Chudoba, nezaměstnanost a další témata Pražské školy alternativ

Adam Smith a emancipace ženy
Alena Wagnerová
Ve svém textu se budu zabývat dvěma tématy, která spolu úzce souvisejí. Za prvé, proč v kapitalismu
nemůže být dovršena emancipace ženy, za druhé, jaké strategie používají společenské
systémy vůči inovativním hnutím s cílem zneškodnit jejich subverzivní potenciály.
I.
Čtyřicetileté zkušenosti druhého ženského hnutí v Západní Evropě a USA, stejně jako dvacetileté
zkušenosti s návratem kapitalismu v České republice nás opravňují k závěru, že v kapitalistickém
systému není uskutečnění a dovršení emancipace ženy možné. Všechny neoddiskutovatelné
úspěchy ženského hnutí v posledních čtyřiceti letech narážejí dřív či později
na jakousi nepřekročitelnou hranici, která v postavení ženy zanechává jen jinak definovaný
zbytek starých nerovností a část zlepšení její situace obrací v pravý opak.
Chceme-li najít odpověď na otázku, proč tomu tak je a zda tento deficit je zakódován už v nastavení
tohoto systému samotného, musíme začít od Adama, v našem případě od Adama Smithe,
teoretika a morálního filosofa, který základy tohoto systému a především myšlení v jeho
rámci položil a jehož autorita je dodnes neotřesitelná.
V první kapitole svého stěžejního díla Blahobyt národů – Zkoumání o povaze a příčinách
blahobytu národů, popisuje Adam Smith zázračné rozmnožení počtu vyrobených špendlíků
prostřednictvím dělby práce: Jestliže jeden průměrný dělník vyrobí jeden špendlík denně,
pak rozložením procesu výroby na 18 pracovních úkonů, které Smith přesně popisuje, a jejich
rozdělením mezi deset mužů vyrobí tito dělníci za den 12 liber špendlíků, celkem 48.000
kusů, to znamená každý z nich 4.800 kusů. Tyto údaje dělají na první pohled neobyčejně
exaktní dojem, pracuje se tu s čísly, jednotlivé operace jsou přesně popsány. Jestliže se ale
nad prezentovanými čísly hlouběji zamyslíme a vypočítáme, že se touto dělbou práce její
produktivita zvýšila o neuvěřitelných 480.000 %, zmocní se nás pochybnosti, odkud se tato
čísla ve skutečnosti vzala, jestli je takové enormní zvýšení produktivity bez zavedení stroje
vůbec možné a čemu toto líčení má vlastně sloužit. Smith nám zde také bezděčně sugeruje, že
onen osamělý dělník vyrábějící špendlíky prováděl všech osmnáct pracovních úkonů vždycky
na jednom špendlíku a teprve po jeho dohotovení se chopil dalšího kousku drátu a začal jej
stejným způsobem oněmi osmnácti pracovními kroky opracovávat. Ve skutečnosti on ovšem
postupoval tak, že každou jednotlivou operaci prováděl na celé sadě, dejme tomu dvaceti
rozřezaných kousků drátu, jejichž počet se řídil objednávkou nebo odhadem jejich potřeby,
a pak přešel k operaci další, kterou provedl zase na celé sadě, že tedy i on určité dělby práce,
jež jeho výkon zvyšovala, užíval.
(Ponechme teď stranou, že tento text o čtyřiceti osmi tisících špendlíků ve svém druhém plánu
vypovídá o oné obrovské euforii, která se zmocnila tehdejší společnosti tváří v tvář dosud
nevídanému zvýšení produktivity práce použitím parního stroje, kdy se najednou dosud samozřejmé
vytváření všech produktů od hřebíku až po katedrálu rukodělnou prací za pomoci
Adam Smith a emancipace ženy
53