CRo kniha - Český rozhlas

ního hnutí v rozhlasu zněl jasně: Každý drž své místostůj co stůj.“ 12Pro účinkující platily zákazy vysílání. Napříkladještě v roce 1947 nesměly být do vysílání kvůli obviněníz kolaborace zařazeny snímky s dirigentem VáclavemTalichem. 13Postavení rozhlasujako instituceO budoucnosti Čs. rozhlasu se rozhodovalo v Košicích.Úsilí komunistů o ovládnutí rozhlasu začalo ovšemještě dříve. Po jednání mezi východním a západnímkomunistickým exilem v Moskvě byla v roce 1944 vypracovánatajná instrukce, podle níž komunisté musí mítv rukou všechny nástroje boje „o duši národa“ 14 . Čs. rozhlasjako nejvlivnější prostředek masového působení bylzcela logicky považován za klíčovou pozici. Počet jehoposluchačů byl vyšší než počet čtenářů denního tiskua v průběhu období neustále stoupal. Jestliže k 1. květnu1945 evidovaly úřady 1 083 208 koncesionářů, do konceroku 1948 jich byl dvojnásobek (2 108 000).Postavení rozhlasu po stránce právní nebylo vyřešenolegislativní normou. Rozhlas byl sice prohlášen za státní,avšak v republice existovaly dvě rozhlasové společnosti.Rozhlas v českých zemích byl spravován jako postátněnáspolečnost s r. o. v čele s tříčlenným jednatelskýmsborem, jeho členy byli jmenováni generální ředitelČs. rozhlasu Bohuslav Laštovička, sekční šéf IV. odboruministerstva informací Václav Patzak a správní ředitelČs. rozhlasu JUDr. Karel Remeš. Od roku 1945 bylČs. rozhlas podřízen ministerstvu informací, v jehož čelestál Václav Kopecký. Rozhlas řídil IV. odbor ministerstva,vedený nejprve spisovatelem Ivanem Olbrachtem a poněm dr. Miroslavem Burianem. Na Slovensku byl rozhlaspodřízen povereníctvu pre informácie, které uvalilo25. září 1945 na Slovenský rozhlas národní správu.K zajištění rozhlasového provozu byla mezi ministerstveminformací a ministerstvem pošt uzavřena dohoda,která vymezila kompetence obou institucí. Ministerstvuinformací příslušely kompetence v otázkách tvorby programua vnitřního rozhlasového technického zařízení odvysílacích studií až po kabelovou hlavici, zatímco kabelya vysílače spadaly do správy ministerstva pošt. Pro vznikrozhlasového zákona byl kromě této dvojkolejnostii další pádný důvod. Usnesením vlády bylo rozhodnuto,že regionální vysílače, které vznikly na konci válkyv oblastních městech, nemají být rušeny, ale začleněnydo systému Čs. rozhlasu. V roce 1946 se rozhodovaloo dalším osudu dvou severočeských vysílačů, v Ústí nadLabem a v Liberci.Rozhlasový zákon vznikal už za jiné situace. K podstatnézměně v postavení a organizaci Čs. rozhlasu došlo13. dubna 1948, kdy byl schválen zákon č. 137/1948 Sb. najeho zestátnění. Tím byl dán základ k vytvoření státníhopodniku Československý rozhlas, který soustředil veškerétechnické i programové provozy. Současně došloke spojení Českého a Slovenského rozhlasu a k vytvořenípředpokladů pro rozvoj rozhlasu. Jednotný Čs. rozhlasměl společné hospodářství, technickou výstavbua programovou koncepci. Změna nastala i v oblastisprávní: třetina správního sboru nově koncipovanéhostátního podniku byla jmenována z řad zaměstnanců.V čele Čs. rozhlasu stál generální ředitel, na Slovenskuřídil rozhlas oblastní ředitel. Následně došlo ke změnámve složení jednatelského sboru. Na základě dekretu ministerstvainformací o reorganizaci jednatelského sboruspolečnosti Čs. rozhlas z 18. června 1948 se předsedoustal M. Burian, dalšími členy předsednictva byli KazimírStahl, Ján Bálinth, Václav Patzak a Jan Tondl.Rozhlas v roli organizátora a informátoraJestliže první programový šéf Radiojournalu MilošČtrnáctý definoval funkci rozhlasu jako kulturní a vzdělávací,bezprostředně po válce ji vystřídala funkce jiná,a to funkce organizátora veřejného života.Hned první den v osvobozené republice ukázal, žeslužeb Čs. rozhlasu je naléhavě zapotřebí při obnověa řízení státu. Nejely vlaky, nefungovalo poštovní spojení,telegrafy, telefony; nové orgány státní správy, kteréměly zajišťovat řadu úkolů, se teprve postupně konstituovaly;hospodářství státu bylo rozvrácené; Prahu a dalšíměsta poškodily nálety. Tisíce lidí, ocitnuvších se mimodomovy, chtěly informovat své blízké o tom, že jsou naživu,vraceli se vězňové uprchlí z Terezína… Nemocnicenaléhavě potřebovaly ošetřovatele, lékaře, zdravotnímateriál, léky, dárce krve. Telefonní ústředny nezvládaly191