▲ Pohled na výstavbu základové desky – dna nádrže ▲ Celkový pohled na výstavbu čtyř nádrží ▲ Pohled na tažené bednění a vnitřní část nádrže ▲ Zvedání střešní skořepiny ▲ Provádění sklolaminátové výstelky stěny nádrže ▼ Pohled na pokládku vysokopevnostních geotextilií ▲ Dokončená sklolaminátová výstelka stěny, rozpracovaná poslední vrstva dna nádrže ▼ Pohled na zásyp z výšky
dvou vzájemně kolmých směrech navrženo 34 + 34 = 68 předpínacích kabelů, uložených v ocelových kanálcích. Kabely jsou napínány jednostranně. Každá základová deska byla rozdělena dvěma rovnoběžnými pracovními spárami na tři díly o přibližně stejném objemu betonu. Deska byla velmi hustě vyztužena, zejména v okrajových zónách, kde se kombinovala nosná a konstrukční výztuž desky pod stěnou. V okrajovém prstenci do desky zasahují též ohyby svislých kabelů stěn, jež propojují stěny se základovou deskou. V bočním bednění desky bylo nutné vynechat kapsy pro kotvení kabelů. Výhodou byl osmiúhelníkový tvar desky umožňující do jisté míry shodné tvary bednění kapes. Postup napínání byl navržen tak, aby nedošlo ke kolizi napínacího zařízení s vyčnívajícími kabely druhé soustavy kabelů. K účinnému předpětí desky bylo nutné zajistit, aby se napínáním stlačila; tzn. bylo třeba, aby se posunula po podloží a stlačila v celé ploše. Koeficient odporu třením byl minimalizován vytvořením kluzné spáry mezi deskou a podkladním betonem. Stěna Stěny nádrží tloušťky 0,6 m jsou navržené jako dodatečně předepnuté horizontálními a vertikálními kabely. Při horním okraji směrem dovnitř nádrže jsou opatřeny konzolami, které se později využily ke zvedání střechy. Zvažovaly se dvě varianty postupu betonáže stěn – buď betonáž do klasického bednění v prstencích složených z několika segmentů stěn, nebo kontinuální betonáž do posuvného bednění. Výhodou druhé varianty, která byla vybrána, byla jednoduchost bednění a rychlost betonáže, ale postup byl náročný. Obvod stěn přesahoval 150 m a beton bylo třeba ukládat velmi pravidelně, aby nedocházelo k situacím, kdy část stěny již tvrdla a současně jiná část byla dosud měkká. V dolní části stěny je umístěna řada technologických otvorů. V žebrech bylo třeba zabetonovat kotvy předpětí v přesných polohách. Množství výztuže a kabelových kanálků ve vodorovném i svislém směru bylo velké. Obtížná byla i betonáž horních konzol. Po zaběhnutí všech operací se přes uvedené problémy dosahovalo rychlosti posunu bednění cca 1,5 m za den. Stěny jedné nádrže tak byly vybetonovány cca za 14 dní. K tomu je třeba doplnit dobu na betonáž konzol, kdy bylo nutné bednění zastavit, rektifikovat a pak dobetonovat konzoly. Volba betonáže do posuvného bednění se ukázala jako správná. Dosáhlo se vysoké rychlosti a bezesparé stěny, což se kladně projevilo v těsnosti nádrží. Pro horizontální předpětí byly použity 19lanové kabely. Pro kotvení vodorovných kabelů se po vnějším obvodu rozmístila čtyři svislá žebra. Kabely v jedné vrstvě se napínaly oboustranně a obě poloviny současně, takže při napínání horizontálních kabelů byla v akci současně čtyři napínací zařízení s kapacitou 5000 kN. Současně se napínala vždy jedna vrstva kabelů, aby nedocházelo k nerovnoměrnému namáhání nádrže. Vodorovné kabely jsou pro omezení ztrát třením uloženy v chráničkách