Ortopedická protetika Praha sro - Společnost pro pojivové tkáně
Ortopedická protetika Praha sro - Společnost pro pojivové tkáně
Ortopedická protetika Praha sro - Společnost pro pojivové tkáně
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
a potomků vlivem tzv. přirozeného výběr<br />
a boje o život.<br />
Přirozený výber znamená, že „statní“<br />
jedinci se snáze uživí než slabí, snáze se<br />
brání, snáze se množí a jejich potomci po<br />
nich dědí jejich individuální přednosti,<br />
odchylky od průměru. Hybnou silou vývoje<br />
je tak utrpení, hlad a smrt.<br />
Darwin a jeho učení nazývané darwinismus<br />
bylo nutně neúplné a nedokonalé.<br />
Bylo doplněno poznatky dalších biologických<br />
oborů a lékařství. Stále je noisným<br />
tématem k diskusi. Ukazuje se, že boj o život<br />
není jediným regulátorem nad<strong>pro</strong>dukce<br />
potomstva. Infekční choroby decimují<br />
příliš vzrostlou populaci daleko účinněji<br />
než zápas jedince <strong>pro</strong>ti jedinci. Představa<br />
přírodního výběru nestačí k vysvětlení<br />
vzniku nových druhů, odporují tomu nové<br />
poznatky genetiky a mendelismu.<br />
Herbert Spencer (1820–1903), současník<br />
Darwinův viděl vývoj nikoliv v boji<br />
o život, ale v nezničitelném pohybu nezničitelné<br />
hmoty.<br />
Formuloval dokonce zákon o ustavičném<br />
přetřiďování (redistribuci) hmoty<br />
a pohybu, což se <strong>pro</strong>jevuje ve dvou nepřátelských<br />
věčných dějích. Je to vývoj a rozklad.<br />
Vývoj je charakterizován především<br />
zocelováním, integrací, přechodem od<br />
volné k vázanější souvislosti. Redistribuce<br />
se podle Spencera <strong>pro</strong>jevuje jak v biologických,<br />
tak i v společenských dějích, jsou<br />
období, kdy se státy spojují a jsou období,<br />
kdy se rozpadají.<br />
Ernst Haeckel (1834–1919) se zabýval<br />
gastrulací vyšších živočichů. Formuloval<br />
základní biogenetický zákon, kdy každý<br />
žijící jedinec, tedy i člověk <strong>pro</strong>dělává před<br />
narozením jako zárodek zkrácený a zjednodušený<br />
vývoj, který <strong>pro</strong>běhl od jednobuněčných<br />
organismů až po dnešní dobu. Ve<br />
vývoji každého jedince se stručně opakuje<br />
226<br />
vývoj jeho předků. Ontogenetický (individuální)<br />
vývoj ze zkrácenou a zjednodušenbou<br />
rekapitulací vývoje fylogenetického<br />
(kmenového).Byl monista, za základ přírody<br />
živé a neživé pokládal tzv. monády,<br />
jakousi obdobu atomů. Ve filozofické terminologii<br />
byl tedy monista, domníval se<br />
že není <strong>pro</strong>tikladu mezi hmotou živou<br />
a neživou.<br />
V německé biologii a filozofii tehdejší<br />
doby stál na opačném pólu než Rudolf<br />
Virchow (viz dále).<br />
K jeho nejvýznačnějším dílům patří:<br />
Die Weltraetsel (Otázky světa), Dile<br />
Lebenswunder (Zázraky života), Generelle<br />
Morphologie (Obecná morfologie).<br />
Málokdo si dnes uvědomuje, že zakladatelem<br />
ekologie jako vědeckého oboru.<br />
Definoval ekologii jako vědu o vzájemných<br />
vztazích organismů s jejich <strong>pro</strong>středím.<br />
Rudolf Virchow, pruský patolog, opakovaně<br />
a zdokonaleně (1858 a 1871) formuloval<br />
buněčnou teorii a tvrdil, že každá buňka<br />
vznikla pouze z buňky předchozí. Tato téze<br />
nebyla dosud přes pokroky moderní „nové“<br />
biologie dosud překonána.<br />
Je nutné zmínit ještě významný biochemický<br />
objev 19. století, kdy německý<br />
biochemik Miescher v r. 1871 izoloval DNA<br />
z jader mrtvých leukocytů, ale nepochopil<br />
její význam a úlohu v dědičnosti tělesných<br />
znaků. Neznal nic o její podrobnější struktuře<br />
a úloze jako informační a replikační<br />
makromolekuly.<br />
5.5.3 Mendelismus jako základ<br />
současné biologie<br />
Johan Gregor Mendel a jeho učení<br />
– tzv. mendelismus představují význačný<br />
odkaz <strong>pro</strong> studium dnešní monogenní<br />
dědičnosti a genetiky všeobecně.<br />
LOCOMOTOR SYSTEM vol. 14, 2007, No. 3+4
Change language