Chudoba, nezaměstnanost a další témata Pražské školy alternativ

ALTERNATIVY
Alternativa –
možnost, nutnost, naléhavost?
Miloslav Formánek
Alternativa – proč?
Před sto lety prohlašovali levicoví revolucionáři, že revoluce už nemůže být předčasnou. Přesně
o 100 let později píše levicový politik v polemice, že „kapitalismus je společenský řád,
který má své klady a zápory… a ty zápory jednou mohou vést k jeho pozitivnímu překonání.“
Co se stalo? Změnil se systém nebo se změnila levice?
Vzniká zdání, jako by systém překonal „logiku totalizující normality“ a začal jednat nevyzpytatelně,
jako by si s pronikáním „duchovnějšího přístupu“ osvojoval nový étos odpovědnosti
(dokonce globální). Zakládá zvláštní zóny, využívá zaměstnanecké samosprávy a legitimizuje
se stále více jako „egalitářský projekt“.
Rodí se iluze, že je schopný postupně, jeden po druhém, řešit problémy, do kterých se dostává,
když kombinuje hodnoty svobody a rovnosti s realitou vykořisťování a nadvlády. Doprovází
jej cynismus, který na okraj trousí, že ve skutečnosti stejně jde jenom o peníze, moc
a sex.
Na jedné straně bere stále méně lidí spravedlnost a demokracii vzhledem k míře korupce vážně.
Přesto se na ní podílejí, účastní se jejích procedur a věří ve spravedlnost a demokracii,
protože se domnívají, že fungují, i když oni sami jim žádnou váhu už nepřikládají.
Je to také tato víra, demonstrující obrovskou moc manipulace, která drží systém nad vodou.
„Svobodný trh“ si ve skutečnosti vynucuje pořádný kus mimotržního násilí. Z fikcí je stvořené
celé finanční universum. Banky a „banksteři“ si pohrávají s fiktivními penězi (podle publicistů
jen americké deriváty měly na počátku krize tržní hodnotu skoro 700 tisíc miliard USD
– deset ročních produktů celé planety) a vytvářejí iluze růstu.
Stamiliardy dolarů jsou totiž vynakládány nikoli na řešení konkrétních problémů, které lidi
trápí, ale k léčení „krize důvěry“, tj. k tomu, aby lidé změnili své mínění, aby znovu začali ve
svobodu (trhů) věřit. Všechno může počkat; hlavní starostí, bezpodmínečným imperativem
ale je: „Zachraňte banky!“
Destruktivní spekulace tak dosahují vrcholu. I různí publicisté začínají objevovat – když už
míra obecného zadlužení a iracionalita chování systému bije do očí – že „dluhová krize přerůstá
v krizi systémovou“.
38
Pražská škola alternativ – Chudoba, nezaměstnanost a další témata