Chudoba, nezaměstnanost a další témata Pražské školy alternativ

Obyvatelstvo se nám rozpadá na tři základní skupiny: pracující (zaměstnaní), nezaměstnaní
a ekonomicky neaktivní. Poslední skupina se neúčastní trhu práce. Souhrn pracujících a nezaměstnaných
se nazývá pracovní síla nebo také ekonomicky aktivní.
Pro základní statistické přehledy jsou nejčastěji používány relativní ukazatele, tedy převedené
na bezrozměrné veličiny, které nazýváme míry:
míra zaměstnanosti ukazuje podíl obyvatel v ekonomickém věku, kteří pracují (jsou zaměstnaní);
míra volných pracovních míst ukazuje podíl volných míst ke všem pracovním místům;
míra nezaměstnanosti ukazuje podíl osob z ekonomicky aktivních obyvatel (pracovní síly),
kteří splňují následující tři podmínky, stanovené Mezinárodní organizací práce (ILO):
– uchazeč není zaměstnán a nepracoval ve sledovaném období;
– aktivně si hledá práci;
– je schopen nastoupit do práce do 14 dnů.
(Jinak se jedná o osobu ekonomicky neaktivní nebo zaměstnanou.)
Z výše uvedené koncepce plyne několik důležitých skutečností, které jsou v běžných médiích
často zamlčovány nebo dezinterpretovány. Především je nutné si uvědomit, že míra
nezaměstnanosti primárně není sociální ukazatel! V podstatě slouží zaměstnavatelům – říká
jim, kolik pracovní síly je v daném regionu k dispozici; je to podíl vypočtený pouze z ekonomicky
aktivních, nikoli celé populace. Titulky ve smyslu „Každý osmý Čech nemá práci“ jsou
tedy nesmyslné, neboť dítě nebo důchodce je také „Čech“.
Zrcadlovým ukazatelem míry nezaměstnanosti je míra volných pracovních míst, která říká,
kolik míst je neobsazených. Srovnáním dvou klíčových ukazatelů o nabídkové a poptávkové
straně trhu práce je také možné říci, kolik nezaměstnaných lidí připadá na jedno volné místo,
což je vhodný souhrnný indikátor „zdraví“ pracovního trhu.
Podmínkou fungování „spravedlivého“ trhu ve smyslu cenotvorby podle Adama Smithe 1 je
dokonalá konkurence, kam patří také dobrá informovanost – to je pro trh práce obtížné, protože
zeptat se např. někoho, kolik bere (tj. za kolik prodává svou pracovní sílu), se pokládá
za společenské faux-pas, proto je tolik důležitá mzdová statistika. Nikoli ovšem v blábolivém
smyslu masmédií, která nejsou schopna nahlédnout dále, než je „průměrná mzda“. Pracovní
síla není zboží unifikované, ale naopak velmi různorodé. Zaměstnanci se liší především
co do kvalifikace. Základním nástrojem zkoumání trhu práce je proto klasifikace zaměstnání
(vypracovaná ČSÚ na podkladě mezinárodního standardu ISCO-08), která určuje druh vykonávané
práce /profesi/. Tato klasifikace propojuje všechny tři strany trhu práce – lze ji použít
pro popis struktur jak poptávkové tak nabídkové strany i pro mzdy. Je to klasifikace vrstvená:
první úroveň je škála hlavních tříd od manažerských pozic, přes odborné, administrativní
profese a řemeslníky až po nekvalifikované dělníky. V dalších úrovních se dělí na kategorie
podle oborů.
1 Trh a konkurence působí jako samočinný mechanismus, který směřuje k výrobě toho druhu a množství, kterého je potřeba
pro společnost; snížení ceny na „přirozenou cenu“ (výrobní náklady). „Každý člověk má za cíl jen vlastní zisk, ale neviditelná
ruka ho vede k cíli, který ani neměl v plánu.“
30
Pražská škola alternativ – Chudoba, nezaměstnanost a další témata