english synopsis - Časopis stavebnictví

a stěnou byla mezera 0,15 m pro
eliminování případných nepřesností
ve svislosti stěn. Rozměr konzoly
zajišťoval dostatečný prostor pro
umístění zvedacího zařízení. Provedení
konzol vyžadovalo osazení
nosné betonářské výztuže (14 ks
průměru 28 mm na jednu konzolu)
do stěn, kde musela být řádně zakotvena.
Mezi konzolami byla osazována
betonářská konzolová výztuž
průměru 25 mm po 200 mm.
Po zatvrdnutí betonu skořepiny se
mohlo přistoupit ke zvedání střechy.
Úlohou bylo vyzvednout skořepinu
o hmotnosti téměř 1500 t,
průměru cca 48 m, o ploše srovnatelné
s polovinou fotbalového
hřiště, a to do výšky přes 20 m.
Po porovnání několika technologických
variant, které přicházely
v úvahu, se střecha zvedala pomocí
celozávitových předpínacích
tyčí a dutých hydraulických válců.
Potom bylo třeba vyřešit několik
zásadních technických problémů,
například způsob průchodu spojek
tyčí hydraulickými válci, dostatečnou
kapacitu a tlak čerpadel, sledování
geometrie konstrukce a jejího
pohybu během zvedání apod. Výsledný
postup zvedání byl navržen
tak, že na každé z osmnácti konzol
rozmístěných po obvodu nádrže se
umístily dvě zvedací závitové tyče
WR Ø 36 mm, každá o únosnosti
cca 1000 kN. Na konzolu byla pro
každou dvojici tyčí smontována
ocelová konstrukce s převázkami
a se stoličkami pro pobírání jednotlivých
kroků zdvihání. Průchod
spojky tyčí zajišťovaly speciálně
navržené a zkonstruované dělené
roznášecí desky. Tyče byly rozděleny
z montážních důvodů na
několik dílů. Spodní část tyče byla
zakotvena do věnce skořepiny
a zůstala v konstrukci pro definitivní
připnutí střechy ke stěně.
Hydraulický systém zvedání tvořily
tři uzavřené a navzájem propojené
okruhy vždy s jedním čerpadlem
a dvanácti dutými válci o nosnosti
600 kN pro šest konzol. Z uvedených
únosností je patrné, že tyče
byly teoreticky využity asi na 42 %
únosnosti, hydraulické válce pak
na 70 %. Pracovní tlak v okruhu
nepřevýšil 530 barů. Vlastní zdvihání
probíhalo po jednotlivých
krocích velikosti až 150 mm, po
kterých bylo nutno vždy dočasně
podepřít konstrukci na maticích ve
stoličkách. Po vysunutí celé tyče
i se spojkou nad převázku byla tyč
pomocí věžového jeřábu demontována.
Průměrná rychlost zvedání
dosahovala 1 m/hod, jednu skořepinu
bylo možno zvednout včetně
všech doprovodných činností za
čtyři až pět dní. Během zvedání
bylo nutné sledovat pohyb střechy
a její deformace. K řízení vlastního
zvedání sloužily tři lankové snímače
polohy. Zjistilo se tak, že skořepina
se zvedá stejnoměrně po celém
obvodu. Deformace obvodového
věnce byly sledovány v dalších
osmnácti bodech a měření se
podrobně vyhodnocovala vždy po
cca 2 m zdvihu. Po vyzvednutí konstrukce
do definitivní polohy byly
vyztuženy a dobetonovány části
mezi jednotlivými konzolami tak,
že vytvořily celistvý obvodový věnec,
k němuž se následně připnula
dalšími devadesáti tyčemi celá skořepina.
Poté byly provizorní roznášecí
desky a matice na zdvihacích
tyčích nahrazeny definitivními kotevními
prvky a i do těchto tyčí byla
vnesena požadovaná předpínací
síla. Po předepnutí všech svislých
tyčí a dokončení betonáží věnce
se napnuly poslední obvodové
kabely v horní části stěny. Tím byla
střecha sevřena mezi stěny a beton
věnce i beton ve spáře mezi stěnou
a věncem byl stlačen.
Zatěžovací zkouška
Po dokončení nádrží se prováděla
jejich zatěžovací zkouška. Hlavním
cílem bylo ověřit založení konstrukce
a zjistit reálné sedání při úplném
naplnění nádrže. Jako zatěžovací
médium se použila voda. Protože
zkouška proběhla před instalací
laminátového těsnicího systému,
stala se tato zkouška i ověřením
těsnosti nádrže.
Všechny čtyři nádrže se chovaly
v podstatě stejně, nebyl patrný
výraznější rozdíl v sedání nádrží ani
v namáhání stěn. Sedání nádrží od
vody naměřené hydronivelací činilo
u všech nádrží okolo 18–20 mm.
