english synopsis - Časopis stavebnictví

▲ Jihozápadní pohled na vilu s vyznačením nově realizovaných šesti základových „studen” vynášejících základy pro zahradní terasu a schodiště (vizualizace, zdroj:
ateliér RAW s.r.o.)
k významnému upřesňování. Mnohá nová zjištění přinesl průzkum
v oblasti interiéru, zpracovaný v rámci již čtvrté – výrobní – fáze
projektu PhDr. Ambrozem (např. významný objev původní makassarové
stěny). Na výsledku obnovy se také v určité míře projevují rady
Mezinárodního odborného poradního sboru (THICOM), zřízeného
městem Brnem zejména za účelem zlepšit informovanost světové
odborné veřejnosti o dění při této mediálně sledované akci.
Z dané koncepce obnovy vycházela studie, která ověřila možnost maximálního
návratu k originálnímu stavu domu z období, kdy v něm žila rodina
Grety a Fritze Tugendhatových. Všechny pozdější úpravy byly posouzeny
již jako účelové a převážně nevhodné.
Ve výsledku tak byla navržena rehabilitace, jemné uvolnění památky směrem
k její podstatě – konzervace podstaty a pietní doplnění chybějících
součástí na základě hlubokého poznání původního provedení. Podstatou
se přitom rozumí veškerá materiálová a povrchová hodnota originálu,
včetně nánosu vrstvy počátečního užívání (do 2. světové války). Bylo
také logicky rozhodnuto, že vila bude vybavena veškerým původním
mobiliářem, většinou v restaurátorských kopiích.
V diskuzi o odůvodněnosti této koncepce byla předložena zejména tato
fakta:
■ Jedná se o autorské dílo Ludwiga Miese van der Rohe, které se řadí
k jeho stěžejním evropským realizacím. Pro moderní architekty má až kultovní
povahu. Stavba je zapsána v seznamu kulturního dědictví UNESCO.
■ Z originálu stavby se dochovalo výjimečně vysoké procento – téměř
veškerý tvar, řada povrchů, významných prvků a vybavení. Převážná část
originálu byla ovšem překryta. Přes vysokou míru autenticity nebyl ve
stavu před obnovou již výraz stavby zdaleka původní, autorova koncepce
částečně ztratila čitelnost.
■ Úpravy z válečných a poválečných let byly devastační. Navíc se v podstatě
nedochovaly, protože byly setřeny celkovou rekonstrukcí v letech
1981–1985. Jedinou vrstvou, kterou bylo možné navrhovanou rehabilitací
odstranit, se stala právě vrstva z osmdesátých let 20. století.
Studie byla dokončena v květnu 2005 a ve své koncepci byla následně
schválena orgány památkové péče. V červnu 2005 ještě svolal Národní
památkový ústav poradní komisi odborníků, jež studii ohodnotila jako
vysoce kvalitní a její celkovou koncepci rovněž schválila.
Následovalo vypracování dokumentace pro stavební povolení, která byla
zaměřena zejména na oživení památky. Úkolem architektů bylo splnit
zadání projektu tak, aby zakomponováním návštěvnického provozu do
rehabilitované památky nebyla popřena její původní funkce – bydlení. Cílem
je naopak evokovat co nejintimnější zážitek, jako by šlo jen o návštěvu
v obydleném domě. Obdobným úkolem pro specialisty bylo technické
zajištění souladu restaurované vily s jejím návštěvnickým provozem.
Na základě požadavku památkových orgánů došlo k vypracování dokumentace
pro provedení stavby, která zdůrazňuje veškeré stavební profese,
jejich koordinaci a plnou funkčnost. Za účelem čitelnosti zahrnuje i kartotéku
všech prvků (přes 3000 ks), včetně stanovení postupu ochrany a restaurování
každého z nich. V rámci tohoto stupně dokumentace se také dořešilo
vybavení domu veškerým původním mobiliářem, převážně v kopiích.
Koncepci projektu lze ve výsledku shrnout následovně: V rámci projektové
přípravy byl o vile Tugendhat zjištěn dostatek informací, které byly
relevantní pro pečlivé zpracování projektu. Byl znám tvar, materiál, funkce,
vybavení, a dokonce i způsob používání vily v letech 1930–1938. Bylo také
známo, jakými úpravami vila prošla v následujících letech. Díky stavebněhistorickému
průzkumu, dochované původní projektové dokumentaci,
fotodokumentaci, restaurátorským průzkumům, fyzickým nálezům a svědectvím
bylo možno velmi přesně definovat jak míru zachování původní
substance, tak detaily o tom, co se do současnosti nedochovalo.
Na tomto základě byla obnova vily Tugendhat navržena jako restaurátorský
počin, zaměřený na plnou rehabilitaci originálu na vědecké úrovni. Dříve
zastřený účinek Miesova díla byl obnoven, restaurovalo a rekonstruovalo
se tam, kde se nedochovalo. Nedošlo přitom k žádným úbytkům cenných
vrstev. Významnou inspirací byla úspěšná rehabilitace Müllerovy vily
v Praze od architekta Adolfa Loose, dokončená v roce 2000. V případě
stavebnictví 09/12
23