Číslo 6 - Notářská komora České republiky

Ad Notam 6/2011FEJETONJak jsem avizoval již v úvodutéto úvahy, odchody a příchodyse týkají dokonce věcí.Když jsem před 40 lety na notářstvínastupoval, vládly zde doslovaarchaické poměry co dozařízení notářských kanceláří,které byly doslova odkladištěmjustičního nábytku, často pocházejícíhoi z období Rakousko– Uherska. Historické bylorovněž sporadické technickévybavení. Často se vyskytujícínedostatek papíru nutil ke všemožnémujeho šetření. Využívalse hlavně tenounký průhlednýpapír, který se snadno trhal. Podletoho také výtvory notářskékanceláře vypadaly.řů do uvolněných notářských úřadů. Existuje však také modelněmecký (bavorský), v němž notářské koncipienty zaměstnávástát (ministerstvo spravedlnosti); ten přijímá jen tolik notářskýchkoncipientů, kolik se po uplynutí koncipientské praxeuvolní notářských úřadů. Konkurzy na uvolněné notářské úřadypak v Německu neexistují. Po úspěšné notářské zkoušcea po uplynutí potřebné notářské praxe má kandidát v podstatěnárok na uvolněný notářský úřad, přičemž celkový počet notářskýchúřadů zůstává nezměněn.Nejsmutnější odchody notářů jsou jejich odchody tam, odkudnení návratu. Dalo by se říci, do notářského nebe. Tyto odchodyse v lepším případě týkají notářů již penzionovaných, občasvšak bohužel i notářů v činné službě, někdy dokonce i notářůmladších. Rád bych v této souvislosti vzpomněl letošníhozcela předčasného odchodu dlouholetého prezidenta pražskénotářské komory dr. Václava Kouby, notáře vysoce vzdělanéhoa pro notářskou věc v nejlepším slova smyslu zapáleného.Zcela nedávno jsem měl smutnou příležitost účastnit se důstojnéhoposledního rozloučení s významným činitelem jihomoravskéNotářské komory i Notářské komory České republikydr. Jiříkem Fleischerem v Brně. Před pouhými dvěma roky seJiřík loučil s jihomoravskými a nejen s jihomoravskými notářina pěkném setkání u brněnské přehrady v souvislosti se svýmodchodem do důchodu. Bylo mu tehdy 70 let. Déle jako notářjiž pracovat ani nemohl.Jsem si jist, že si svůj důchod představoval podstatně delší.Tento neuvěřitelně aktivní, vynalézavý, iniciativní člověk a notářtělem i duší svým vystupováním a lze říci, že i svými rodovýmipředpoklady, mohl důvodně počítat s tím, že se dožijevysokého věku. Člověk však míní, Pánbůh mění.Náhradu za tak kvalitní osobnosti, jakými byli dr. Kouba čidr. Fleischer, budeme hledat dlouho. Věřím však, že úspěšně.Notářským kancelářím vládly starožitné – z dnešního pohleduvšak poetické – psací stroje. Modernější psací stroj z padesátýchlet byl pro celé pracoviště k dispozici jen jeden. Základnímproblémem psacích strojů byla výměna psací pásky, která bylaněkdy z poloviny černá a z poloviny červená. Bylo tedy možnopsát i červeně.Ověřování (vidimace) se dělo mechanickým porovnávánímručně nebo na stroji opsaného originálu. Jednalo-li se o vícestránek, šlo o práci náročnou a namáhavou.Reformu, která tehdy vtrhla na notářství, představovalyohromné neforemné kalkulačky, které dělaly rámus a vůbecnebudily důvěru, takže byly málo využívány. Vždyť složité početníoperace zejména při výpočtu tehdejších tzv. tříprocentníchpřirážek k notářským poplatkům bylo možno také provéstručně!Tak tento notářský svět odešel. Současná realita je docelaodlišná. Radikální a dříve nepředstavitelný rozvoj světa elektronikyopticky a hlavně prakticky svět notářských kancelářídokonale přetvořil. Někdy dokonce začínám mít pocit, že senacházíme v samotném řídícím centru kosmických lodí. Mámedoslova fantastické možnosti komunikace s kýmkoli, hned, aťuž se nachází 20 m od nás anebo třeba v Austrálii.Přesto si neodpustím malý závěr: Přes všechny odchody a příchodylidí i věcí zůstává svět notářství ve své podstatě po celástaletí týž. Byla, je a věřme, že i nadále to bude sympatická institucesloužící potřebám lidí, která do jejich životů přináší pořádeka klid tím, že účinně předchází vzniku právních sporů. ■JUDr. Karel Wawerka,notář v Prazewww.nkcr.cz71