FEJETONAd Notam 6/2011Odchody a příchodyCelé předvánoční období je časem úvah. V tétodobě si možná více než jindy uvědomujemehloubku změn, které v současném období probíhajív našem českém notářském světě. Tytozměny probíhají uspořádaně a klidně. Jsou poznamenányodchody a příchody. Odchází lidé a odchází takévěci. S odchodem lidí je spojen příchod nových lidí. A nejinakje tomu s věcmi.Odchody lidí mají své mnohačetné formy. Nejprostší a nejjednoduššíjsou odchody z funkcí v notářské samosprávě. Tosamozřejmě v případě, že notářský jedinec takové funkce zastává.Takové odchody jsou součástí života. Dotčený funkcionářse prostě cítí unaven anebo cítí, že na řádný výkon funkcejiž nestačí. Je ovšem také možný odchod s ohledem na to, žeostatní shledávají práci dotčeného za nekvalitní, za nedostatečnou.Těmto odchodům z funkcí odpovídají příchody nových, zpravidlamladších notářských funkcionářů. Není pak ani tak důležitáskutečnost, že se tak složení notářské samosprávy omlazuje,jako naplnění požadavku, aby noví funkcionáři, které sivolíme, dosahovali alespoň takové úrovně jako funkcionářiodcházející.Závažnější jsou ovšem odchody notářů z notářského úřadu.Obvykle notáři odcházejí do penze (katastrofálně nízké) navlastní žádost s ohledem na svůj věk nebo zdraví. Těchto odchodůje v současné době podstatně více než kdykoli dříve.Příčina je známá: základ stavu dnešních českých notářů tvoříti, kteří ve velkém množství nastupovali na notářství v sedmdesátýchletech minulého století. Jelikož změna personálníhosložení notářství v té době byla rozsáhlá, začínámeprocházet nyní – po 40 letech – opět rozsáhlou generačníobměnou.Nemysleme si, že velké množství konkurzů na uvolněné notářskéúřady probíhá bez zájmu notářské veřejnosti. Musím říci,že mladým notářským kandidátům ucházejícím se v konkurzníchúřadech o uvolněné notářské úřady jejich situaci nezávidím.Uchazečů je zpravidla mnoho a naděje na vítězství v konkurzupramalá, neboť zvítězit může jen jeden. Je to nápor napsychiku jednotlivých uchazečů, kterým zpravidla nezbývá,než pokoušet se o štěstí znovu, jindy a jinde.V kontrastu se současným stavem si vybavuji, jak jsem osobněbyl v první polovině sedmdesátých let doslova nucen, abychco nejdříve po úspěšné notářské zkoušce nastoupil do funkcestátního notáře. Přitom samotnou zkoušku jsem absolvoval jižpo uplynutí roku a půl po zahájení praxe notářského čekatele.Takže ihned po uplynutí roční vojny jsem se ve svých šestadvacetiletech stal státním notářem a nebýt vojny, bylo by todokonce o rok dříve.Jsem si samozřejmě vědom principiální skutečnosti, že pevněstanovený počet notářských úřadů (tzv. princip „numerus clausus“)je jednou ze základních záruk nestrannosti a nezávislostivýkonu notářství. Je výrazem zásad, že notáři se nemohoua nesmějí účastníkům notářských věcí podbízet a musí naopakbýt při výkonu notářství nestranní a nezávislí. Proto musí mít– na rozdíl od advokátů – zajištěn přísun práce; ten zajišťujepevně stanovený počet notářských úřadů.Začátkem devadesátých let jsme při návratu ke klasické podoběnotářství opětovně převzali rakouský model výběru notá-70 www.nkcr.cz
