DISKUSEAd Notam 6/2011Odlišný názorna zpeněženímajetku zůstavitelev likvidaci dědictvímimo dražbuJUDr. Martina KasíkováVminulém čísle časopisu Ad Notam byl uveřejněnčlánek Mgr. Petra Šedivého s názvem„Zpeněžení majetku zůstavitele v likvidaci dědictvímimo dražbu“, ve kterém autor podřizujezpeněžení zůstavitelova majetku při likvidacidvěma zásadám. „První zásadou je dosažení co největšíhouspokojení co nejširšího okruhu věřitelů, k čemuž povedeaktivní přístup soudního komisaře při prodeji majetku zůstaviteleza nejvyšší možnou dosažitelnou cenu a druhou jejedna ze základních zásad, kterým je ovládáno o. s. ř., a tozásada hospodárnosti řízení, což v rámci likvidace dědictvíznamená zpeněžení v relativně krátkém čase a s vynaloženímco možná nejnižších nákladů. Je na soudním komisaři,aby mezi těmito dvěma zásadami našel rovnováhu.“ Autorproto ve svém článku popisuje postupy soudního komisaře,jak rychlými (zejména elektronickými) prostředky zajistit,aby možní zájemci o majetek byli informováni o prodeji, případnějak přímo využít možnosti elektronické aukce.Domnívám se, že tato koncepce sama o sobě správná nenía je třeba zohlednit i další zásadu, která je stěžejní pro fungováníprávního státu: Postup soudního komisaře, jako osobyvykonávající veřejnou moc, by měl i při nedostatečné právníúpravě, co nejvíce respektovat princip výkonu veřejné mocijen způsobem upraveným přímo v zákoně.I když ustanovení § 175u odst. 1 o. s. ř. žádné pořadí způsobůzpeněžení nestanoví, myslím si, že zaručují-li ostatnízpůsoby zpeněžení u běžně prodejných věcí jasné podmínkyzákonného postupu pro nalezení zájemce, který je ochotennabídnout nejvyšší cenu v dražbě, jiné aktivity vybízejícík soutěži zájemců, které nejsou zákonem pro soudní komisařevýslovně upraveny, by neměly mít při zpeněžení místo.Nepovažuji za správný názor, podle něhož soudní komisařmůže prodejem z volné ruky obejít (byť z dobrých důvodů)jinými způsoby předpokládanou a podrobně upravenoudražbu. Tam, kde jsou jasně stanoveny podmínky zpeněženídalšími způsoby, by měl soudní komisař využít zákonnouúpravu a postupovat podle ní a k prodeji z volné ruky přistoupitaž poté, kdy ostatní způsoby neuspěly nebo je nelzez jasně daných důvodů použít (např. prodej minoritníhopodílu na věci). Tím, že soudní komisař bez výrazně zjevnýchdůvodů přistoupí k prodeji cennějších movitých věci včetněakcií, nemovitostí či bytů z volné ruky (i když za využití určitýchpostupů zachovávajících rovnost zájemců), se podlemého názoru vystavuje značnému riziku.Zpeněžení majetku při likvidaci dědictví je z hlediska postupusoudního komisaře velice ošemetné téma, neboťo způsobu zpeněžení, který soudní komisař zvolil, nevydávážádné rozhodnutí, které by podléhalo opravným prostředkům.„Zákonnost“ postupu soudního komisaře proto můžebýt zkoumána jen ex post v rámci řízení o náhradu škodyz nesprávného úředního postupu, a proto mi, při neexistencibližší právní úpravy, nepřipadá správné rozšiřovat chápáníprodeje z volné ruky tak, jak to činí autor. Postup soudníhokomisaře, který v zájmu hospodárnosti řízení přímo „inzeruje“prodej věcí veřejnými nabídkami či prostřednictvímelektronických aukcí nebo oslovuje s nabídkami určité jímvybrané zájemce, není v souladu se shora uvedenou zásadouprincipu výkonu veřejné moci a může mít proto i svéústavněprávní souvislosti ve smyslu ochrany základníchpráv přihlášených neuspokojených věřitelů.Abych na závěr své polemiky poněkud otupila ostří své kritiky,článek považuji za velmi přínosný v tom, že popisuje modernízpůsoby, které může soudní komisař využít, pokud muopravdu jiný způsob zpeněžení majetku než prodej mimodražbu nezbývá.A také se určitě nejenom s Mgr. Šedivým shodneme, že proceszpeněžení majetku při likvidaci dědictví by potřeboval lépepromyšlenou úpravu, která by zaručovala efektivnější realizacimajetku a třeba i za využití postupů, které popsal autor. ■40 www.nkcr.cz
Ad Notam 6/2011DISKUSEinz TISKAPwww.nkcr.cz41