Obsah tohoto čísla

Sauilo 2 / 2004
BATHORY – Hammerheart
Black Mark productions, 1989
Sestava – Quorthon-kytary a zpěv, Vvornth – bicí , Kothaar –basa.
Je to již patnáct let, co Bathory, legenda skandinávského
metalu, vydali své album „Srdce válečníka“. Jen málokomu
se podařilo to, co jejich předákovi Quorthonovi. Tedy, stát u
zrodu nejen jednoho, ale rovnou dvou hudebních stylů
najednou. Nejprve svým debutním albem „Bathory“ z roku
1984 zapálil první louče švédského a norského black
metalu, který nekonečné zástupy severských seskupení
dovedly nejen k vybroušenému hudebnímu stylu
s typickými znaky, ale i k nezávislému názorovému hnutí.
Quorthon byl též první, kdo začal hrát styl později nazvaný
viking či pagan metal. To kromě „heavíkářů“ Manowar,
kteří jako první metalisté zmínili ve své lyrice kapku
nordické mytologie, předtím neudělal nikdo. Ačkoli severní
vítr poprvé zadul již na předcházejícím albu „Blood fire
death“ z roku 1988, naplno se vše rozjelo právě na
„Hammerheart“.
Dle mého názoru je to v rámci stylu album nepřekonané a
jen málokterá díla mají sílu se „Srdci válečníka“ vyrovnat.
Atmosféru dávných dob navozuje již obal, zobrazující
pohřeb boha Baldra. Celou desku otvírá zvuk šumícího
moře, který předchází samotné první skladbě „Shores in
flames“, trvající celých jedenáct minut! Text vypráví s citem
a hrdostí o pohřbu válečníka, jenž ve své hořící dubové lodi
směle odevzdává svoji duši do Valhally. A právě písní,
nazvanou po Odinově síni padlých bojovníků, album
pokračuje. Lyrická stránka oslavuje Thora a popisuje
příchod zemřelého k branám Valhally. Píseň je skutečnou
hymnou, která nenechá v klidu snad žádného z milovníků
severské tradice a „pohanského kovu“… Oslava severu,
života, smělosti a vikinské odvahy pokračuje dalším, oproti
dvou předchozím skladbám, rychlejším štychem „Baptised
in fire and Ice“. Quorthon zde přímo řve o narození a
dospívání vikinského bojovníka, kterého jeho otec pokřtil
ohněm a ledem, aby mu tyto dva živly a protikladné
principy dávaly sílu po celý život. Z celé písně je snad
nejvýraznější poněkud zběsilé kytarové sólo, přímo rvoucí
posluchačovi ušní bubínky… Další song nese název „Father
to Son“ a textově přímo navazuje na předchozí věc. Zde
však nevypráví děj syn, nýbrž otec. Vše odstartuje kratičké
intro, v kterém smích žen, lidová hudba, štěkot psů a další
zvuky z pohanské vesnice pomalu přecházejí v křik právě
narozeného syna. Poté už nás odrovná silou bouře skutečná
kytarová stěna doprovázená klávesovou melodií a smíšeným
chorálem. Celá hymna se nese ve valivém tempu, kterému
ještě přispívá zvláštně dunící baskytara. Během sola
Quorthon opět dokazuje, že není jen „bojovníkem
s kytarou“, ale hlavně skutečným muzikantem. Refrén
přímo bere dech! Totiž, všechny texty na albu se rýmují, což
často u metalových kapel nebývá zvykem. Krásnou
rýmovanou motlitbou Odinovi, trvající necelé tři minuty, je
následující píseň smutnějšího, baladického rázu nazvaná
„Song to Hall up High“. Ani se nenadějeme a je tu
předposlední hymnus v pravém slova smyslu : „Home of
once brave“! Quorthon křičí, ale jeho křik je tentokrát silně
citově podbarven. Opěvuje jím zde svoji zem se všemi
přírodními krásami. Nekonečné temné lesy, ledové vichřice,
studené severní moře a sněhem zaváté vrcholky hor, nad
kterými letí dva Wotanovi havraní poslové. Po refrénu
opěvujícím tu dávnou širou a svobodnou zemi přichází opět
kytarové sólo, které svým podáním tentokrát skutečně svírá
hrdlo a vhání do očí slzy dojetí. Nakonec zazní kultovní
desetiminutovka „One road to Asa Bay“. Klávesovou
imitaci harfy najednou vystřídají tóny akustické kytary a
dále vše pokračuje v baladickém, rockovějším, ale přesto
vydatně tvrdém duchu. Chorálům, hladícím poraženého
staroseverského ducha, zde nechybí pořádná porce smutku a
žalu. Ten, který přijel do zátoky Ásů není totiž nikdo jiný
než misionář, jemuž se povede pod rouškou slov boží lásky
(a za vydatné ozbrojené pomoci) zotročit Vikingy a porobit
jejich kulturu. Pouze opuštěný rodový stařešina stojí v dáli
a vzpomíná na časy, kdy ještě dračí lodě křižovaly severní
vodstva.
Pokaždé, když „Hammerheart“ dohraje, sundávám sluchátka
naplněn nejen kvalitní hodinou hudby, ale i zážitkem přímo
perfektním. Je pravdou, že mé hodnocení není příliš
objektivní. Přesto ovšem doporučuji tento pagan-metalový
klenot nejen fanouškům syrovějšího metalu, ale každému,
kdo má rád kvalitní muziku.
(pozn. red.: 7. června 2004 byl frontman kapely Bathory Thomas "Quorthon" Forsberg nalezen mrtev
ve svém stockholmském bytě. Zemřel ve věku 39 let. na selhání srdeční činnosti.)
Jakub „Pripegal“ Fryje
- 43 -