č.5 - Maskil

témaSPRAVEDLNOST PRO TŘETÍ GENERACIčást IIPokračování ze str. 4Špály k Babičce Boženy Němcové dokládáautorův vřelý vztah k národní české literatuře“,jež se objevily v odborných posudcíchpracovníků pražské NG jako zdůvodněnínávrhu na prohlášení, nebylo možné mnohověcného namítat, a ve sporu o důvodnost prohlášenítedy nakonec stálo tvrzení proti tvrzení.Domnívám se, že zde naznačené příkladyvelmi dobře ukazují, že pražskéŽidovské muzeum je v otázce uplatňování restitučníchnároků vždy na straně spravedlivéhořešení a skutečné nápravy křivd.Existují některé archivní prameny,které jsou v případě restitučního sporupovažovány za nezpochybnitelné?Jak jsem již zmínila, v Židovskémmuzeu klademe velký důraz na průzkumprovenience vlastních sbírkových předmětů.Například v případě Sbírky vizuálníhoumění jsme již před lety elektronicky zpracovaliúdaje o původních vlastnících uměleckýchděl, které bylo možné vyčíst z tzv.německého katalogu (jedná se o katalog sbírekz období existence Ústředního židovskéhomuzea, tj. z let 1942–1945, kdy bylpříliv předmětů do muzea největší). Podlemého odhadu je zhruba u třetiny děl, kterájsou dnes spravována v rámci Sbírky vizuálníhoumění a která byla do muzejních sbírekzařazena během války, možné podle záznamův německém katalogu zjistit původníhovlastníka věci podle záznamu transportníhočísla. Tento údaj je v případěuměleckých předmětů v podstatě jedinýmspolehlivým údajem pro ověření vlastnictvídíla před jeho konfiskací. Pokud vím,obdobný, velmi rozsáhlý a časově náročnýprůzkum provenience prováděný předevšímna základě vlastnických záznamů v kniháchprobíhá již několik let také ve fondu knihovnymuzea.Dnes už se také málo ví, že v roce 1946vycházely na stránkách Věstníku ŽNO napokračování jmenné seznamy původníchmajitelů předmětů, jež se v té době nacházelyve sbírkách muzea. Tyto jmennéseznamy byly sestavovány právě na základětransportních čísel původních vlastníkůzaznamenaných v německém katalogu.Židovské muzeum v Praze bylo také jednouz mála institucí, které bez problémů restituovalypředměty již na základě prvního restitučníhozákona z roku 1946. Tedy bez problémůaž do komunistického převratuv roce 1948. Po něm už restituce začalyváznout, až nakonec zcela ustaly. Z vůlenadřízených orgánů naopak nastal odlivpředmětů do sbírek jiných, státem vlastněnýchinstitucí, jemuž se muzeum nemohlonijak bránit.Když se na muzeum obrátí žadatels dotazem, jak vypadá interní proces„zpracování“ jeho „zakázky“?V případě, že se na nás obrátí žadatels prosbou o pomoc při hledání konkrétníchděl nebo s dotazem, zda se v našich sbírkáchnenacházejí díla, jež byla konfiskovánaz majetku určité konkrétní osoby (v tomtopřípadě je vždy dobré sdělit plné jménoosoby a datum narození, popřípadě dalšízákladní údaje napomáhající jasné identifikaci),jsme, pokud jde o malbu, kresbu, grafikua plastiku, schopni odpovědět v podstatěobratem. Zároveň ovšem všechnyžadatele upozorňujeme, aby pátrali i v jinýchinstitucích a archivech, protože do sbírekŽidovského muzea v Praze se během válkydostal pouze nepatrný zlomek konfiskovanýchuměleckých děl z majetku individuálníchvlastníků. Jednalo se téměř výhradněo předměty, které vybrali pracovníci Ústředníhožidovského muzea v letech 1942–1945ze skladišť pražské Treuhandstelle, kamvplýval pouze majetek po osobách deportovanýchz území tzv. Oberlandratu Prag (tj.Prahy a nejbližšího okolí) do Lodže a Terezína.Měl-li někdo poslední bydliště předtransportem například v Plzni, Hradci Královéči jinde na území protektorátu mimoPrahu, je vysoce nepravděpodobné, že sejeho majetek ocitl ve skladišti, kam měli přístuppracovníci Židovského muzea a tudížnásledně v muzejních sbírkách (jednalo seo vybrané sklady pražské Treuhandstelle,která byla zvláštním oddělením pražskéžidovské obce – tehdy Židovské radystarších – a která jako všechny židovskéinstituce a záležitosti spadala pod přímousupervizi tzv. Ústředny pro židovské vystěhovalectví).Dále je třeba mít na paměti fakt,že zdaleka ne všechen majetek z bytů, kterýbyli deportovaní lidé nuceni odevzdat, skončilve skladištích Treuhandstelle, a zdalekane všechny předměty, které se tam přeci jendostaly, mohly být vybrány k začlenění dosbírek muzea. V pražském Židovskémmuzeu dnes rozhodně nelze hledat nábytek,koberce, porcelán, sklo, šperky apod. Tytopředměty náležející do oblasti uměleckéhořemesla byly většinou distribuovány jinam(například na vybavení bytů tzv. „válečnýchpoškozenců“ nebo do obchodů, které bylypřímo licencovány pro odprodej konfiskovanýchuměleckých předmětů – např. Andrév dnešní Havířské ulici, Vollmer na Staroměstskémnáměstí nebo po jistou dobu třebaaukční dům Kaul & Benz v Celetné).Konečně i většina uměleckých předmětů,které nebyly vysloveně judaikální povahynebo nemohly být například zařazeny dokategorie tzv. „zvrhlého umění“ se domuzea nedostala.Pokud jde o mechanismus posuzovánížádostí o vydání předmětů, které byly jednoznačněidentifikovány v muzejních sbírkách,ve zkratce lze říci, že každou takovoutožádostí se zabývá nejprve Restituční komiseŽidovského muzea. Členy této komise jsoutaké odborní pracovníci, kteří shromáždíveškerou dostupnou dokumentaci k proveniencipředmětů a komisi s touto dokumentacíseznámí. Komise také posoudí, zda žadateldostatečně doložil oprávněnost svého nárokua shledá-li žádost důvodnou a dostatečnědoloženou, vydá stanovisko, které pakpostoupí Správní radě muzea, jež má pravomocrozhodnout o vydání. Součástí celéhoprocesu je také roční ochranná lhůta, kterámusí uplynout ode dne, kdy je zveřejněnodoručení žádosti o vydání konkrétních předmětůs jejich seznamem. Smyslem této lhůtyje učinit maximum proto, aby se mohli přihlásitpřípadní další žadatelé, kteří by mohlivznést nárok na vydání téže věci. Pokud seběhem této roční lhůty od zveřejnění nikdodalší nepřihlásí, má se za to, že žadatel,jehož nárok byl již uznán, je jedinou oprávněnouosobou. Pokud je žadatelem původnívlastník věci, tato roční lhůta samozřejměodpadá. Je-li žadatelů více, nabývají vydanévěci společně a nerozdílně. Podmínky prouplatnění nároku na vydání a mechanismusposuzování oprávněnosti jsou podrobněpopsány na internetových stránkách muzeana adrese www.jewishmuseum.cz.◗ S kurátorkou Sbírky vizuálního uměníŽidovského muzea v Praze hovořilMilan KALINAPokračování rozhovoru v březnovém čísle.Švat 576715