Obsah tohoto čísla

Sauilo 2 / 2004
I.
Slunce se z oblohy směje,
my jdeme uctívat Freye.
Krásného boha se zlatým kancem,
slavíme obětí, zpěvem a tancem.
Divoký kanec lesem se žene
a dívka přemýšlí, kdo si ji veme.
V slunci se zachvěly obilné klasy,
dívka si rozverně rozpouští vlasy.
Mládenec odvedle svléká si košili
a chvilka sblížení nastane za chvíli.
Oslava vrcholí, velká je úroda,
připijme na zdraví našeho národa!
A když se sumbel ke konci chýlí,
všichni ti chlapci přijdou jí milí.
Potom se po lese dvojice ztrácí,
za devět měsíců oběť se vrací.
Básně k oslavě Freye
(obrázek: Thorskegga Thorn )
II.
Celé nebe zlatem se rozzáří,
Frey si jde pro oběť ke svému oltáři.
Jemu a kanci, co má zlaté štětiny,
v tento čas věnujem své vlastní plodiny.
Oslava bujará na počest Freye,
každý se raduje, pije a směje.
Bůh úrody a plodnosti
však má i další přednosti.
Meč svůj všemocný dal pro svou lásku,
přemýšlej člověče, co ty bys dal v
sázku…
ZMJ
Sunna
Buď pozdravena věrná ženo Glenova
Před vlkem stále na úprku jsi
Marně však utíkáš před Noren osudem
Již od počátku máš spočítané dny.
Tví koně vpřed hnaní žárem Múspellu
Přece zastaví se osudného dne
Pak boj se neboť ze srdce Járnvidu
Mocný Managarm tvého bratra zhltne.
Pohasne světlo a krev svolá Ragnarök
Bratr s bratrem na smrt se půjdou bít
Na konec cesty bohů zbyde jediný krok
Musí zemřít, aby jiní mohli žít.
Ubohá Sunno, jak krásný je tvůj strach
Bezmocná dál neseš úděl svůj
Připíjím tobě, než tě zničím ve svých hrách
Jsi touha má a já jsem konec tvůj.
:: MNGRM ::
Otomar Dvořák: Tajemné stíny lesů
Knihkupectví U Radnice, 2002, 135 str. (formát A6)
Tato kniha je součástí edice Tajemství a další dvě knihy, které jsou od stejného autora se jmenují: Tajemná tvář krajiny a
Tajemné stopy minulosti. Všechny pojednávají o záhadách a událostech v oblasti mezi Berounkou a Brdy. Ta, kterou jsem
četla, má podtitul: Pytláci, loupežníci a poustevníci v Brdech a na křivoklátsku. Název nás však nesmí zmást. Dočteme se zde
o divoké honbě a zeleném muži, čarovných střelcích a jiných postavách, které byly dříve běžnou součástí života našich předků.
Kniha je napsána tak mistrně, že při četbě běhá mráz po zádech. Velice snadno pocítíte onen strach, který cítili i lidé tenkrát.
Vlastně to není ani tak dávno. Jsou tam popisována místa, která dodnes existují nebo ještě počátkem 20 .st. existovala. Zřejmě
pro tu blízkost se dostavují tak intenzivní svírající pocity. Lidská neštěstí zde znovu vyvstávají v nejhrůznější podobě. Les
ukazuje svou temnější stránku. Popisovat děj jednotlivých příběhů nemá moc smysl. Kniha je hodně založena na pocitu a
popisu. Ale pro představu uvedu aspoň názvy dílčích částí: Služebníci zelených ďáblů, Štvanice přízraků, Válka lovců, Balada
o potulném lidu, Na zlopověstných cestách a Prastará duše lesa.
Tuto knihu mohu každému vřele doporučit. Ale raději jen za denního světla. ☺ Neměl by být větší problém ji sehnat
v knihkupectvích.
Zmiu
- 36 -