Chudoba, nezaměstnanost a další témata Pražské školy alternativ

přispěla k odkrytí omezení plynoucích z pojetí emancipace prostřednictvím placené práce,
dnes je ale nutné posunout tyto rozbory o krok dál. Zjednodušené pojetí emancipace žen ztotožněné
s jejich participací na trhu práce bylo zpochybněno analýzami tzv. dvojího břemene,
které odkazují na dvojí zátěž žen prací v zaměstnání a v domácnosti, protože ženy vstoupily
na trh práce, aniž by došlo k přerozdělení zodpovědnosti za výchovu dětí a domácí práce mezi
muži a ženami a mezi soukromou a veřejnou sférou. Tento vývoj Arlie R. Hochschild příznačně
nazvala pozastavenou genderovou revolucí. 11 Kritika dvojího břemene však byla v praxi přeložena
do potřeby začlenění péče a domácích prací mezi placené činnosti na trhu práce, což
vedlo v podmínkách pozdního kapitalismu k vytvoření nízko placeného a nejistého sektoru
péče. Argument, že vytvoření nových pracovních příležitostí v soukromém sektoru pečovatelských
služeb umožní větší zapojení žen v placeném zaměstnání a jejich větší ekonomickou
nezávislost, se ukazuje jako zavádějící právě v důsledku konstrukce pečovatelského sektoru
jako druhořadého zaměstnání. Negativní důsledky rozvoje soukromého pečovatelského
sektoru jsou současně funkcí třídního postavení i rasově-etnických vztahů ve společnosti:
na jedné straně jsou tržní služby péče finančně dostupné pouze pro vyšší a střední třídy, na
druhé straně jsou tato místa se znevýhodněným a rizikovým statusem konstruována pro ženy
z minoritních skupin a nižších tříd. Tento trend je předmětem řady studií, které se věnují zaměstnávání
marginalizovaných žen (často imigrantek) jako pečovatelek v soukromých institucích
a jako nájemních pomocnic a pečovatelek v soukromých domácnostech. Tento vývoj
označuji jako deformovanou emancipaci, která vede k sociální polarizaci a vytváření nových
forem třídní a kulturní dělby práce mezi ženami. Zatímco pozastavená genderová revoluce
poukazuje na přetrvávající genderovou dělbu práce a rigidní separaci soukromé a veřejné
sféry, deformovaný proces emancipace poukazuje na procesy ztržnění soukromého a podřízení
ideje emancipace autoritářským imperativům trhu v kontextu strukturálních sociálních
a kulturních nerovností. Deformovaná emancipace tak pojmenovává situaci, kdy je emancipace
žen v podobě, v jaké je dnes prosazována, vnitřně spjata se strukturami globálních
nerovností.
Materiální základ deformované emancipace leží ve strukturách globálního kapitalismu, který
se prosadil jako kvalitativně odlišný globální ekonomický systém. Po pádu bývalého východního
bloku, kdy bylo dosaženo tohoto extenzivního šíření, nastupuje podle Williama Robinsona
intenzivní šíření kapitalismu, které se v globální ekonomice stalo nezbytnou strategií
akumulace zisku a které se vyznačuje ztržněním a komodifikací oblastí společenského života,
které byly dříve z těchto vztahů vyloučeny. 12 Ztržněním soukromého se ovšem soukromé nestalo
veřejným, jak požadovalo feministické hnutí, zůstalo soukromým uvnitř privátní ekonomické
sféry. Současně v pozdně moderní společnosti dochází k rozpojení strategií akumulace
zisku a předpokladů sociální reprodukce. Pohyblivý globální kapitál již není závislý na
konkrétním místě a na konkrétních lidech. Náklady na sociální reprodukci jsou přenášeny na
stát a komunity (zejména v chudých zemích) nebo komodifikovány a začleněny do procesu
akumulace zisku (zejména v bohatých zemích). Procesy deformované emancipace však zpětně
tento globální ekonomický systém reprodukují jak v ideologické rovině konzumerismu, tak
i v materiální rovině. V tomto kontextu se jedinci svou účastí na procesech komodifikace péče
a transnacionálních praktikách péče podílejí na utváření a reprodukci sociálních nerovností.
11 Hochschild, A. R. The Second Shift. New York, Avon Books 1989.
12 Robinson, W. I. Teorie globálního kapitalismu. Praha, Filosofia 2009 (orig. 2004).
Transnacionální praktiky péče a deformovaná emancipace žen
49