Ortopedická protetika Praha sro - Společnost pro pojivové tkáně

procesy organizované k jejich udržení ve
vývoji. Organismy jsou částí evolučního
systému. Organismy jsou proměnné v čase,
nejsou neměnným systémem. Vyplývá to
z empirického pozorování orgánů, struktur,
procesů, enzymů a hormonů, týká se
to všech objekltů biologického výzkumu.
Nerespektování tohoto uspořádání vede
k metafyzickým předsudkům.
Kvantová mechanika nepředpokládá
možnost existence života na základě spontánního
a neorganizovaného vývoje hmoty.
Na molekulární úrovni, či na submolekulární,
atomární úrovni necházíme známé
fyzikální a chemické prvky a zákonitosti.
Organizované celky, buňky a organismy se
hůře charakterizují než molekuly a atomy.
Nejsou známy zákonitosti působení mezi
atomy a molekulami a celkem organismu
– komplexního a složitého uspořádání
základních jednotek.
Všechny děje a procesy směřují k zachování
systému. Stejné fyzikální zákonitosti
platí však pro živý organismu (systém)
i neživý organismus, vždy platí stejné zákony
fyziky a chemie. Za určitých okolností
mohou nastat v organismu události, které
jej ničí, probíhající mimo rámec regulací.
Pro biologa a lékaře je podstatný rozdíl
mezi událostmi uspořádanými k udržení
systému a těmi, který organismus ničí.
Teorie systémů má veůlice blízko k holismu,
uznává, že celek je víc než pouhým
součtem svých částic, je jejich integrálním
spojením. V každém komplexnějším systému
nacházíme vlastnosti, které se nedají
dopředu předpověděr z vlastností jednotek
systém vytvářející. K poznání principů
života je nutné poznání teorie integrace
a organizace i řízení procesů.
Organismus je organizovanou věcí.
Týkají se ho zákony organizacem celistvosti,
pořadí částí a procesů, multivari-
ačních interakcí. Organismus stále ještě
představuje problém tzv. černé skříňky,
při němž jsou známy pouze vstupní a výstupní
parametry.
Molekulární pochody se vyznačují určitým
stupněm volnosti a možnostmi alternativních
řešení. Kvantová teorie umožňuje
pouze jednoznačně pravděpodobnostní
odpověď. Konkretní jednotlivá událost v organismu
nemůže být však dopředu určena.
Živý organimus má v rozhodování vždy
více možností. Biologie struktur je zatím
vyčerpána ve svých možnostech, Víme více
o funkcích než o strukturách, které je podmiňují.
Metodika, která by měla v tomto
ohledu přinést nové poznatky je teorie
řízení, kontroly a informací (informatika).
Zejména informatika bude mít v biologii
v nejbližších letech dominantní úlohu.
Kybernetika přispěla převzetím analogické
terminologie do biologie. V aplikaci
kybernetických pojmů do biologické regulace
se základními pojmy staly zpětná
vazba a informace.
Systémová teorie uznává neredukovatelné
vyšší principy života, překonává
nebo se snaží překonat dogmata vitalistická
a materialistická. Je zásadně v opozici proti
redukcionismu.
K predikcím v organismu používá však
mechanistického výkladu. Do určité míry
můžeme tak předvídat za definovaných
okolností, jak bude živý systém reragovat.
Z hlediska syntetického pojetí organismu
má molekulární biologie jen omezené možnosti.
Biologie se zabývá systémy mnohem
komplikovanějšími než jsou fyzikální systémy,
které stejně tak jako systémy chemické
nejdou tak daleko jako život sám.
Biologické regulace označuje zpravidla
pojmem homeostáza. Jde v podstatě o řadu
biologických regulací směřujících k udržení
důležitých parametrů na konstatní úrovni.
POHYBOVÉ ÚSTROJÍ, ročník 14, 2007, č. 3+4 229