíci žaláře, a hned si<br />
vypočetl, že vyjde nyní z kriminálu zrovna na<br />
jaře 1931.<br />
Spf. čís. 10 bylo k velké radosti strážm. B. zachráněno<br />
a to s rubrikou ve staniční knize 21.<br />
Vše zavinilo ono vypláznutí jazyku, což neopomenul<br />
strážm. B. zatčenému zdůrazniti.<br />
3/2000 45
Change language