HDPE. Celkem se jedná o 2 x 30 vodorovných kabelů uložených v nejvíce namáhaných místech po 0,6 m. Stěny byly založeny na základovou desku bez propojení betonářskou výztuží mezi deskou a stěnou. Při předpínání vodorovných kabelů stěny se průměr nádrže zmenšil cca o 10 mm, proto byla stěna uložena na základovou desku kluzně. Teprve po předepnutí vodorovných kabelů se mohly napnout svislé kabely, které přitáhly stěnu pevně k desce a stlačily kontaktní spáru. Spoj stěny se dnem lze považovat za částečné vetknutí. Svislé předpětí stěn je z dvanácti lanových kabelů stejné kvality jako u horizontálního předpětí. Svislé kabely stěny, jež procházejí od kotvy v horním okraji stěny směrem dolů, obloukem se obracejí a putují zpět nahoru, kde končí opět v horním okraji stěny, se nazývají vlásenkové kabely. Kabely jsou uloženy v ocelových vinutých trubkách a v místě kotvení v základové desce v ocelové válcované trubce jsou ohnuté do tvaru U s průměrem 2 m. Napínání těchto kabelů probíhalo z horní hrany stěn oboustranně, pomocí dvojice napínacích zařízení. Nejnáročnější technologickou operací v této fázi výstavby se ukázalo protažení všech dvanácti lan touto vlásenkovou kotvou. Injektáž se prováděla z nejnižšího místa kabelu cementovou maltou s minimálními objemovými změnami. V místech prostupů stěn bylo použito atypického svislého tyčového předpětí. Skořepina střechy Střechu nádrže tvoří kopule tvaru kulového vrchlíku o průměru cca 48 m, vzepětí cca 5 m a tloušťce 250 mm. Po okraji střechy je navržen ztužující věnec, kde je umístěna část předpínacích obvodových kabelů střechy (druhá část je umístěna v horní části stěny). V ploše kopule je pouze betonářská výztuž. Po rozhodnutí o monolitické variantě střechy se zvažoval postup betonáže na vysoké skruži přímo v definitivní poloze nebo betonáž střechy na dně nádrže a její následné vyzdvižení do definitivní polohy a připnutí k horní části stěn. Druhá varianta se ukázala jako výhodnější. Betonáž na nízké skruži umístěné uvnitř nádrže však také nebyla jednoduchá. Sklon povrchu betonu vyžadoval použít beton nižší konzistence, aby nedocházelo ke stékání při jeho hutnění. Betonáž začala u obvodového věnce a pokračovala směrem do středu střechy. Nakonec se nabetonoval ztužující límec středového střešního otvoru. Betonáž probíhala kontinuálně cca 66 hodin za pomocí bádií. Zvedání střešní skořepiny Zvednutí skořepiny probíhalo pomocí 2 x 18 kusů předpínacích tyčí průměru 36 mm. Tyče byly na jedné straně osazeny v obvodovém věnci skořepiny a na druhé straně v železobetonových konzolách šířky 2,2 m a výšky 900 mm, rovnoměrně rozmístěných po obvodu stěn. Na každou konzolu připadají dvě tyče, spojkované po cca 6 m od věnce až nad konzoly ze stěn, kde je umístěno zdvihací zařízení. Požadavek zněl zvedat střechu synchronně. V konzolách byly osazeny dostatečně tuhé chráničky o světlosti do 120 mm, kterými procházejí tyče. Půdorysná velikost konzol se volila tak, aby mezi věncem skořepiny inzerce Liapor - vyrovnávací podsyp suchých plovoucích podlah dokonalé vyplnění podkladní vrstvy podlah odlehčení stropu zlepšení tepelně a izolačních vlastností konstrukce zlepšení akustických vlastností podlahy snadné uložení rozvodů inženýrských sítí www.liapor.cz stavebnictví 09/12 13
Change language