Chudoba, nezaměstnanost a další témata Pražské školy alternativ

genderovou dělbu práce, deformovaná emancipace tak zpětně blokuje případné nové nastartování
pozastavené genderové revoluce.
Za druhé, transnacionální praktiky péče vstupují do dialektického vztahu s globalizačními
procesy a vývojem globálního kapitalismu, jež vedou k intenzivnějšímu propojení společenských
a ekonomických vztahů v globálním rámci. Dynamika těchto změn se netýká pouze
makroroviny, dotýká se rovněž institucionálních změn v národní rovině a každodenních zkušeností
jednotlivých aktérů. Strategie tržního modelu péče, které jsou obhajovány jakožto
efektivní propojení poptávky a nabídky, jsou ve skutečnosti využitím globálních nerovností za
účelem zisku. Jednotlivé domácnosti zde pak nejsou pouze pasivním aktérem, aktivně se podílejí
na reprodukci a přetváření těchto nerovností. Rozvinuté státy současně z těchto globálních
nerovností disproporčně profitují jak prostřednictvím dováženého levného spotřebního
zboží, tak prostřednictvím ekonomicky vynucené migrace, která pro tyto státy představuje
zdroj levné pracovní síly.
Předpoklady emancipace žen je dnes normativně nutné reformulovat v globálním kontextu,
soukromé by mělo být globálně spravedlivé. Takto je třeba rozumět reformulovanému feministickému
mottu z pera Arlie Hochschild, že „osobní je globální“. 21 Specificky v západní pozdně
moderní společnosti potom úsilí o emancipaci žen musí být provázáno s úsilím o odstranění
sociálních a kulturních nespravedlností mezi jednotlivými skupinami žen, na kterých
je současná společenská forma péče postavena. Naše životy jsou zde vzájemně propojeny
s druhými, což činí každého do určité míry odpovědným za důsledky svého jednání i přesto,
že jsme se přímo nepodíleli na konkrétním špatném zacházení s konkrétními lidmi. 22 Globální
solidarita mezi ženami a sociální spravedlnosti tak musí být základem kolektivního úsilí
o emancipaci žen. Dnes je zřejmé, že feministické úsilí o uznání péče dosud nebylo naplněno.
Instituce nájemní domácí pomocnice a pečovatelky nepředstavuje řešení, je naopak příkladem
negativní kooptace feministického emancipačního ideálu do struktur nerovností udržovaných
neoliberální ideologií a rasovo-etnickými, třídními a geopolitickými hierarchiemi.
21 Hochschild, A. R. Láska a zlato. Globální řetězce péče. C.d., s. 126.
22 Young vychází z předpokladu, že jedinci či skupiny se svým jednáním podílejí na vzniku, udržování či proměně institucí
a vytvářejí podmínky, jež mají určité důsledky na jednání druhých. Její model odpovědnosti založený na sociálních vztazích
ukazuje, že jedinci mají specifické závazky vůči těm, s nimiž je přímo či nepřímo spojují strukturální sociální vztahy, není
zde ovšem nutné určit přímé viníky. Viz Young, I. M. Odpovědnost a globální spravedlnost: model odpovědnosti založené na
sociálních vztazích. Pp. 65–106 in Hrubec, M. a kol. Sociální kritika v éře globalizace. Odstraňování sociálně-ekonomických
nerovností a konfliktů. Praha: Filosofia 2008.
52
Pražská škola alternativ – Chudoba, nezaměstnanost a další témata