B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8196Pracoviště odposlechové služby (1948)rozsahu 85 minut. Na přípravě relací pracovalo celkem23 redaktorů. Součástí zpravodajského odboru bylokrátkovlnné vysílání, jehož vedoucím byl VladimírTosek. Do zpravodajského odboru patřila i odposlechováslužba v Karlíně vedená J. Prokopem. Zaměstnávala49 pracovníků, po dobu 24 hodin monitorovalazpravodajství 40 až 60 stanic v 18 zemích v 11 jazycích.Z monitoringu zpracovávala denně bulletin v rozsahu150 stran pro potřebu vlastního zpravodajství, ale taképro ministerstva a další státní orgány. Reportážní oddělenív čele s J. Cincibusem zajišťovalo reportáže provšechny programové odbory.Odbor pro zvláštní úkoly, který bezprostředněpo válce nahrazoval nefungující spoje a plnil další organizátorskéslužby, byl vyčleněn z <strong>rozhlas</strong>ového zpravodajství.Zatímco zpravodajství řízené J. Hronkemrozšiřovalo postupně žánrové spektrum o komentářea reportáže, odbor pro zvláštní úkoly se pod vedenímF. K. Zemana i nadále orientoval na výzvy, informace,dotazy. Obsahově se zaměřil na organizační kampanězpracovávané jednoduchou formou.Mimo organizační strukturu Čs. <strong>rozhlas</strong>u stály odborné<strong>rozhlas</strong>y: pro průmysl, pro obchod a živnosti,zemědělský, ministerstva výživy a Ústřední
ady odborů. Jejich činnost řídila kuratoria, Čs. <strong>rozhlas</strong>pouze vysílal jimi připravené relace.Personální politikaK personální politice Čs. <strong>rozhlas</strong>u B. Laštovička řekl:„Pro příslušnost k Národní frontě je tedy rozhodujícílegitimací národní věrnost a demokratické smýšlenía jednání. My, jakožto vládní <strong>rozhlas</strong>, tj. jakožto<strong>rozhlas</strong> vlády Národní fronty Čechů a Slováků, jsmesi tuto základní skutečnost promítli do svých konkrétníchvztahů k osobám i skupinám a vyjádřili jisměrnicemi, jimiž jsme se v uplynulém roce řídili.V Československém <strong>rozhlas</strong>e se v uplynulém roce (květen1945–květen 1946, pozn. aut.) přísně dbalo toho,aby nikomu nevzešla z jeho politické orientace škoda,avšak také ne prospěch.“ 24Bezprostředně po osvobození v Čs. <strong>rozhlas</strong>e skutečněneexistovala diskriminace z politických důvodů. Podledohody v Košicích nad činností <strong>rozhlas</strong>u bděl blok třípolitických stran – komunistů, sociálních demokratůa národních socialistů. Členství zaměstnanců v politickýchstranách sdružených v Národní frontě bylo soukromouzáležitostí, v Čs. <strong>rozhlas</strong>e působily pouze závodnírada a závodní odborová organizace. Pronikání vlivupolitických stran do programu bylo nepřípustné, prostork vyjádření svých názorů dostaly jen ve vyhrazenýchčasech před volbami. Obdobný poměr jako k politickýmstranám zaujal <strong>rozhlas</strong> i k církvím.Čs. <strong>rozhlas</strong> zaměstnával v roce 1945 celkem 1548 zaměstnanců,z toho v českých zemích 1297, na Slovensku251. V roce 1946 to bylo 1777 zaměstnanců (1471 + 306),v roce 1947 pak 1914 (1616 + 298) a konečně v roce 1948již 1997 (1699 + 298) zaměstnanců. Poměr tvůrčích pracovníkůk administrativě byl v pražských složkách 40:60ve prospěch administrativy.V roce 1948 měl Československý <strong>rozhlas</strong> Praha 1185 zaměstnanců(z toho generální ředitelství 55, programovésložky včetně uměleckých souborů 533, technika 350,správa včetně ekonomických složek 286 a odposlouchávacíslužba 61), Plzeň 88, České Budějovice 33, Brno258, Ústí nad Labem 6, Liberec 9, Pardubice 1, Ostrava118, Olomouc 1, Bratislava 206, Košice 87, Prešov 5.(K 1. lednu 1949 přibylo v souvislosti s převedením vysílačůpod správu <strong>rozhlas</strong>u celkem 265 zaměstnanců: v českýchzemích 175, na Slovensku 90).Ministr informací Kopecký rezolutně odmítl obvinění,že místa v <strong>rozhlas</strong>e jsou obsazována členy KSČ. Z podnětuministerstva informací prý nebyla prověřovánapolitická struktura zaměstnanců, stejně tak ministerstvoneprovedlo žádné zásahy kromě jmenování několikavedoucích pracovníků z řad účastníků zahraničníhoodboje. Jmenování, jak zdůrazňoval V. Kopecký, bylaprovedena bez stranického klíče a místa v Čs. <strong>rozhlas</strong>ebyla nabídnuta kromě B. Laštovičky, J. Hronka (oba spolupracovalis londýnským vysíláním), E. Outratové (podílelase na čs. válečném vysílání z Moskvy a Kujbyševa)například i Pavlu Tigridovi. O externí spolupráci požádalprogramový ředitel M. Očadlík kromě Z. Nejedlého i vynikajícíkomentátory P. Drtinu a J. Stránského.Rozhlas a únor 1948Role <strong>rozhlas</strong>u jako mocného nástroje propagandy sibyla KSČ velmi dobře vědoma. Postupně se jí podařiloovládnout v něm všechny významné posty, a tím dosáhnoutrozhodujícího vlivu. A tak již od počátku roku 1948přešel <strong>rozhlas</strong> plně do služeb KSČ a stal se důležitýmspoluorganizátorem všech masových akcí pořádanýchna podporu Gottwaldovy vlády. Umožnil to do značnémíry přístup demokratických stran, které v roce 1945nedocenily význam <strong>rozhlas</strong>u jako důležitého nástrojepropagandy, nepostavily se důrazně proti jeho začleněnípod ministerstvo informací ani proti obsazení klíčovýchmíst v <strong>rozhlas</strong>e členy KSČ. V únoru 1948 byli komunističtífunkcionáři v <strong>rozhlas</strong>e dobře připraveni, neboťtiskový odbor KSČ vysílal do <strong>rozhlas</strong>u kádrové posily narůzné funkce. Nejvýraznější z nich byl Zdeněk Novák.Zdeněk Novák (1911)V letech 1931–1938 byl externím spolupracovníkem časopisuTvorba; v letech 1936–1938 spolupracoval s redakcíRudého práva a Haló novin; od ledna do října 1946 bylzaměstnán jako referent IV. odboru na ministerstvu informací.Od 1. listopadu 1946 působil jako šéf přednáškovéhoodboru ČsRo v Praze; 21. června 1948 byl jmenovánzástupcem programového ředitele a ředitelem politickéa informační služby ČsRo. Po odchodu z Čs. <strong>rozhlas</strong>u(16. dubna 1953) se stal vedoucím tajemníkem Společnostipro šíření politických a vědeckých znalostí. 25 Spolupracovals Gustou Fučíkovou na vydání pamětí Julia Fučíka,čímž si mezi <strong>rozhlas</strong>ovými pracovníky vysloužil přezdívkunárodní vdovec. V <strong>rozhlas</strong>e působil současně jako předsedacelozávodního výboru KSČ. Byl šedou eminencí,197
Change language