zde - 1. lékařská fakulta - Univerzita Karlova

SEKCE POSTGRADUÁLNÍ – KLINICKÁ ČÁST I
56 očí, přičemž průměrná tloušťka ILM byla 3,61 ± 0,91 μm. Zjistili jsme, že větší tloušťka ILM je spojena se zvýšenou hladinou
HbA1C u obou typů DM.
Závěr: Vitrektomie s chirurgicky odstraněnou ILM u očí s chronickým DME mírně zlepšuje ZO a zvyšuje naději na její stabilizaci.
Statistickou analýzou byly zjištěny signifikantní závislosti tloušťky ILM na hladině HbA1C. Morfometrická analýza ILM přispívá
k objektivnímu posouzení ultrastruktury vitreomakulárního rozhraní.
Práce byla podpořena výzkumným záměrem č. MSM 0021620807 MŠMT České republiky.
ZMĚNY SLOŽENÍ SKLIVCE U SÍTNICOVÝCH KOMPLIKACÍ DIABETES MELLITUS
Autorka: Libuše Kotilová
Školitelka: doc. MUDr. Bohdana Kalvodová, CSc., Oční klinika 1. LF UK a VFN
Úvod: Diabetická retinopatie (DR) je oční komplikace diabetes mellitus vedoucí k poklesu centrální zrakové ostrosti až úplné
slepotě. Hlavním faktorem v patogenezi DR je chronická mikrovaskulární dysfunkce. Dochází k poškození hematoretinální bariéry,
čímž do sklivce přestupují difúzí z cév některé metabolity a složky séra. Hodnoty těchto látek je možné stanovit ve vzorcích
sklivce. Cílem studie je posoudit vliv porušené cévní permeability u DR na složení sklivce a hledat souvislosti přispívající
k progresi tohoto onemocnění.
Metodika: Prospektivní studie zahrnovala subor 80 očí diabetiků a 48 očí nediabetických kontrol. V úvodu terapeutické pars
plana vitrektomie byly získány vzorky neředěného sklivce a zároveň odebrána krev na biochemické vyšetření. Hladiny parametrů
v krevním séru a sklivci (elektrolyty, glukóza, HbA1c, kyselina močová, urea) byly stanoveny standardními biochemickými
metodami.
Výsledky: V séru i ve sklivci diabetiků byla zjištěna signifikantně vyšší hladina kyseliny močové a glukózy než u kontrol. Míra
průniku obou těchto látek do sklivce korelovala s závažností retinopatie. Hladiny kyseliny močové a glukózy ve sklivci diabetiků
nezávisely na hodnotě HbA1c, době trvání či typu diabetu, ani na druhu hypoglykemizující terapie. Koncentrace urey a iontů
Na, K a Cl ve sklivci se mezi skupinami signifikantně nelišily.
Závěr: Výsledky naší studie ukazují, že vyšší hladina kyseliny močové a glukózy ve sklivci diabetiků koreluje se zvýšenou
permeabilitou retinálních cév. Obě látky se pravděpodobně podílejí na vzniku dysfunkce endotelu při progresi DR. Snižování
koncentrace kyseliny močové a glukózy ve sklivci nabízí novou možnost v prevenci DR.
Práce byla podpořena výzkumným záměrem č. MSM 0021620807 MŠMT České republiky.
HETEROGENITA V ODPOVĚDI SKELETU NA LÉČBU TERIPARATIDEM U ŽEN S POSTMENOPAUZÁLNÍ
OSTEOPORÓZOU
Autorky: Mária Luchavová, Dana Michalská
Školitel: MUDr. Vít Zikán, Ph.D., III. interní klinika 1. LF UK a VFN
Léčba rekombinantním lidským parathormonem (PTH 1-34, teriparatid) v klinických studiích významně stimuluje kostní novotvorbu
a snižuje riziko zlomenin. Bylo však dokumentováno, že odpověď na léčbu teriparatidem se může mezi jednotlivými
pacienty významně lišit. Cílem této pilotní studie bylo zhodnotit variabilitu změn kostní denzity (BMD) a vybraných biochemických
markerů kostní remodelace u žen s postmenopauzální osteoporózou léčených teriparatidem a posoudit, jestli změny biochemických
markerů kostní remodelace mohou predikovat změny BMD. Metody: BMD (měřena dvouenergiovou rentgenovou
absorpciometrií, Hologic QDR 4500) a biochemické markery kostní remodelace (beta-CTX a osteokalcin; ECLIA, Elecsys
1010) byly měřeny u 20 pacientek s postmenopauzální osteoporózou před zahájením léčby a po 6 a 12 měsících léčby teriparatidem.
Data byla vyhodnocena pomocí analýzy rozptylu pro opakované měření (RM ANOVA) a lineární regresní analýzy. Výsledky:
Léčba teriparatidem navodila významné zvýšení markerů kostní novotvorby i kostní resorpce již za 6 měsíců po zahájení
léčby (RM ANOVA: beta CTX, p = 0,004; osteokalcin, p < 0,001). Po 6 měsících byla průměrná změna a SD pro CTX 93 ± 103 %
a pro osteokalcin 132 ± 138 %. BMD se statisticky významně zvýšila v lumbální páteři po 12 měsících léčby (p < 0,001; průměrná
změna a SD byla: 7,5 ± 6 %). BMD proximálního femuru se při léčbě významně nezměnila. V oblasti 1/3 distálního úseku
předloktí jsme zaznamenali signifikantní pokles BMD, po 6 a 12 měsících léčby (p = 0,003; průměrná změna a SD byla: -3,3 ± 5 %
a -4,2 ± 6%). Závěr: Výsledky svědčí pro značnou interindividuální variabilitu v odpovědi biochemických markerů kostní remodelace
i BMD na léčbu teriparatidem. Změny vybraných kostních markerů nevysvětlovaly odpověd BMD. Objasnění příčin interindividuální
variability v odpovědi skeletu na teriparatid vyžaduje další výzkum.
POMĚR ADIPONECTIN-LEPTIN JE SNÍŽEN U METABOLICKÉHO SYNDROMU
Autoři: J. Macášek, T. Vařeka, M. Zeman, M. Vecka, E. Tvrzická, M. Jáchymová, L. Duffková, B. Staňková, L. Vávrová,
J. Kodydková, A. Žák
Školitelka: RNDr. Eva Tvrzická, CSc., IV. interní klinika 1. LF UK a VFN
Úvod: Metabolický syndrom (MS) je spjat se zvýšením celkové mortality, morbidity, rizika vzniku DM 2.typu i mortality na kardiovaskulární
choroby. Patogeneze metabolického syndromu je komplexní záležitost, ve které se uplatňují genetické faktory,
39