TÉMA Ukážka z knihy: Poznej svého anděla Musela jsem opět na vyšetření na kliniku, na univerzitní kliniku, kde jsem ještě nebyla. Chtěla jsem se nejdříve bránit, brzy jsem si však všimla, že nemám žádnou šanci; vzdala jsem se tedy svému osudu. Od oné nehody jsem do žádné nemocnice nevstoupila a to bylo už několik let. Už zdaleka se mě zmocňoval nedobrý pocit. Když jsem pak stanula v bráně, vylekala jsem se k smrti. Poprvé od doby, co jsem mohla ‚vidět‘, se mě zmocnila nepopsatelná úzkost. Byl to obraz chaosu. Duchové žijících i mrtvých zvířat a lidí, všechno byla jediná vřící černá masa. Nade vším ležel obrovský duchovní výkřik o pomoc. Jak zde mohl člověk pracovat, aniž by ho to drtilo? Řekli mi, že zde zůstanu dva dny. Třásla jsem se po celém těle. Nemohla jsem meditovat. Bez přestání do mě bušily stíny, nenechaly mi ani nejnepatrnější místo klidu. Prosila jsem Michaela o pomoc, teprve pak se mi podařilo světelným křížem dosáhnout trochu volného místa a klidu. Nikdy mi nebylo jeho působení tak zřejmé jako zde. Jeho paprsky vytvořily ochrannou zeď, která mě zahalila. Ale na spánek nebylo ani pomyšlení. Jakmile mě nechali lékaři v klidu, uchylovala jsem se k Michaelovi. „Mnozí zde musí strávit celý život!“ Prohlížela jsem si lékaře a sestry. Vypadali jako zajatci v hradě stínů. Stíny přicházely ze všech stran, táhly se za nimi, vysávaly je. Kdo zde chtěl přežít, musel mít opravdu otrlou povahu – anebo být svatý. Některé z těchto svatých jsem mohla vidět. Jako ochranný stan je obklopovaly modlitba a láska. Pokorně sloužili všem, drželi ustavičně kousek míru v rukou a rozdělovali těm, kteří po něm natahovali ruce. Porozumění, dobrota a útěcha za- 54 Svet Grálu 29 | 2011 halovaly i jejich pacienty do ochranného pláště. Energie, kterou neustále šířili, tekla nepřetržitě z duchovní říše, nikdy nevysychající pramen pro toho, kdo o to prosí a modlí se za to. Pod mým pokojem musela být předsíň k peklu. Jen s Michaelovou ochranou jsem se tam odvážila. Byly to ‚duše‘ desetitisíců zvířat, které jako vlnící se moře slz, strachu a nářků plnily prostory. Nikdy jsem neviděla nic strašlivějšího, nikdy větší utrpení. Tato zvířata byla vystavena nepopsatelnému trápení. Bylo to peklo! Vytvořené nejstrašnějším zločinem lidstva, vivisekcí. Tato zvířata operovali při vědomí, bez uspání. Kdyby existovala škola pro ďábla, muselo by to být zde! Duše zvířat, jinak tak veselých bytostí, byly zohaveny až k nepoznání. Duše zvířat nevězí tak pevně v těle jako u lidí. Proto snáší zvíře ‚normální‘ bolest mnohem lehčeji. Zvíře netrpí zpravidla při zranění a nemoci zdaleka tak silně jako člověk. Myš, s kterou si hraje kočka, zebra, kterou zabil lev, moucha, kterou zajal pavouk, tím netrpí. Jejich duše se vzdálí od těla tak daleko, že tím zůstává neobtěžována. Jen nelidské mučení může vést u zvířete k tomu, že jeho duše je do toho vtažena, že trpí pekelná muka a tím je znetvořena tak, jak jsem to našla zde. „Proč? K čemu?“ Odpověď na to není možná. „Tak jako nemůže vyrůst z války nikdy pravý mír a z neštěstí druhých nikdy štěstí, tak se nedá utrpením druhých překonat vlastní nemoc. Z bolesti, bídy a smrti se nemůže nikdy zrodit zdraví – i když se jedná nebo právě když se jedná o zvířata. Léky a operační metody vyvinuté prostřednictvím pokusů se zvířaty mohou být na první pohled nápomocné při mnoha onemocněních. Vesměs však způsobují už svými vedlejšími účinky daleko více škody než užitku, nehledě vůbec na duchovně- -duševní následky, které jsou ještě mnohem těžší. Smrt nemůže vytvořit žádný život. To je zákon!“ Nemohli jsme ani poskytnout pomoc. Bylo to příliš děsné! Byla jsem šťastná, že jsme odtud rychle odešli. Ale obrazy mi zůstaly po celý život v paměti. Strašlivé zachvívání, které z toho místa vycházelo, drželo celou kliniku v zajetí. Příštího rána mne vyšetřil doktor Stern. Byl to ‚náhodou‘ tentýž lékař, který mě tak trápil při mém prvním pobytu v nemocnici po mém narození. Ale tentokrát se mi podařilo potlačit hněv a výčitky, ba dokonce je přeměnit v lásku. „Je zajatcem svého povolání,“ řekl Michael. „Celá léta už od svých studií je zde vystaven tomuto zachvívání. Musí sám provádět pokusy na zvířatech. Celá léta mu vtloukají do hlavy, že přístroje jsou to jediné, na co se může spolehnout. O intuici nemluví nikdo. Bůh se hodí pro všechny případy ještě tak do pohádek. Tato škola nedává jinou volbu. Podívej se na doktora Sterna pořádně. Není zlý. Je přesvědčen, že činí správně. Je přesvědčen, že jen tak lze léčit. Kdo se ve svém vzdělání naučil důvěřovat pouze přístrojům, kdo se naučil pozorovat pouze nemocné části těla a ne člověka jako celek, kdo se naučil, že se nesluší ukazovat city, kdo je pak bez Boha vržen na tuto kliniku, vystaven neustále jejímu negativnímu, zničujícímu zachvívání, kdo ‚pije krev‘ pokusných zvířat, kdo považuje utrpení za normální, jak sem má přinášet schopnost vcítění se a lásku? Ptej se raději, jak je možné, že stále ještě existují mnozí, kteří prošli těmito mlýny a pro něž přesto není láska a pomoc cizí slovo, kteří dokáží spolucítit a při všem, co musí dělat, vidí před sebou celého člověka.“
Benjamin Klein Poznej svého anděla Je telesné postihnutie naozaj len ranou osudu? • Spočíva zmysel života len v tom, aby sme si užili čo najviac zábavy? • Kde sú skutočné príčiny chorôb a ako sa pred nimi ochránim? • Kto vôbec som? • Prečo tu som? • Prečo robím stále rovnaké chyby? • Čo je to boj, vojna, mier, smrť? • Kto je Boh? • Barbara, telesne postihnuté dievča, a Michael, jej ochranca, nám ukazujú všedné veci v celkom inom svetle. Román, ktorý nás povedie do duchovného sveta. Integrál Brno, 7. vydanie, 2009; 114 strán, formát A5, pevná väzba, laminované dosky, ISBN 978-80-87176-04-7 Knihu Poznej svého anděla si môžete objednať prostredníctvom priloženého kupónu alebo v našom on-line obchode na www.svetgralu.sk 55 Svet Grálu 29 | 2011
Change language