VstupnÌ pavilÛn: pohledyP¯ÌzemÌPodÈln˝ ¯ezV˝stavnÌ pavilon pro expozici lidovÈho sakr·lnÌho umÏnÌ: boËnÌ pohledZ·padnÌ pohled SnÌmek modelu David Kopeck˝ »elnÌ pohledäv˝c·rna: p¯ÌËn˝ ¯ezP˘dorys suterÈnu31 ARCHITEKT 1-2/96
MICHAL SBORWITZ OSTROV KULTIVOVANOSTIROSTISLAV äV¡CHAK REKONSTRUKCIMUZEA UMÃNÕV OLOMOUCIPři úvahách o dnešní situaci nás leckdy trápíona známá česká mixáž plochého pragmatismu,materialismu a provincialismu, od nížnelze čekat podporu pro daný <strong>ve</strong>lkorysý kulturníprojekt. Prostor pro svobodu a tvořivost,který se pro nás všechny v roce 1989 otevřel,je však natolik rozsáhlý, že si v něm nakonecmnohé závažné kulturní aktivity najdou svojicestu a propracují se k cenným výsledkům.Málokteré pětiletí v moderních českýchdějinách se může pochlubit dokončením pěti čišesti nových divadelních scén. V neprospěchdneška zřejmě nevyznívá ani bilance nověotevřených galerií a výstavních síní. Předlonijsme mohli poprvé vstoupit do nových expozicv Gočárově domě U Černé Matky boží. Lonijsme se dočkali otevření Veletržního paláce vPraze, jakkoli se v něm leccos nevyvinulo proarchitekturu a pro expozici architekturypříznivě, a dokončení rekonstrukce GalerieBenedikta Rejta v Lounech, při kterém naopakprožíváme architektonický svátek. Velká osobníiniciativa pracovníků olomouckého Muzeaumění doplňuje tuto přehlídku o další nenápadnou,ale o to pozoruhodnějšĺ realizaci, spojenouse jménem pražského architektaMichala Sborwitze.V roce 1989 získalo olomoucké Muzeumumění pro své chybějící výstavní prostorykomplex budov v Denisově ulici 47, v němž semj.nacházelo místní Divadlo hudbý a kino.Sta<strong>ve</strong>bní dějiny tohoto areálu můžeme sledovataž k roku 1246, kdy byl na jeho místězaložen útulek pro malomocné, pozdější špitál,který v roce 1785 vystřídala kadetka a podemolici historických budov roku 1843 pakempírová trestnice. Dnešní podoba komplexu,zejména výrazné novoklasicistní budovy přiDenisově ulici, je dílem olomouckého staviteleJaroslava Kováře staršího z let 1915-1920.Ředitel Muzea umění Pa<strong>ve</strong>l Zatloukal se spolus kolegou Michalem Soukupem a dalšímispolupracovníky pustili do rekonstrukce tohotouličního křídla. Podle jejich víceméně vlastníhoprojektu byl v letech 1991-1993 pro<strong>ve</strong>dennový vstupní <strong>ve</strong>stibul s šatnou a prodejnoukatalogů, pietně33 ARCHITEKT 1-2/96 REALIZACE32 ARCHITEKT 1-2/96zrekonstruováno schodiště, přestavěn přednáškovýsál v prvním patře s pěkným "záklopovým"stropem a v tomtéž patře pak otevřenydva <strong>ve</strong>lké sály pro krátkodobé výstavy. Zapozornost stojí smysl obou diletujících projektantůpro prostor a materiál, úcta ke všemzachovaným Kovářovým detailům i uměnívytvořit detaily nové, například trubkovitésloupy stirlingovských portálů mezi výstavnímimístnostmi. Pa<strong>ve</strong>l Zatloukal a Michál Soukuptu od<strong>ve</strong>dli dílo mnohem profesionálnější, nežby většina dnešních profesionálů pomyslila.Úmysl pokračovat s rekonstrukcí směremvzhůru, do nízkého polopatra a do ohutnéhopozdně empírového krovu, však už narážel na<strong>ve</strong>lké technické problémy vyžadujícíškoleného architekta. Tehdy pracovníci muzeavyhledali Michala Sborwitze, jehož předchozítvorba především skvělá, ale bohužel nedochovanáadaptace pražského Domu technikymládeže z let 1976-1981- slibovala citlivý inápaditý přístup k věci. S malou výškoupolopatra - dnes tedy druhého výstavního podlažís expozicí renesančního a barokníhoumění - se autor vyrovnal jemným dimenzovánímpanelů a <strong>ve</strong>stavěných příček a obrátilji téměř v klad: v nový, v budovách galerünečekaný prostorový vjem. Ještě složitějšíúkol čekal o patro výše, kde mohutná konstrukcedřevěného krovu bránila <strong>ve</strong> svobodnémmanévrování a nesmírně mu znesnadňovalauložení nové podlahy. Autorský tým svouadaptací ocenil "cenu stáří" krovu a výstavil hoskoro všude divákovu pohledu, vzdor tomu, žeproto musel dát <strong>ve</strong>lkým částem podlahy mírnýšikmý spád. Jde-li zde o postoj pracovníkůmuzea, oni vyhradili prostor krovu expozicimoderního umění Olomoucka a nazývají hodnes "šikmou plochou dvacátého století", opětv souladu s jeho nezvyklými prostorovýmikvalitami. Aby konečně mohli autoři propojitsály v krovu se spodnějším prostorem polopatra,odvážili se <strong>ve</strong>tknout do dřevěné konstrukcenové kovové vřetenovité schodiště,jehož oblé neofunkcionalistické tělo vyznívájako znak centra nových pater, ale i jako střídmápřipomínka modernosti v noblesnímstarém prostředí. Dalším úzkým schodištěmIze pak vystoupat na ochoz a do věžičky vmansardové střeše. Stěny věžičky architektotevřel a poskytl tak návštěvníkům Muzeaumění nové pohledy na krásná olomouckápanoramata. Sborwitzovým dílem je i úpravakavárny v prvním patře muzea. Nyní architektprojektuje úpravu příčného křídla muzejníhoareálu, tzv. Trojlodí, jehož prostorová kapacitapřevýší dimenze všech doposud upra<strong>ve</strong>nýchsálů. V sálech Muzea umění si Pa<strong>ve</strong>l Zatloukala jeho spolupracovníci kolem sebe budují světvyhovující jejich vysokým nárokům naarchitekturu. Je to svět poněkud uzavřený,izolovaný, ale přesto schopný vychovávatsvoje okolí, jak to patří k poslání všech muzeíči galerü. Olomouc tento druh výchovy potřebuje.Zatím se v ní silně prosazují nectnostiu<strong>ve</strong>dené na počátku této zprávy: viz napříkladneblahý vývoj po soutěži na projekt budovyGEMO. Sborwitzova úprava horních částíMuzea umění však má mnoho předpokladů ktomu, aby aspoň trochu vychýlila tento chybnýsměr.Autor je teoretik moderni architektury, pracownikÚstavu dějin uměni AV ČR, stálýspolupracovnik ArchitektaSnimky Ivo Přeček
Change language