Číslo 6 - Notářská komora České republiky

FEJETONAd Notam 6/2011Odchody a příchodyCelé předvánoční období je časem úvah. V tétodobě si možná více než jindy uvědomujemehloubku změn, které v současném období probíhajív našem českém notářském světě. Tytozměny probíhají uspořádaně a klidně. Jsou poznamenányodchody a příchody. Odchází lidé a odchází takévěci. S odchodem lidí je spojen příchod nových lidí. A nejinakje tomu s věcmi.Odchody lidí mají své mnohačetné formy. Nejprostší a nejjednoduššíjsou odchody z funkcí v notářské samosprávě. Tosamozřejmě v případě, že notářský jedinec takové funkce zastává.Takové odchody jsou součástí života. Dotčený funkcionářse prostě cítí unaven anebo cítí, že na řádný výkon funkcejiž nestačí. Je ovšem také možný odchod s ohledem na to, žeostatní shledávají práci dotčeného za nekvalitní, za nedostatečnou.Těmto odchodům z funkcí odpovídají příchody nových, zpravidlamladších notářských funkcionářů. Není pak ani tak důležitáskutečnost, že se tak složení notářské samosprávy omlazuje,jako naplnění požadavku, aby noví funkcionáři, které sivolíme, dosahovali alespoň takové úrovně jako funkcionářiodcházející.Závažnější jsou ovšem odchody notářů z notářského úřadu.Obvykle notáři odcházejí do penze (katastrofálně nízké) navlastní žádost s ohledem na svůj věk nebo zdraví. Těchto odchodůje v současné době podstatně více než kdykoli dříve.Příčina je známá: základ stavu dnešních českých notářů tvoříti, kteří ve velkém množství nastupovali na notářství v sedmdesátýchletech minulého století. Jelikož změna personálníhosložení notářství v té době byla rozsáhlá, začínámeprocházet nyní – po 40 letech – opět rozsáhlou generačníobměnou.Nemysleme si, že velké množství konkurzů na uvolněné notářskéúřady probíhá bez zájmu notářské veřejnosti. Musím říci,že mladým notářským kandidátům ucházejícím se v konkurzníchúřadech o uvolněné notářské úřady jejich situaci nezávidím.Uchazečů je zpravidla mnoho a naděje na vítězství v konkurzupramalá, neboť zvítězit může jen jeden. Je to nápor napsychiku jednotlivých uchazečů, kterým zpravidla nezbývá,než pokoušet se o štěstí znovu, jindy a jinde.V kontrastu se současným stavem si vybavuji, jak jsem osobněbyl v první polovině sedmdesátých let doslova nucen, abychco nejdříve po úspěšné notářské zkoušce nastoupil do funkcestátního notáře. Přitom samotnou zkoušku jsem absolvoval jižpo uplynutí roku a půl po zahájení praxe notářského čekatele.Takže ihned po uplynutí roční vojny jsem se ve svých šestadvacetiletech stal státním notářem a nebýt vojny, bylo by todokonce o rok dříve.Jsem si samozřejmě vědom principiální skutečnosti, že pevněstanovený počet notářských úřadů (tzv. princip „numerus clausus“)je jednou ze základních záruk nestrannosti a nezávislostivýkonu notářství. Je výrazem zásad, že notáři se nemohoua nesmějí účastníkům notářských věcí podbízet a musí naopakbýt při výkonu notářství nestranní a nezávislí. Proto musí mít– na rozdíl od advokátů – zajištěn přísun práce; ten zajišťujepevně stanovený počet notářských úřadů.Začátkem devadesátých let jsme při návratu ke klasické podoběnotářství opětovně převzali rakouský model výběru notá-70 www.nkcr.cz