Chudoba, nezaměstnanost a další témata Pražské školy alternativ

Transnacionální praktiky péče
a deformovaná emancipace žen
Zuzana Uhde 2
Moderní feministická idea emancipace krystalizuje na pozadí rozvoje feministického hnutí.
Emancipace není a priori definovaný ideál, obsah tohoto pojmu je kontinuálně definován
prostřednictvím bojů a protestů skupin, které se historicky prosazují se svými nároky a požadavky
na společenskou změnu. Feministické hnutí se stalo klíčovým aktérem v artikulaci ideje
emancipace žen, jejímž mottem se s druhou vlnou feministického hnutí stala teze „osobní
je politické“. 3 Východiskem této teze je přesvědčení, že problémy, které zažívají jednotlivé
ženy, nemají soukromé řešení a příčiny útlaku a podřízení žen je nutné identifikovat
v institucionální struktuře fungování společnosti. Soukromé problémy měly být redefinovány
jako problémy politické veřejnosti. Péče byla jednou z oblastí striktně vylučovaných z veřejné
sféry, tento slogan proto nesl od začátku požadavky, morálně podepřené významem
a přínosem péče pro společnost, aby se péče stala veřejnou odpovědností a aby byla společensky
adekvátně oceněna. 4
S odmítnutím naturalizovaného chápání péče jako biologicky dané odpovědnosti žen, feministické
hnutí vyzdvihlo rovněž požadavek otevření možnosti veřejného uplatnění žen
v placeném zaměstnání, které mělo sloužit jako nástroj odstranění výlučného připoutání žen
k soukromé sféře. V rozvinutých průmyslových zemích se sféra placené práce v období po
2. světové válce otevřela ženám s různým socio-ekonomickým statusem, ať již v důsledku státem
prosazované politiky jako např. v bývalých reálněsocialistických zemích, nebo v důsledku
souhry neoliberálních strukturálních změn a feministického hnutí jako ve většině západních
zemí, nově prosazený ideál dvou-příjmové domácnosti ale nebyl doprovázen odpovídající
změnou vzorců genderové dělby práce v soukromé sféře rodiny ani odstraněním horizontální
a vertikální genderové segregace trhu práce. Ukázalo se tudíž, že genderová dělba práce není
pouhým důsledkem vyloučení žen ze sféry placené práce. 5 Stejně jako nedošlo k rovnému
přerozdělení zodpovědnosti za péči a starost o domácnost, nedošlo ani k zásadnímu posunu
2 Kontakt: zuzana.uhde@soc.cas.cz
3 Slogan „osobní je politické“ prosadila Carol Hanisch, viz Hanisch, C. The Personal Is Political. In Firestone, S. (ed.) Notes
From the Second Year: Women´s Liberation. Major Writings of the Radical Feminists. New York 1970, s. 76–78.
4 Na emancipaci žen je možno pohlížet prizmatem péče. Zaujetí právě této perspektivy má svoje opodstatnění, protože boje
za ocenění péče byly určující v procesu interpretace a definování požadavků emancipace žen v moderní společnosti. Pečující
vztahy a šířeji zodpovědnost za sociální reprodukci a společenský rozvoj v sobě odrážejí nejen pozitivní prvky reality, ale
zároveň také základní genderové sociální struktury. Genderově nerovná distribuce zodpovědnosti za péči a nedocenění
péče, kterou ve většině případů zajišťují ženy, tudíž představují klíčové kritérium posouzení vývoje emancipace žen, což je
předpoklad široce sdílený mezi jednotlivými proudy feministického myšlení.
5 Podle Marcuseho ženy vstupem na trh práce získaly pouze represivní rovnost. Kritiku represivních mechanismů rozvinuté
kapitalistické společnosti Marcuse rozpracoval zejména v práci Jednorozměrný člověk. Hlubinné mechanismy represivní
svobody v podmínkách pozdně moderního kapitalismu a technologického rozvoje spatřoval v potlačení lidské přirozenosti
a manipulaci s lidskými potřebami systémem masové spotřeby. Viz Marcuse, H. Jednorozměrný člověk. Praha, Naše vojsko
1991 (orig. 1964).
Transnacionální praktiky péče a deformovaná emancipace žen
47