Ad Notam 6/2011FEJETONJak jsem avizoval již v úvodutéto úvahy, odchody a příchodyse týkají dokonce věcí.Když jsem před 40 lety na notářstvínastupoval, vládly zde doslovaarchaické poměry co dozařízení notářských kanceláří,které byly doslova odkladištěmjustičního nábytku, často pocházejícíhoi z období Rakousko– Uherska. Historické bylorovněž sporadické technickévybavení. Často se vyskytujícínedostatek papíru nutil ke všemožnémujeho šetření. Využívalse hlavně tenounký průhlednýpapír, který se snadno trhal. Podletoho také výtvory notářskékanceláře vypadaly.řů do uvolněných notářských úřadů. Existuje však také modelněmecký (bavorský), v němž notářské koncipienty zaměstnávástát (ministerstvo spravedlnosti); ten přijímá jen tolik notářskýchkoncipientů, kolik se po uplynutí koncipientské praxeuvolní notářských úřadů. Konkurzy na uvolněné notářské úřadypak v Německu neexistují. Po úspěšné notářské zkoušcea po uplynutí potřebné notářské praxe má kandidát v podstatěnárok na uvolněný notářský úřad, přičemž celkový počet notářskýchúřadů zůstává nezměněn.Nejsmutnější odchody notářů jsou jejich odchody tam, odkudnení návratu. Dalo by se říci, do notářského nebe. Tyto odchodyse v lepším případě týkají notářů již penzionovaných, občasvšak bohužel i notářů v činné službě, někdy dokonce i notářůmladších. Rád bych v této souvislosti vzpomněl letošníhozcela předčasného odchodu dlouholetého prezidenta pražskénotářské komory dr. Václava Kouby, notáře vysoce vzdělanéhoa pro notářskou věc v nejlepším slova smyslu zapáleného.Zcela nedávno jsem měl smutnou příležitost účastnit se důstojnéhoposledního rozloučení s významným činitelem jihomoravskéNotářské komory i Notářské komory <strong>České</strong> <strong>republiky</strong>dr. Jiříkem Fleischerem v Brně. Před pouhými dvěma roky seJiřík loučil s jihomoravskými a nejen s jihomoravskými notářina pěkném setkání u brněnské přehrady v souvislosti se svýmodchodem do důchodu. Bylo mu tehdy 70 let. Déle jako notářjiž pracovat ani nemohl.Jsem si jist, že si svůj důchod představoval podstatně delší.Tento neuvěřitelně aktivní, vynalézavý, iniciativní člověk a notářtělem i duší svým vystupováním a lze říci, že i svými rodovýmipředpoklady, mohl důvodně počítat s tím, že se dožijevysokého věku. Člověk však míní, Pánbůh mění.Náhradu za tak kvalitní osobnosti, jakými byli dr. Kouba čidr. Fleischer, budeme hledat dlouho. Věřím však, že úspěšně.Notářským kancelářím vládly starožitné – z dnešního pohleduvšak poetické – psací stroje. Modernější psací stroj z padesátýchlet byl pro celé pracoviště k dispozici jen jeden. Základnímproblémem psacích strojů byla výměna psací pásky, která bylaněkdy z poloviny černá a z poloviny červená. Bylo tedy možnopsát i červeně.Ověřování (vidimace) se dělo mechanickým porovnávánímručně nebo na stroji opsaného originálu. Jednalo-li se o vícestránek, šlo o práci náročnou a namáhavou.Reformu, která tehdy vtrhla na notářství, představovalyohromné neforemné kalkulačky, které dělaly rámus a vůbecnebudily důvěru, takže byly málo využívány. Vždyť složité početníoperace zejména při výpočtu tehdejších tzv. tříprocentníchpřirážek k notářským poplatkům bylo možno také provéstručně!Tak tento notářský svět odešel. Současná realita je docelaodlišná. Radikální a dříve nepředstavitelný rozvoj světa elektronikyopticky a hlavně prakticky svět notářských kancelářídokonale přetvořil. Někdy dokonce začínám mít pocit, že senacházíme v samotném řídícím centru kosmických lodí. Mámedoslova fantastické možnosti komunikace s kýmkoli, hned, aťuž se nachází 20 m od nás anebo třeba v Austrálii.Přesto si neodpustím malý závěr: Přes všechny odchody a příchodylidí i věcí zůstává svět notářství ve své podstatě po celástaletí týž. Byla, je a věřme, že i nadále to bude sympatická institucesloužící potřebám lidí, která do jejich životů přináší pořádeka klid tím, že účinně předchází vzniku právních sporů. ■JUDr. Karel Wawerka,notář v Prazewww.nkcr.cz71