č.5 - Maskil

IVAN VÁVRA: JAK TO VZNIKALO –JAK TO PŘIŠLO?II. částDo vídeňských kanceláří renomovaných,důstojných, leč málo schopných a novépoměry nechápajících advokátů, vstoupilijako „tiší společníci“ Židé, i bez univerzitbystřejší než všichni ti „HERRENDOCTORES“– a podobně se dělo i u notářůnebo v ordinacích věhlasných lékařů, kteřípo válce neměli ani na novou pinzetu: židovskýspolečník vše hravě opatřil za hrst dolarůči franků z bývalých armádních zásob (kdesamozřejmě našel soukmenovce). Přesnětotéž se dělo u všech nakladatelství (sehnánípapíru pak nebyl problém), totéž ve vydavatelstvíchnovin a časopisů, kterým Židédokázali vtisknout patřičný „šmrnc“ a tími čtivost. Tím bylo nasměrováno VEŘEJNÉMÍNĚNÍ, jakož i UMĚLECKÁ KRITIKA,která rozhodovala o tom, co se bude psát,které kusy se budou hrát, který umělec „mápronikavý úspěch“ a který „podává výkonybezbarvé“, který architekt uspěje v „anonymnímkonkurzu“. Dalo se rozhodnout,která vládní zakázka či projekt dostane zelenou,i co se odhlasuje v parlamentu, neboťi poslanec má svou rodinu a žádný mandátnení navěky.Kola BURZY, té gemütlich instituce staréhoRakouska, se roztočila v nevídanýchobrátkách v milionech, miliardách, stamiliardácha bilionech. INFLACE! Houska,která stála před válkou 2 rakouské haléře,stála ráno 22 korun – večer už 83. Koruna seřítila do propadliště a schopní na tom vydělalineuvěřitelné jmění. Celé bloky domů, bacelé ulice, polnosti, velkostatky, stovky hektarůlesů, zámky, továrny měnily majitelea přecházely do nových, schopných rukou.Jako houby po dešti vznikaly dalšíobchodní domy, banky, realitní velkokanceláře,a ty všechny akumulovaly další a dalšíkapitál, který převáděly do zahraničía potom výhodně krachovaly. Statisíce drobnýchlidí přišly o všechno, další desetitisícev následném řetězci krachů ztratily zaměstnání,a nespočetní – zejména mladí – ztratilii naději, naději na umístění, práci a obživu.Jeden z těchto posledních krachů vykázalavídeňská pojišťovna FÉNIX. Její pražskápobočka na Václavském náměstí připravilarovněž tisíce pojištěnců o veškeré úspory.Když apokalypsa inflace skončila a bylzaveden rakouský šilink v poměru1:10 000, zbylo mé mamince – z kdysi krásnéhověna 20 000 starorakouských korun(na dnešní poměry cca 600 000 Kč) jměnívpravdě knížecí – celé 2 šilinky.A v Rakousku s 6 miliony obyvatel(z toho 2,2 miliony ve Vídni) bylo víc než600 000 nezaměstnaných, většinou živitelůrodin; v pracovním poměru bylo pramáložen. Z těch nezaměstnaných – jako vždy –byla nejvýbušnější složkou nezaměstnanáinteligence, odborné dělnictvo a bývalívojáci z fronty, zvyklí mít ukazováček naspoušti. Rakouská vláda, aby je nějak uklidilaa uklidnila, zřídila „Freiwilliger Arbeitsdienst“(Dobrovolnou pracovní službu).V té mladí muži pracovali s lopatamia krumpáči na „veřejně prospěšných pracích“za 0,5 šilinků denně plus jednotnéoblečení (modráky) plus denní strava. Bylato kombinace nejvyšší nebezpečnosti.Pospolitost mladých, silných mužů, o které„svět nestojí“, jednotně oblečených, společněžijících v barácích při polovojenskémrežimu. Pospolitost protkaná vojáky a oficíryz fronty, nesoucí