Jak ekologicky nakupovat - Hnutí DUHA

8.4. GMO
Dnes se již běžně setkáváme s informacemi o geneticky modifikovaných
organismech, staly se součástí naší stravy. Nedočkáte se zde debaty o tom,
zda jsou spásnou nadějí nebo nebezpečným rizikem, protože problematika
je mnohem složitější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Co to vlastně znamená GMO Geneticky modifikované organismy jsou organismy, do jejichž genetické
informace byly vneseny geny z jiných organismů. Může tak dojít k přenosu genů, ke kterým by
přirozeným přírodním procesem nemohlo dojít.
Důležitou součást debat představuje rovněž otázka praktického dopadu na koexistenci ekologického a
konvenčního zemědělství. Přenos pylu z porostů GM plodin může ekonomicky ohrozit ekofarmy, které
nesmějí používat žádné GMO. Jestliže totiž kontrola zjistí, že bioprodukt obsahuje transgen, následuje
znemožnění vydání osvědčení na bioprodukt. Takže kontaminovaný produkt může být prodán pouze
jako konvenční a samozřejmě s nižší cenou. Doposud platí u biopotravin 0 % (detekční limit) povolené
příměsi GMO ať již v krmivu či ve výsledném produktu. Stanovují to jak pravidla IFOAM, tak i Zákon o
ekologickém zemědělství. Ale od 1. 1. 2009 bude platit nové Nařízení Evropské komise, které umožňuje
až 0,9% náhodné, nechtěné příměsi GMO bez nutnosti tyto produkty značit. Jedná se o opatření, které
má spíše chránit ekozemědělce před tvrdým postihem v případě, že navzdory všem přijatým krokům
nemohli zabránit kontaminaci.
Spotřebitelé v Evropské unii z velké částí odmítají konzumovat GM potraviny (71 %) a drtivá většina chce
mít možnost volby (95 %). Pokud se někdo chce úspěšně vyhýbat GM potravinám, je potřeba kvalitní
značení výrobků zajištěné zákonem. U nás po vstupu do EU začala platit legislativa, kterou představuje
především zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších změn a
doplňků. Ten zavazuje výrobce uvádět na obalu tyto informace u potravin, které obsahují či jsou
vyrobené ze složek s obsahem více než 0,9 % geneticky modifikovaných organismů. To se týká i
geneticky modifikovaného krmiva pro zvířata.
V legislativě se však vyskytly jisté mezery. Například výrobky ze zvířat (maso, mléko, vejce), která jsou
krmena geneticky modifikovaným krmivem, označeny být nemusí. Ve skutečnosti se větší část (asi 3/4
dovezené do EU) geneticky modifikovaných plodin používá právě jako krmivo. Enzymy a různé látky
pocházející z GMO, které ale již GMO neobsahuji, se neznačí. Příkladem je například enzym chymosin
pro výrobu tvrdého sýra, kde samotné GM kvasinky nejsou obsaženy v konečném produktu, sýru, a
proto tento produkt ani nepodléhá povinnosti značit.
Mezi nejčastěji geneticky upravované plodiny patří sója, kukuřice a řepka olejná. Jediná plodina, která se
zatím smí v Evropské unii komerčně pěstovat, je Bt-kukuřice, která má gen pro odolnost proti škůdcům.
GMO sója se v EU zatím komerčně nepěstuje. Přesto se každoročně do Evropy doveze 34 milionů tun sóji
a až 90 % z ní tvoří geneticky upravená odrůda odolná proti herbicidům (Round-up ready) vypěstovaná
v USA, Argentině a Brazílii. I když se převážná část z ní použije jako krmivo v živočišné výrobě,
konzumujeme ji běžně téměř ve všech potravinách, zejména v oleji, ale občas i v salámech nebo třeba
sladkostech.
Jak už bylo řečeno v úvodu, problematika GMO je složitá a vyslovit zde jednoznačný a „pravdivý“ názor
by nebylo u tohoto tématu na místě. Na problematiku GMO si musí udělat názor každý sám, avšak je
třeba si uvědomit, že nikdo nemůže s jistotou říci, že GMO nebude mít vliv na ŽP a na naše zdraví… Vliv
GMO se pravděpodobně ukáže až po několika desetiletích používání - tak jako to bylo u pesticidu DDT,