CRo kniha - Český rozhlas

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8206P. Kohout a K. Kyncl – „Ti dva“ na MEVRUzvítězil nad podívanou.“ Poměrně příznivý byl oprotipůvodnímu předpokladu i finanční výsledek. Celkovénáklady se odhadovaly na 16,5 milionu korun, z tohoprogram 4,8 milionu. Výsledně náklady na celou výstavučinily 11,8 milionu, na program 2,5 milionu.Na programové konferenci ve Zlíně hodnotili zástupciČs. rozhlasu, ministerstva informací i hosté MEVROjako „vpád lidových hodnot do rozhlasové praxe“. ME-VRO shrnulo dosavadní hodnoty rozhlasové praxe, stalose průkopnickým činem. Úkolem Čs. rozhlasu podledobového hodnocení bylo převzít z těchto hodnot conejvíce. Ceněna byla bezprostřednost, lidovost, srdečnost,atmosféra hlediště, přínos regionálníchhodnot, duch „mevráckého“ pracovního týmu,pocit, že program je přímo tvořen, což byly základnírysy pracovního stylu MEVRA. M. Burian: „MEVROje svědectvím, co dokáže malá stanice, když se jí dáplná možnost volně dýchat.“ 43 Pracovní tým MEVRA bylv neustálém kontaktu, program byl záležitostí vnitřněsžitých lidí, zatímco v běžné rozhlasové praxi tento stykchyběl. Na MEVRU se každý den večer za účasti všechsložek hodnotil průběh dne, zpřesňoval a diskutoval seprogram na další den.Řadu poznatků přineslo MEVRO i zkušeným rozhlasovýmpracovníkům, kteří sice nebyli přímo členy pracovníhotýmu, ale stali se častými hosty výstavy (D. Chalupa,F. K. Zeman, M. Očadlík a další). Šlo zejménao neustálý kontakt pracovního týmu, analýzu a diskusek dennímu programu, úzkou spolupráci všech složek(autoři, hlasatelé, technici). Významnou roli sehrálai odlišnost prostředí, vliv denního světla, které bylov kontrastu s rozhlasovými „studněmi a katakombami“.Základem ochoty hostů ke spolupráci na MEVRU bylybezprostřednost, vystupování bez předem připravenýchtextů a přesně vymezeného času. Například JaroslavSeifert, známý svou nechutí chodit do rozhlasu, přišel,kdykoli byl požádán.Atmosféru důvěry, spolupráce, osobní odpovědnosti a kamarádstvímísto šéfování dokládá výpověď M. Dismana:„Stalo se asi třetího dne, že jsme vysílali improvisovanýpořad. Jak k němu došlo, nikdo ani neví, ale bylo to vevzduchu, obecenstvo mělo co říci, a proto jsme jeli. Odmikrofonu vidíme dr. Koláře a náhle si uvědomujeme, žejsme mu zapomněli povědět, že chceme vysílat. Zaslechlpořad z amplionu a už zamířil do studia. Jsme staří přátelé,ale přiznám se, že mi v té chvíli nebylo nejpříjemněji.Dr. Kolář se blíží k mikrofonu, s klidným, ale zvědavým:,Safra, chlapi, co to tu děláte?‘ a čeká na vysvětlení. – ,No,vysíláme!‘ – ,To vidím! Tak já vám pomůžu!‘“ 44 Chyby senetrestaly, ale vyvozovalo se z nich poučení. V takovémprostředí se výrazně uplatnili i členové DRDS, kteří vykonaliobrovský kus práce. Členy souboru byli místní hlasatelé,služby u telefonu i Mevrušky.Na podzim roku 1948 se „metody MEVRO“ na krátkoudobu přenesly i do rozhlasové praxe, poprvé 25. září přiakci SČM v paláci Kotva, jíž se zúčastnili „Ti dva“ a reportérarmádního rozhlasu Jiří Šrámek. Na Praze II se„metodou MEVRO“ vysílalo od 10. října každou neděli