zde - 1. lékařská fakulta - Univerzita Karlova

98
SEKCE NELÉKAŘSKÁ – OŠETŘOVATELSKÁ – VÍTĚZNÉ PRÁCE
Hlavní příčinou napadení zdravotnických záchranářů jsou především intenzivní negativní emoce, které mohou být zesilovány
různými precipitory. Nejčastější negativní emocí může pak být např. hněv. Mezi hlavní rizikové faktory, respektive precipitory
napadení zdravotnických záchranářů, patří v České republice především abúzus alkoholu a dalších omamných látek působících
změnu chování a jednání občanů, sociálně nepřizpůsobiví občané a kulturní podmínky společnosti. Dále situace, kdy
k napadení dojde v důsledku úrazů nebo život ohrožujících stavů, kvůli kterým je volána záchranná služba, ale také situace, při
nichž je spouštěcím faktorem chování nebo jednání zdravotnického záchranáře.
Jak již bylo naznačeno i samotný zdravotnický záchranář může někdy svým chováním a jednáním podpořit potencionální
útočníky k napadení. Takovým chováním může být např.: direktní jednání, devalvace, ignorování, křik, sdělování negativních
skutečností, tykání pacientům nebo jejich blízkým, hraní si na hrdiny apod. Právě tyto aspekty lze pak vhodně minimalizovat
především v kurzech sebeobrany.
Kursy komunikace patří k nejefektivnějším preventivním opatřením. V roce 2005 proběhlo proškolení ZZ v komunikaci v 7
Územních střediscích záchranné služby (ÚSZS) (Praha, Olomoucký, Liberecký, Plzeňský, Středočeský, Zlínský a Karlovarský kraj).
Jednalo se o kurs komunikace s agresivními jedinci a v situacích pod nátlakem. V tomto ohledu ale chybí dostatečná protrénovanost
zdravotnických záchranářů. Jako účelná se jeví také komunikace s psychologem nebo společná debrifingová sezení.
Vlastního psychologa má pouze Moravskoslezský kraj, kde pod jeho vedením probíhají především semináře o násilí v této
profesi. Podobné semináře probíhají i v Libereckém a Středočeském kraji. K rozebrání problematických výjezdů ihned po návratu
na základnu dle dotazníku dochází v Ústí nad Labem, Karviné a Pardubicích. Nakolik jsou tato opatření efektivní, se zatím
zjistit nepodařilo.
Ne vždy se však podaří napadení předejít. Jestliže k napadení dojde, je třeba mít k dispozici adekvátní prostředky obrany.
Jednou z hlavních možností je spolupráce s Policií ČR nebo městskou policií. Výbornou spolupráci s policií si pochvalují v 5
střediscích (kraj Ústecký, Karlovarský, Královehradecký, Pardubický a Praha).
Někteří zdravotničtí záchranáři se ve svém volném čase věnují sebeobraně či jiným bojovým sportům. Proškolení v sebeobraně
proběhlo v pěti ÚSZS, tyto kursy však mají většinou jednorázový charakter. Pro svoji ochranu u sebe někteří zdravotničtí
záchranáři nosí pepřový sprej. Tato pomůcka je užívána ve 3 ÚSZS (Praha, Liberecký a Pardubický kraj). Obranné pomůcky mohou
řešit nečekaně vzniklou situaci a jejich použití by mělo zpomalit, odvrátit nebo zastavit útok. Neadekvátním použitím
obranného spreje (nebo jiných neúčinných opatření) agrese útočníka ještě vzroste. Pražští záchranáři mají na klíčích alarmová
tlačítka, jimiž mohou aktivovat varovný signál, i když jsou mimo vůz, a informovat tak dispečink o možném nebezpečí.
Dne 9.12.2004 došlo k významné změně v oblasti problematiky napadení zdravotnických záchranářů. Změna se týkala písmena
f) § 34 trestního zákona, v platném znění, upravujícího tzv. přitěžující okolnosti. Opatření (vyšší sazby za napadení) se
však neorientuje pozicí jen na profesionální záchranáře, zdravotníky a hasiče, nýbrž umožňuje každé osobě (v případě útoku
proti ní), každému občanovi, který – ač neprofesionál prokáže vysokou míru svých morálně volních vlastností a rozhodne se
pomoci svým spoluobčanům v nouzi. Nevýhodou trestního práva je, že nemůže být využíváno preventivně, ale až tehdy, kdy
prostředky k prevenci před napadením ochranu neposkytují.
Napadení zdravotnických záchranářů se tedy stalo novým fenoménem jak v zahraničí, tak v České republice. Systémová řešení,
která by riziko napadení eliminovala, jsou sice možná, nicméně zdlouhavá. To, co je možné udělat okamžitě, jsou individuální
řešení – změny v myšlení a chování každého z nás, tedy zdravotnických záchranářů. Měli bychom si uvědomit, že je třeba
zamezit řetězení agrese, další eskalaci, snažit se agresi předcházet a vyvarovat se jí. To učinit můžeme. Je důležité mít – a to i při
konfliktních situacích – kontrolu nad svými verbálními a neverbálními projevy, užívat klidného, ale pevného hlasu, mít neustálý
verbální kontakt s pacientem a projevit snahu o vyřešení jeho problému. Profesionální chování by mělo být samozřejmostí.
Územní střediska záchranné služby ČR, která používají více než 3 uvedené metody na obranu či prevenci, mají menší bilanci
napadení než střediska, která využívají prostředky obrany v menším měřítku či vůbec (např. Olomoucký a Liberecký kraj). Praha
po opakovaných útocích na své zaměstnance zavedla všechny dosavadní možnosti ochrany i prevence a počet napadení klesl
o více než polovinu. Praha také jako první začala s opatřeními proti napadení záchranářů a o tomto problému vede důkladné
statistiky.
Z dosavadního šetření vyplývá, že diskuse, prezentace a výměna názorů týkajících se této problematiky je nutná a může vést
ke snižování tohoto problému.