Chudoba, nezaměstnanost a další témata Pražské školy alternativ

V této souvislosti často hovoříme o takzvané absolutní chudobě, kdy člověk nemá zabezpečen
ani minimální životní standard ve výživě, ošacení a bydlení.“ (Ondrejkovič, 2000, str. 56).
Česká republika se při své vyspělosti, relativní štědrosti sociálního systému a životní úrovni
potýká spíše se zchudlými částmi určitých sociálních skupin. Igor Tomeš ve své knize charakterizuje
absolutní chudobu takto: „Jako absolutní chudobu lze charakterizovat stav, kdy
nedostatek (popř. absolutní nedostatek) prostředků neumožňuje uspokojovat základní životní
potřeby (střecha nad hlavou, oděv, jídlo) do té míry, že je ohrožena sama existence člověka
a hrozí mu smrt.“ (Tomeš, 2001, str. 152).
Absolutní chudoba jako stav, kdy jednotlivec nevlastní žádné materiální hodnoty, nedisponuje
úsporami a jeho měsíční příjem v případě, že není zaměstnán, je nulový, není zatím pro českou
společnost dost dobře představitelná. Ohrožení života v důsledku absolutní chudoby je v našich
podmínkách málo pravděpodobné, protože systém sociálního zabezpečení zajišťuje i pro
nejméně schopné členy společnosti minimální standard pro přežití. Petr Ondrejkovič zmiňuje
další aspekt: „Absolutní chudoba dělá člověka neschopným být lidským a ohrožuje jádro jeho existence.“
(Ondrejkovič, 2000, s. 56). Životní úroveň osob bez přístřeší v České republice by při
hypotetickém porovnání například s obdobnou situací lidí v Rusku byla pravděpodobně vyšší.
Vliv na tento rozdíl nemá jenom ekonomická nebo sociální politika těchto dvou zemí, ale třeba
i sociokulturní přístup k hodnotám, jako je život, solidarita, životní úroveň a v neposlední
řadě pohled na zmiňovanou chudobu. A tak bychom mohli srovnávat vnímání bezdomovectví
a chudoby například v Indii nebo naopak ve Spojených státech amerických.
Nicméně se lze ztotožnit s názorem Petra Mareše, že: „Bezdomovci představují tu nejvíce viditelnou
část chudých. Paradoxně tvoří v oficiálních statistikách část skrytou, neevidovanou. Je
to i proto, že často nežádají z vlastní neznalosti i nekompetence o sociální dávky a nevyžadují
pravidelně sociálních služeb.“ (Mareš, 1999, str. 58). Život v chudobě značným způsobem
ovlivňuje motivovanost či spíše nemotivovanost osob bez přístřeší k způsobu řešení životních
situací, který je odlišný od většinové části společnosti a často je pro ni nepochopitelný.
„I když se lidé spící v papírových krabicích na ulicích, v parcích a na nádražích velkých měst průmyslových
zemí stali symbolem sociálního vyloučení a bídy uprostřed bohatství a blahobytu, dojímá
bezdomovectví majoritní populaci mnohem méně, než ostatní důsledky chudoby. Zřetelněji
než v jiných případech chápe totiž veřejnost bezdomovce jako „underserving“ chudobu a spojuje
je s kriminalitou a alkoholismem, s nedostatkem vůle a s ignorováním sociálního řádu.“ (Mareš,
1999, str. 57). Tím Petr Mareš vystihuje myšlení současné většinové společnosti, které je
ovlivněno celou řadou faktorů, např. sociální politikou socialistického zřízení, zkreslujícími
nebo až zavádějícími informacemi ze strany masmedií, nedostatkem relevantních a srozumitelných
informací o příčinách, vývoji a důsledcích bezdomovectví.
Příčiny vzniku bezdomovectví
Abychom mohli pochopit bezdomovectví, musíme porozumět příčinám vzniku tohoto fenoménu.
Velmi stručný výklad základních příčin vzniku problému bezdomovectví vychází ze
skutečnosti, že i přes zajištění potřebných materiálních jistot (jakými jsou trvalé bydlení,
trvalé zaměstnání atd.), zůstává osoba bez přístřeší vystavena trvalému riziku opětovné
ztráty získaných hodnot. Uvedené riziko má přímou souvislost s problematickou socializací
a následnou neschopností řešit obtížné životní situace společensky přijatelným způsobem.
Bezdomovectví a chudoba
9