Obsah tohoto čísla

Sauilo 2 / 2004
poznatků bylo naopak mnoho. Účast hojná a počasí přející.
Další svátkem je oslava letního slunovratu. Snad se vydaří
alespoň tak jako letošní Walbaurgais Krušných horách.
Za sebe, Hrungnir a celý klan Managarm děkuji všem za
účast a pomoc a doufám v naše další brzké setkání!
:: MNGRM ::
Jak jsem si prožil Walburgu
Letošní Walburga se nádherně
zdařila. Setkání se starými
kamarády, seznámení s novými
kamarády, prohloubení přátelství
a k tomu rituály. Světlý a temný.
Walburga sama byla nádherná.
Tak něžná a krásná ve své
květnové mladosti, tak zralá ve
svém mateřství, dojemná
nositelka života, nedotknutelná ve
svém posvátném úkolu, opojná a
žádoucí. Každý muž ji touží
ochraňovat, třeba pro ni i umřít.
A pak přišla ta Druhá. Potkal jsem ji pár dnů po slavnosti,
ještě jsem byl plný dojmů, zdálo se mi, že mi nic nemůže
zkazit náladu. Nebyla nejmladší, ale to jí neubíralo na síle.
Naopak, zdálo se, že věkem dosáhla strašlivé moci. Stiskla
mě ve svém náručí a já nemohl dýchat. Chtěl jsem se s ní
dorozumět, ale nemluvila řečí mužů. To mě zmátlo, ale jí to
očividně dodalo sil. Byla radostná ve své ničivé dravosti.
Cítil jsem se bezmocný. Nemohl jsem najít zbraň, kterou
bych s ní mohl bojovat.
Zachvátila mě panika, hrůza, veškerá stabilita a jistota byla
ta tam, svírala mě a pohlcovala, ale ještě mě nechtěla zabít.
Ještě ne. Chtěla mi jen ukázat svou moc, chtěla mi předvést,
co všechno dovede, chtěla, abych se před ní pokořil, padl na
kolena. Helja, černá matka boží, bohyně Badbh, Morana,
Persefona, Hekaté… To jsou jen některá její jména.
Zatímco jsem si kladl otázku „Co teď?“, pustila mě a
odcházela. A přitom jakoby mi říkala „Já se vrátím a se
mnou přijde i zákon, zákon smrti. Kvůli znovuzrození, v
mém kotli se vaří mrtvoly, aby z něj mohli vyjít živí. Živím
se vámi, to je má rozkoš, kolem mě se všechno točí, zrození,
osudy i smrt. Jsem Veliká Bohyně.“
Dlouho trvalo, než jsem se vzpamatoval. V hlavě jsem měl
zmatek a byl jsem unavený. Teprve, když jsem se po
několika dnech dal do pořádku, uvědomil jsem si, že to
všechno byla pravda.
Wilmar
Uthark – skrytá runová řada
Ve dvacátých a třicátých letech 20. století rozvinul profesor
Sigurd Agrell na univerzitě v dánském Lundu svoji teorii o
skrytém významu run a jejich mystériu. V té době se řada
učenců začala zabývat runovou magií. Agrellova teorie -
jakkoliv zajímavá – nicméně zůstala převážně na univerzitní
půdě a její obsah tak byl světu povětšinou skryt. V druhé
polovině a koncem 20. století však došlo k opětnému
znovunalezení Utharku i jeho logiky v kontextu runové
magie.
Podle Agrella dávní runoví mistři zasvěcení do skutečného
tajemství run provedli jistou malou kosmetickou úpravu
původní runové řady. Tímto zásahem bylo přesunutí
poslední 24. runy Fehu na začátek celé řady. To ovšem
znamenalo nejen posun všech run v celkovém pořadí, ale i
posun samotných významů – respektive změnu kontextu,
z něhož bývá do jisté míry význam run také odvozován.
Tento záměrný zásah byl podle Agrella zcela pochopitelný:
Runoví mistři tak chránili tajemství před zneužitím
neznalými a nezasvěcenými.
- 19 -