Seznam analyzovaných ergonym - Theses

3 Teoretická východiska jazykové analýzy
3.1 Typy onomastických pojmenování
Onomastika je nauka o vlastních jménech, neboli propriích. Jako
samostatný vědní obor se onomastika vyčlenila až v druhé polovině 20.
století, avšak velkou roli hrála již dříve v rámci lingvistiky nebo jako
pomocná věda historická. Nejvíce pozornosti je v onomastice věnováno
vlastním jménům živých bytostí (antroponyma) a zeměpisným názvům
(topononyma). Vydělují se i další onomastické kategorie 7 , které však
zpravidla náleží k jednomu z výše uvedených směrů nebo se jejich
zkoumání nevěnuje taková pozornost.
7 Charakteristiky některých nejčastěji užívaných typů vlastních názvů (čerpáno z
přednášek Zagadnienia slowiańskiej onomastyki, vedl dr hab. Oleh Belej):
Bionyma – jména živých objektů
Etnonyma – názvy etnických skupin, národů, kultur
Theonyma – jména bohů
Choronyma – názvy velkých přírodních i umělých administrativních celků
Hydronyma – názvy a jména vodních toků, řek, oceánů, jezer, ledovců, rybníků,
močálů, vodstev
Oronyma – vlastní jméno tvaru vertikální členitosti povrchu zemského i mořského
dna
Oikonyma – místní jména vztahující se k obývání, tj. jména měst, obcí, osad, sídel
Chrematonyma – vlastní jména lidských výrobků a výtvorů nefixovaných v terénu,
podrobněji viz 3.2 Vlastnosti chrematonym
Zoonyma – vlastní jména zvířat
Astronyma, kosmonyma – vlastní jména objektů mimo Zemi, např. planet, hvězd
(někteří jazykovědci vyčleňují kosmonyma zvlášť jako vlastní jména pouze pro zóny
kosmického prostoru, galaxie, souhvězdí apod.)
27