Obsah tohoto čísla

Sauilo 2 / 2004
Freyfaxi
Nyní, když přichází svátek boha Freye, bychom si měli
připomenout jeden příběh, který se k názvu tohoto svátku
bezprostředně váže.
Příběh se odehrává na Islandu mezi lety 900-950. Tehdy tam
žil předák rodu Hrafnkell Freysgodi. Ten měl krásného
hnědošedého hřebce, který se volně potuloval v horách
okolo Hrafnkelovy farmy se stádem kobyl. Hrafnkell velmi
uctíval boha plodnosti a zemědělství Freye. Tomu zasvětil
svého koně a složil přísahu, že jestliže tohoto koně někdo
jiný než on sám osedlá a
pojede na něm, tak ho
zabije. V té době nebyly
přísahy brány na lehkou
váhu, a když člověk učinil
přísahu, musel ji splnit.
Tento kůň se jmenoval
Freyfaxi. (Frey po svém
božském majiteli, faxi
bylo běžné jméno
pro koně a znamenalo
nápadnou hřívu.)
Hrafnkell zaměstnával
nejstaršího syna svého
souseda, který se
jmenoval Einar.
Einar po dva roky vyháněl
padesát Hrafnkelových
ovcí na pastvu a večer
zase zpět do blízkosti
horské chaty. (Na Islandu
byly ovce venku celé léto
a sháněly se až na zimu. A
je to tak dodnes.)
Einar také dělal dříví na
otop, které bylo potřeba
pro Hrafnkelovu farmu.
A v horách občas dohlížel
na Freyfaxiho a jeho
dvanáct klisen. Hrafnkell
mu řekl o své přísaze a
zakázal mu jezdit na Freyfaxim, ale na všech kobylách měl
dovoleno jezdit, kdykoliv potřeboval. Domníval se, že Einar
je čestný.
Einar vykonával dobrou práci, celé léto se staral o ovce
až do doby okolo Slunovratu, kdy nemohl nalézt třicet ovcí.
Hledal a hledal, ale celý týden je nemohl nalézt. V té době
byly ovce velmi drahé a bylo to opravdu velké neštěstí.
Jednou, když zase hledal, potkal ono stádo koní, a rozhodl
se, že si jednoho chytí a osedlá, aby mu pomohl v hledání.
Avšak žádný z koní se nenechal chytit. Všichni utekli pryč
a jediný, který tam zůstal, byl Freyfaxi. Stál tam před
Einarem jako skála. Den se chýlil ke konci a Einar
se rozhodl. Řekl si, že Hrafnkell se nedozví, že si osedlal
Freyfaxiho. Dal mu uzdu, sedlo a hledal na něm ovce
od rána do večera. (Jestli se vám zdá divné, kam se poděla
- 14 -
noc, tak je třeba si uvědomit, že jsme na Islandu v době
letního Slunovratu.) Kůň byl poslušný a vykonával tvrdou
práci. Einar projel velikou oblast a nakonec nalezl ovce a
sehnal je domů. Kůň byl celý mokrý od potu, který kapal
z každé jeho žíně. Byl velmi zablácený a funěl. Dvanáctkrát
se otočil, hlasitě zařehtal a rozběhl se po cestě dolů. Einar
běžel za ním, zkoušel se dostat před něj, aby ho mohl přivést
zpátky k jeho kobylám, ale marně. Freyfaxi se nenechal
chytit a Einar se nemohl dostat do jeho blízkosti.
Hřebec běžel dolů do
údolí a nezastavil se
dokud nebyl před
Hrafnkelovou farmou,
který se jmenovala
Adalbol. Hrafnkell
zrovna jedl, když kůň
před jeho dveřmi hlasitě
zařehtal. Hrafnkell řekl
ženě, která mu sloužila,
aby se šla podívat.
Ržání mu znělo jako
Freyfaxi. Ta mu řekla,
že to je Freyfaxi a že je
celý špinavý. Hrafnkell
se divil. Řekl si: „Ten
nepřichází z dobrých
důvodů.“ Vyšel ven a
uviděl svého koně. Řekl
mu. „ Jsem smutný, že
jsi podstoupil tuto
cestu, ale jsi moudrý, že
jsi mi to řekl, a bude to
pomstěno. Jdi ke svým
koním.“
Freyfaxi odkráčel
údolím pryč ke svým
klisnám.
Příští ráno Hrafnkell
vyjel nahoru k horské
chatě a s sebou měl
sekeru. Einar právě
vyháněl ovce ven. Chvíli spolu hovořili, než se ho Hrafnkell
zeptal, zda si nevzal Freyfaxiho, kterého neměl dovoleného.
Einar řekl, že to nemůže popřít.
Hrafnkell řekl: „Proč jsi jel na tomto koni, když jsi to měl
zakázáno, a když zde byli jiní, na kterých jsi to měl
dovoleno? Odpustil bych ti, kdybych nebyl vázán tou
strašnou přísahou, a ty ses zachoval dobře, že jsi mi to
přiznal.“ Potom Hrafnkell za Einarem vyběhl a dal mu
smrtelný úder. Potom mu udělal pro mladého muže
úctyhodnou hrobku.
Tento příběh je začátkem dlouhé a tragické ságy (Sága o
Hrafnkelovi, knězi Freyově). Hrafnkell je na svých dalších
cestách vázán osudem. To byl osud, že klisny se staly
nervózní a utekly a Einar je nemohl chytit, a hloubka přísah