CRo kniha - Český rozhlas

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8194Kritika politické aktivity rozhlasuRozhlas přestal být nestranný ve smyslu politickéma začal zaujímat stanoviska k současnému dění. Angažovalse na podporu vládní politiky, otevřeně vystupovalproti nepořádkům a negativním jevům v hospodářskéma společenském životě. Současně se stále více stávalhlasatelem názorů KSČ. Stranickost rozhlasu kritizovalystrany demokratické opozice a jejich tisk, kde seo rozhlase stále častěji psalo jako o nástroji propagandyjedné strany. Terčem kritiky se stávali i čelní představitelérozhlasu vzhledem k jejich příslušnosti ke KSČ.Kritika stranickosti rozhlasu zazněla i na půdě parlamentu.Ministr Kopecký ji odmítl stejně jako opozičnípředstavy vyváženosti vysílání a jeho ovlivňování všemipolitickými subjekty ve vládě. Trvalý nárůst počtukoncesionářů považoval za doklad správného počínánírozhlasu. Ve čtyřhodinovém expozé o Čs. rozhlasu, kterépronesl 26. února 1947 v informačním výboru ÚstavodárnéhoNárodního shromáždění, zhodnotil velice podrobněčinnost rozhlasu od května 1945 a vyzdvihl jehozásluhy o budování státu. Odsoudil snahy o zneváženízáslužné práce a útoky proti rozhlasu vedené ze stranickýchpozic.Jako příklad uvedl právě probíhající anketu Svobodnéhoslova Co se vám na Čs. rozhlasu líbí a co se vám na Čs.rozhlasu nelíbí, v níž autor nejlepší odpovědi, samozřejmědle rozhodnutí redakce, měl být odměněn vysokou peněžníčástkou.„Dnes je tomu vskutku tak, že národ ve všech svýchvrstvách a lid sám jest spolutvůrcem na programu, načinnosti našeho rozhlasu. Tj. onen nejcennější a nejvýznamnějšífakt, který charakterizuje novou činnostrozhlasu. Rozhlas se stal věcí nejširších mnohamilionovýchmas lidu. Rozhlas žije s lidem v jeho dennímživotě, žije s jeho zájmy, potřebami, tužbami, ideami,s jeho bolestmi a radostmi. Touto lidovostí rozhlasuje dnes určován jeho program, jeho činnost, celé jehoposlání“. 21Komunističtí funkcionáři se demagogicky dovolávaliobecně platného jmenovatele nadstranickosti – jednotynároda, vládního programu a dvouletého plánu. Vše, cobylo učiněno v jejich zájmu, považovali za základ, kterýrozhlasu umožňoval působit na veřejné mínění, nikoli zapropagandu.Dokládá to projev V. Kopeckého na programové konferenciv lednu 1948:„Paušální útoky, které se vyskytují v určité části tiskua které jsou sledovány v nejostřejší i v nejvulgárnějšíformě po veřejných schůzích, nevycházejí ze snahy posílitkritikou činnost našeho rozhlasu a prospět jeho lidovému,demokratickému a pokrokovému poslání, nýbrž vycházejínaopak ze snahy oslabit a podlomit důvěru širokých vrstevv náš rozhlas a také oslabit a podlomit jejich důvěru v lidové,demokratické a pokrokové zásady našeho dnešníhorežimu, v nový řád naší republiky. Útočná kritika protirozhlasu má většinou reakční tendenci, tendenci zaujetíproti lidové demokracii, proti zájmům našeho národníhohospodářství, proti zájmům budování nové republiky, protizájmům úspěšného splnění dvouletky a proti pokrokovýma socialistickým snahám našeho pracujícího lidu, našehodělnictva. Takovéto reakční kritice my samozřejmě nikdyani o krok neustoupíme.“ 22 V reakci na kritiku rozhlasuV. Kopecký mj. řekl: „(...) lid schvaluje práci i politickoulinii Čs. rozhlasu.“ 23Ačkoli vedoucí činitelé rozhlasu i ministerstva informacíněkolikrát důrazně vystoupili proti kritice stranickostirozhlasu, dostával se rozhlas stále více do pozicehlásné trouby KSČ. Členové KSČ postupně obsazovalivšechny významné funkce v rozhlase.Zahraniční kontakty Čs. rozhlasuČs. rozhlas patřil v prvních poválečných letechk uznávaným institucím i v zahraničí. Jeho zástupci bylivelmi aktivní i v mezinárodní rozhlasové organizaci OIR(Organisation Internationale de Radiofusion). V září1945 se v Londýně konalo první poválečné mezinárodníjednání evropských rozhlasových společností, nakterém byli přítomni i zástupci Čs. rozhlasu. Když seorganizace v březnu 1946 ustavovala, bylo Československozvoleno do šestičlenného přípravného výboru. Povzniku OIR byl správní ředitel Čs. rozhlasu Karel Remešzvolen místopředsedou, v letech 1946–1948 působil jakočlen Správního sboru a dozorčí komisař OIR v Bruselu.Ve třicetičlenné organizaci byl ve výboru i generálníředitel B. Laštovička. V dubnu 1947 na konferenci OIRv Monte Carlu byl schválen návrh, aby se v roce 1948konala v Praze mezinárodní rozhlasová výstava.V rámci pomoci rozhlasům citelně postiženým válkouposkytl Čs. rozhlas 600 gramodesek s nahrávkami českéhudby jugoslávskému, polskému, švédskému, rumun-