Jak ekologicky nakupovat - Hnutí DUHA

hormony (přidávanými do krmiva) příčinou poloviny celkového znečištění povrchových a podzemních
vod. Velkým znečišťovatelem (především vody) jsou také jatka. Proces výroby živočišných potravin
spotřebovává značné množství fosilních paliv a energie, přibližně 10x více než rostlinná výroba. Chovy
hospodářských zvířat jsou významným zdrojem nejdůležitějších
skleníkových plynů, pocházejících z pěstování krmiv, dopravy, provozu
velkochovů, zpracování a uskladnění produktů, metabolických
pochodů zvířat a výkalů. Zvířatům šlechtěným na vysokou užitkovost
(produkci masa, mléka či vajec) už nestačí pastva, ale pěstuje se pro
ně (s používáním velkého množství pesticidů, hnojiv a těžké
agrotechniky) krmivo zvlášť, a to v obrovském množství. Živočišná
výroba je největším světovým uživatelem zemědělské půdy (4/5 světové zemědělské půdy slouží
k vykrmování „hospodářských zvířat“). V ČR je přímo či nepřímo využíváno k chovu a krmení dobytka
asi 80 % zemědělské půdy. Většina krmiva (70 %) pro hospodářská zvířata chovaná v Evropě se však
dováží (sója, kukuřice, obilí), většinou z rozvojových zemí, kde tamní obyvatelé hladoví a kvůli pěstování
plodin na vývoz jsou ničeny původní lesy a poškozováno prostředí, stejně jako dálkovou přepravou
krmiv.
Téměř polovina celosvětové produkce obilí a více jak 90 %
vypěstovaných sojových bobů je spotřebováno na krmení
jatečních zvířat. Výroba živočišných potravin pomocí
zkrmování surovin, vhodných přímo pro konzumaci lidmi, je
ale velmi neefektivní. Zvířata musí sníst obrovská množství
krmiva, aby vytvořila to, co z nich pak člověk se ztrátou
využívá jako potravu. Při tomto zařazení dalšího článku do
potravního řetězce se totiž ztratí velká část energie (tzn.
živin - přemění se hlavně na teplo, pohyb, výkaly a nejedlé
části zvířete; účinnost přeměny je maximálně 10 %, tzn. že zvíře musí sníst 10 kg krmiva a více, aby
vznikl 1 kg masa). I z produktů toho nejefektivnějšího dobytka člověk získá jen malou část nutrientů,
které zvíře zkonzumuje (viz rámeček „Živočišná výroba v číslech“). Vzhledem k tomu, že miliony lidí
hladoví a umírají na podvýživu, by bylo rozumnější vypěstované potraviny poskytnout k výživě lidem, než
s nimi krmit zvířata a ta pak se ztrátou používat jako potravu. Ušetřily by se tak velké rozlohy půdy, které
by se mohly vrátit divoké přírodě nebo využít jinak. Navíc tepelná úprava masa je minimálně
trojnásobně energeticky náročnější, než úprava jídel bezmasých.
Jak je vidět, intenzivní živočišná výroba představuje velkou ekologickou zátěž životního prostředí,
několikanásobně větší, než výroba rostlinných potravin. Snížení konzumace masa a dalších živočišných
potravin, či jejich nahrazení rostlinnými produkty, může představovat vedle preference biopotravin a
místních potravin další významný příspěvek ke zmenšení lokálních i globálních negativních dopadů
výroby potravin na životní prostředí a přírodu.
ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA V ČÍSLECH:
• Na Zemi žije přibližně 20 miliard hospodářských zvířat, což je více jak trojnásobek počtu lidí.
• „Produkce" dobytčích exkrementů v USA a v Evropě dosahuje dohromady 110.000 kg za vteřinu!
(www.vegetarian.cz/ostatni/harting2.html).
• V Evropě přispívá živočišná výroba 80–90% ke znečistění čpavkem a 50–60% ke znečištění
dusičnany (oba způsobují kyselé deště). Z chovů zvířat pochází také 37 % z celkového objemu
antropogenních emisí metanu, který je silným skleníkovým plynem.
• Podle zprávy FAO (Organizace pro výživu a zemědělství při OSN) z roku 2006 vyprodukovaly chovy
dobytka více skleníkových plynů než doprava (18 % z celkového celosvětového množství
skleníkových plynů) (http://gnosis9.net/view.phpcisloclanku=2007060020)
• Pro získání 1 kg masa je potřeba zkrmit 7–16 kg obilí nebo luštěnin, přitom se při této přeměně