Geodetickým měřením po obvodě
základové desky se stanovilo
sedání nádrží cca 5 mm. Jednalo
se o velmi malé hodnoty sedání.
Nádrže nevykazovaly nerovnoměrný
pokles ani naklonění. Všechny
hodnoty byly v souladu s projek-
tem a v normou v daných mezích
pro celkové sedání i nerovnoměrný
pokles.
Vnitřní sklolaminátová
výstelka nádrží
Ochrana před netěsností a detekce
(zjišťování) netěsností nádrží jsou
pojaty jako ucelený vakuový systém
podle ČSN EN 13160 v třídě I.
Podle této normy jsou zjišťovány
netěsnosti (tj. potenciální úniky)
ztrátou podtlaku v meziprostoru
dvoustěnného systému, tzn. že
k indikaci netěsnosti dojde dříve,
než může skladovaná kapalina
uniknout do okolí (jedná se o nejvyšší
stupeň zabezpečení podle
této normy).
Navržený sklolaminátový systém
výstelky se skládá z ochranného
dvouplášťového obložení a systému
indikace netěsnosti. Netěsnost
nebo poruchový stav je
indikován výstražným signálem
(zvukovým nebo vizuálním), který
se přenáší do řídicího systému.
Vnitřní stěna a dno železobetonové
nádrže z betonu C30/37 se
opatří dvouplášťovým systémem
pro zabezpečení těsnosti nádrže.
Jako první se provádí tzv. podkladní
(sekundární) sklolaminátová vrstva,
jež se laminuje na železobetonové
konstrukci nádrže. Jako druhá se
provádí (tzv. primární) sklolaminátová
vrstva, jež je z jedné strany ve
styku s kapalinou a z druhé strany
je opatřena nopovou hliníkovou
fólií, která tvoří vakuovaný prostor.
Každá z vrstev má tloušťku cca
3 mm a obsahuje další dílčí mezivrstvy.
Protože maximální objem
meziprostoru nesmí překročit 8 m 3 ,
je meziprostor obložení rozdělen na
dostatečný počet sekcí – segmentů.
Dno nádrže se dělí na čtyři sekce.
Stěny jsou rozděleny po výšce
na sedm sekcí. Jednotlivé sekce
jsou vybaveny vždy samostatnou
indikací netěsností. K monitorovacím
jednotkám je přiveden datový
kabel pro přenos signálu (poklesu
vakua pod stanovenou mez) do
řídicího systému. Nádrže splňují
všeobecné požadavky na ochranu
před účinky statické elektřiny.
Vnitřní povrch nádrže je opatřen
vodivým nátěrem napojeným na
uzemňovací soustavu.
Zemní konstrukce
Vyztužené zemní konstrukce
zásypů
Konstrukce zásypů jsou vyztužené
zemní konstrukce využívající
výztužná geosyntetika a zásypy
z původního výkopku. Geotechnické
konstrukce byly navrženy tak,
že plně respektují konečné terénní
úpravy, napojení na terén a hlavní
vazbu na konstrukce nádrží úložiště
a technologických objektů.
Vyztužené zemní konstrukce
nádrží
Zásyp je vlastně zemní konstrukce,
protkaná cca 550 000 m vysokopevnostních
geosyntetik, která
zabezpečují, že stěna nádrže po
celé své výšce 22 m není vůbec
namáhána zemním tlakem. Jsou
formovány a předpínány tak, že
mezi nádrží a čelem zemního tělesa
je vytvořena 300 mm mezera.
Ta se v důsledku konsolidace zeminy
a doběhu veškerých zatížení
zmenší, ale nikdy zemní těleso
nedolehne na stěnu nádrže tak, že
by mohlo způsobit pro konstrukci
nádrže nepřiměřené tlaky. ■
Základní údaje o stavbě
Investor:
ČEPRO, a.s.
Technický dozor investora:
ČEPRO, a.s.
Generální projektant:
ARTECH, spol. s r.o.
Generální dodavatel:
Metrostav a.s.
Hlavní stavbyvedoucí:
Ing. Ladislav Michálek
Účast na subdodávkách:
Stráský, Hustý a partneři
s.r.o.; ARCADIS Geotechnika
a.s.; Zakládaní
staveb, a.s.; Omega –
Teplotechna Praha a.s.;
SM 7, a.s.; Skanska, a.s.;
IDOPS, družstvo; INKO,
a.s.; MATOUŠEK CZ a.s.;
VAE CONTROLS, s.r.o.
Expertní spolupráce:
ČVUT v Praze,
VUT v Brně
Doba výstavby:
02/2007–09/2008
(inženýrská část)
09/2008–10/2011
(stavební část)
14 stavebnictví 09/12