Obsah tohoto čísla
Walbaurgais 2004 v Krušných horách - ASATRU
Walbaurgais 2004 v Krušných horách - ASATRU
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Sauilo 2 / 2004<br />
v soutěži hodu na cíl. Někteří z nás zjistili, že vůle samotná<br />
jim k zasažení cíle nestačí. Pár topůrek padlo, ale za tu<br />
zábavu to stálo. Vcelku šikovnými vrhači se ukázali být Ivar<br />
a Zmyje.<br />
Pak jsme se přesunuli k nedalekému skalisku, kde jsme se<br />
podle dříve ohlášeného programu měli pokusit o navršení<br />
mohyly. V té době jsem ovšem měl na mysli změnu <strong>tohoto</strong><br />
plánu a místo vytvoření kopce z kamenů jsem navrhl<br />
postavení (kamenné) pohřební lodi nedaleko (Lokiho)<br />
aarhusské masky. Nakonec Hel - paní smrti - je podle Eddy<br />
Lokiho dcerou, takže těžko bychom hledali lepší místo...<br />
Nevyložil jsem však svoji představu zcela jasně a přestože<br />
nás pracovalo dosti, trochu jsme se navzájem pletli.<br />
Nakonec jsme vztyčili jeden větší kámen do čela a kolem<br />
udělali cosi jako elipsu z menších kamenů. Záhy jsme zjistil,<br />
že náš výtvor dost připomíná hrob. Je-li život, musí být i<br />
smrt.<br />
Mezitím jinde skončily přípravy a my tak mohli v poledne<br />
začít s oslavou příchodu léta. Gydja gótsky volala<br />
Walbaurgais, paní života a Divokého honu, a přinesla oběť<br />
jí i jejím průvodcům. Bohyně nás poctila svou laskavou<br />
přítomností a požehnala našim životům i životům budoucím<br />
(semínka, sazeničky apod.). Pak nás gydja rozeslala roznést<br />
život do všech koutů. A tak se stalo.<br />
Poté jsme se rozdělili do dvou skupin. Ženy šly klábosit a<br />
připravovat věnec a další ozdoby pro májku a my jsme šli<br />
vybrat vhodnou břízu. Společně jsme ji uřízli a odnesli.<br />
Wilmar nám k tomu zpíval pěkné lidové písničky. V táboře<br />
jsme pak májku vztyčili a ozdobili věncem, který mezitím<br />
připravily ženy. Wilmar nám k tomu hrál na flétnu.<br />
Následoval oběd a zasloužený odpočinek. Konečně dorazil<br />
také Radůz a Idrich z klanu Luna. Zbudovali si přístřešky a<br />
vychutnávali sluneční den. Ne však dlouho, protože se<br />
přihnala rychlá dešťová přeháňka. Zprvu zamračené nebe<br />
nevypadalo příliš vlídně, ale později vítr mraky roztrhal a<br />
odvál. Thor byl sice zvědavý, co se to u nás děje, ale asi ho<br />
nakonec zaujalo něco jiného, protože akce bouře se u nás<br />
nekonala. Pro každý případ<br />
jsme si však upravili svoje<br />
přístřešky nebo postavili<br />
dosud složené stany. A<br />
dorazil také Njal.<br />
Na vyslovenou žádost jsme<br />
za drobného deště u<br />
táborového ohně svolali<br />
Thing. Probrali jsme, co<br />
bylo nutné a věnovali se<br />
táborovým činnostem.<br />
K večeru dorazil ještě Víťa<br />
z Managarmu. Právě včas<br />
na to, aby se s námi mohl<br />
zúčastnit druhého obřadu,<br />
věnovaného Angrbodě.<br />
Cílem <strong>tohoto</strong> rituálu bylo<br />
připomenutí si skutečnosti,<br />
že každý rub má i svůj líc<br />
(protipól). Pro rovnováhu<br />
(v poledne to byla světlá<br />
bohyně) jsme se stali<br />
svědky zrození Lokiho<br />
temných dětí: vlka Fenriho,<br />
hada Jormunganda a<br />
bohyně Hel. To byl pro<br />
mnohé jistě silný a nečekaný zážitek. S realizací <strong>tohoto</strong><br />
výjevu velkou měrou pomohl také klan Villi Svín.<br />
Po návratu do tábora nás čekal ještě jeden příjemný bod<br />
našeho společného „programu“. Sumbel tentokrát měl<br />
přibližně 12 nebo 13 kol (těžko spočítat) a podle toho také<br />
náležitě dlouho trval. Jako vždy fungoval nejen jako<br />
prostředek pro vznešené a vážné přípitky, sliby a<br />
předsevzetí, ale také jako způsob uvolnění, otevření se a<br />
vzájemného sblížení zúčastněných. Účastníku sumbelu bylo<br />
zpočátku mnoho, ale postupně (po třetím a po devátém kole)<br />
někteří rozumně opustili náš kruh a zaujali místo u ohně.<br />
Snad svoji vinu nesl i proměnlivý obsah picího rohu. Asi<br />
nejvíce chutnalo Lorraine z Villi Svín.<br />
Po sumbelu na nás u ohně již čekala baterie proslulých řízků<br />
připravených profesionálem. Idrich ten večer slyšel chválu<br />
z nejedněch mlaskajících úst. Po baště pokračoval družný<br />
hovor u ohně, tentokrát však už bez individuálně. Než jsme<br />
s Hrungnir vyrazili spát, pokusil jsem se ještě u ohně<br />
varovat méně zkušené před démonem alkoholu. Jak se však<br />
ráno ukázalo, tak minimálně jeden člověk na mé varování<br />
zapomněl a cesta do vlastního stanu pro něj byla opravdu<br />
tvrdým oříškem. V noci se ještě několik odvážlivců pokusilo<br />
plivat oheň a dopadlo to uspokojivě – nic nezapálili.<br />
Nedělní ráno nás probudilo chladem a mlhou. Pro zahřátí<br />
jsme uklidili tábor, Yngvar se rozeběhl pořídit ještě nějakou<br />
fotodokumentaci a nakonec jsme všichni začali pomalu<br />
balit, snídat, loučit se, odjíždět domů a snad se i probouzet..<br />
Počet zranění a škod za víkend se blížil nule. Zážitků a<br />
- 18 -
Change language