své lopaty jako zbraně.Pospolitost, kterou stmelovala beznaděja jejíž společnou ideologií byla nenávist„vůči tomu celému svinstvu“.Nu a do toho přišla vichřice miliardovýchfinančních skandálů, podvodné krachy firema velkofirem se jmény Sklarek, Weinstein,Frankfurter, Rubin, Krupnik, Baer, Löwi,Wolf-Farkasch... Do toho neproniknutelnépředivo finančně-mocenské, právní, správnía průmyslové s obdobnými jmény, totéž naklíčových místech v tisku, v kultuře, v lékařství,advokacii, notářství, bankovnictví. Kamjen oko dohlédlo. Koho by nenapadlo přirovnáník pavouku či chobotnici?A tak se objevuje další, tentokrát alenešťastná markanta „Vyvoleného národa“.Už nestačí jen úspěch, ale musí to býtÚSPĚCH. Nebetyčný, gigantický, rozpřáhnutý,všeobjímající, řítící se až tam, kde užvšichni křičí: „ZADRŽ! Ještě krok a padášdo PROPASTI!!!“ A Žid ten krok přecejenom udělá…Tak zahynul středověký „ŽidSüss“, tak i bolševičtí vůdci TROCKIJ,BORODIN-GRUNZENBERG, JAGODA,i náš SLÁNSKÝ, REICIN, GEMINDERa mnoho dalších. K zoufání stále totéž! Přestožekoncem dvacátých let pozbyla situacev Rakousku oné hrdelní drastičnosti a užbylo alespoň co jíst, udržela se „chobotnice“při životě téměř do konce let třicátých.Z počátku z tohoto klimatu těžila katolickácírkev, v Rakousku tradičně zakořeněná,neboť evangelíků téměř nebylo, která se odpoloviny dvacátých let opírala o Mussoliniho.Duceho hvězda tehdy prokazatelněstoupala. Odstranil nezaměstnanost pracovnímipříležitostmi při výstavbě skvělých dálnica nového průmyslu, přidal sociální péčedo fašistických odborů, pečoval o děti a mládež(v černých košilích), inicioval prudkouvýstavbu armády a zbrojního průmyslu, takřkavymýtil drobný zločin a žebrotu zapomoci četníků (v černých košilích), neobyčejněpozdvihnul NÁRODNÍ SEBEVĚ-DOMÍ (v černé košili). Všechno to znělokrásně a nadějeplně pro zkřísknutého, ubitéhoa vykořeněného občánka zeměPORAŽENÉ a POSTINFLAČNÍ, zmítanétím nepochopitelným, neprůhledným a neúčinnýmsystémem, kterému se říkaloPARLAMENTNÍ DEMOKRACIE. Do Itáliese dívali nejen Rakušané a Němci, alei Maďaři, Bulhaři a konečně i ti Rumuni.Co se týče Rakouska, tam se etablovanáa tradiční strana katolíků ÖSTER-REICHISCHE VOLKSPARTEI dopouštělasvých tradičních a pro celou Evropu osudovýchchyb a malicherných pitomostí. Doválkou i sociálními podmínkami převrácenéa už docela změněné společnosti rigidněa neúprosně vsazovala své absolutní požadavky– povinnou výuku katolického náboženstvíve školách, povinnou návštěvu kostelav neděli (to i pro státní a obecnízaměstnance!), zákaz nošení kratších suknía krátkých kalhot do kostela (jak prozíravév zemi dirndlů a kožených kalhot!), povinnostpříslušnosti k Církvi pro státní zaměstnance(tedy i pro posunovače na drahách,školníky a uklízečky na obecních úřadech),striktní ZÁKAZ INTERRUPCE (pod hrozbouaž pětiletého vězení), zákaz prodejeantikoncepčních prostředků, ale zejménaABSOLUTNÍ ZÁKAZ ROZVODŮ.Kolik desetitisíců lidí muselo svůj nelegalizovanývztah držet v konspiraci (a býttak sladkou a snadnou obětí vyděračů, počínajesousedy, domovníky až po organizovanou„Katolickou společnosti na ochranu ➤12Únor 2007