CRo kniha - Český rozhlas

zaměstnanců. Postupně sílily tendence k potlačovánísvobody tisku (tajná cenzura), svobody spolčovací i svobodyprojevu (dohled příslušníků SNB na schůzích). Poneúspěšných pokusech o prošetření nezákonné činnostiSNB podali 16. února 1948 demisi ministři strany národněsocialistické, 17. února se k nim připojili i ministřiČSL a Demokratické strany. Na poslední únorový týdenbyl svolán do Prahy sjezd závodních rad a celostátnísjezd rolnických komisí. Situace spěla k rozhodujícímustřetu o charakter státu.Ministři národně socialistické, lidové a demokratickéstrany se dne 20. února nezúčastnili jednání vlády. Předpokládali,že prezident Beneš demisi nepřijme a Gottwaldovavláda bude nucena odstoupit. 21. února komunistéuspořádali na Staroměstském náměstí manifestaci,na níž K. Gottwald vyzval k vytváření akčních výborů.Následujícího dne se sešel sjezd závodních rad a odborovýchskupin, který vyslovil podporu programu KSČa vyhlásil na 24. února hodinovou výstražnou stávkus hrozbou všeobecné stávky. Během dalších dnů po celérepublice vznikaly akční výbory jako politickosprávníorgány, zajišťující „očistu“ státního aparátu a veřejnéhoživota. Z představitelů KSČ, levicově orientovanýchčlenů ostatních stran a zástupců společenských organizacívznikl Ústřední akční výbor Národní fronty. Vytvářelase i ozbrojená složka KSČ – Lidové milice. Dalšíden, 23. února, se připojila i armáda. Od počátku KSČzcela ovládala SNB, jehož příslušníci byli v pohotovostijiž od 20. února a obsadili všechna strategicky důležitámísta.Ve dnech 24. a 25. února došlo k rozhodujícím změnámi v ostatních politických stranách, kde moc převzalylevicově orientované frakce. Jejich představitelé přijalimísta ve vládě, kterou prezident Beneš jmenoval po přijetídemise 25. února na návrh K. Gottwalda. V květnuE. Beneš odmítl podepsat komunisty vypracovanouústavu a 7. června rezignoval na funkci prezidenta. Tímskončil na dlouhou dobu demokratický vývoj v ČSR.Situace v kultuřeKultura po válce navazovala na meziválečné období.Obnovilo se vydávání novin a časopisů, v červnu 1945 sepo šesti letech znovu otevřely vysoké školy, začala fungovatdivadla i koncertní síně, činnost obnovil PEN klub.Znárodnění zasáhlo také tuto oblast společenského života:v srpnu 1945 byla znárodněna kinematografie, napodzim gramofonový průmysl, Česká filharmonie.Košický vládní program zpočátku podporovali kulturníčinitelé i přední umělci. Poprvé byla nová kulturníkoncepce a orientace deklarována na shromážděníkulturních pracovníků v Lucerně 29. května 1945, kdyministr informací Václav Kopecký známým „Volámemistry kultury…“ vyzval umělce, aby „v jednotném šiku“podpořili vládní politiku. Zdeněk Nejedlý pak v projevuZa lidovou a národní kulturu charakterizoval hlavní problémovéokruhy – změnu kulturně politické orientace,definování smyslu a funkce moderního umění v novýchspolečenských poměrech, otázky spojené s procesemdemokratizace kultury, vztah umělce a státu, uměnía politiky. První diskuse k předloženým koncepcím proběhlyna stránkách denního tisku 5 a odborných periodik.Měřítkem kvality uměleckého díla byl poměr k lidu, základnímnedostatkem bylo ovšem vágní užití samotnéhopojmu lid a lidovost.Již v březnu 1946 na VIII. sjezdu KSČ při vytýčenístrategie dalšího postupu posunul ministr Kopecký záležitostkultury do roviny ideové konfrontace. V červnu1946 se konal první sjezd Syndikátu českých spisovatelů,reagující na Kopeckého projev hned úvodním slovemprezidenta Beneše o naprosté svobodě umělecké tvorbya její nezávislosti na politice. O obou kulturních koncepcíchse na podzim roku 1946 diskutovalo i v kulturnímvýboru Národního shromáždění. KSČ setrvávala nadeklarovaném stanovisku. Z podnětu ÚV KSČ byla ustavenaKulturní obec, sdružující kulturní pracovníky naideové bázi. Proti ní vytvořili umělci, požadující svobodutvorby bez mocenských a stranických vlivů, Kulturnísvaz. Pokusem o smíření obou platforem bylo vytvořeníKulturní jednoty, jejíž valná hromada se sešla v dubnu1947. Rozpory ovšem přetrvávaly. KSČ usilovala i v tétooblasti o získání dominantního postavení. 25. února1948 vydalo 170 kulturních pracovníků výzvu k českéinteligenci Kupředu, zpátky ni krok s požadavky „očistykulturní fronty od reakčních sil“ a spojení s lidem. Celýproces zakončil v dubnu 1948 Sjezd národní kultury, nakterém se zásadními projevy vystoupili Klement Gottwald,Zdeněk Nejedlý a Ladislav Štoll.K uplatňování vlivu na kulturu využívala KSČ od počátkuobdobí především fakt, že ovládala ministerstvoinformací a do roku 1946 i školství a národní osvěty.187