1+2/2006 - SpoleÄnost pro pojivové tkánÄ›
1+2/2006 - SpoleÄnost pro pojivové tkánÄ›
1+2/2006 - SpoleÄnost pro pojivové tkánÄ›
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
tak další postižení příbuzní se označují<br />
šrafováním.<br />
Postižení jinou nemocí u jiných členů<br />
rodokmenu je třeba rozlišit jiným šrafováním<br />
a legendou.<br />
Legenda je nezbytnou součástí rodokmenu<br />
– základní (bazální) údaje píšeme<br />
zpravidla napravo od příslušné značky.<br />
Pokud se <strong>pro</strong> příslušné údaje nedostává<br />
místo – lze doplňující údaje připojit pod<br />
rodokmen.<br />
Při psaní rodičovských linií v jednotlivých<br />
generacích je třeba zachovávat pravidlo,<br />
že otcové se píší vlevo. Toto pravidlo<br />
má určité vyjímky, kdy může působit potíže,<br />
např. když se jedná o opakovaná manželství<br />
nebo větší počet těhotenství určité ženy<br />
s různými partnery. Pak je nutno z důvodů<br />
přehlednosti od tohoto pravidla upustit.<br />
Jednotlivé generace se číslují římskými<br />
číslicemi od nejmladší po nejstarší. Jde<br />
spíše o formální požadavek, aby byl možný<br />
dohovor v písemném styku o konkrétních<br />
osobách. Pro exaktní popis pak lze zvolit<br />
číslování jednotlivých členů rodokmenu<br />
arabskými číslicemi zleva doprava. Celkové<br />
určení určitých osoby v rodokmenu je pak<br />
I, 4, II, 1 atd. což usnadňuje orientaci při<br />
slovním popisu rodokmenu ve vědeckých<br />
pracech (popř. v širší legendě). Některé<br />
rodokmenové značky se mohou psát i jinak,<br />
záleží na konkrétních zvyklostech daného<br />
pracoviště. Je známo, že u rozsáhlých<br />
rodokmenů se <strong>pro</strong>vádí kruhové záznamy<br />
(diagramy) <strong>pro</strong> úsporu místa, <strong>pro</strong> pracovní<br />
zhotovení jsou však méně vhodné<br />
(používají se v publikacích).<br />
2.2.3 Historické poznámky<br />
Rodokmenová metoda je klasickou<br />
metodou genetiky. Studium rodokmenů<br />
přispívá k poznání způsobu dědičnosti<br />
jednotlivých dědičně podmíněných<br />
chorob, které jsou pak katalogizovány.<br />
Z historického hlediska je třeba uvést, že<br />
původně se rodokmeny <strong>pro</strong>váděly víceméně<br />
obdobným způsobem, ale z jiných<br />
důvodů např. u starých šlechtických rodů.<br />
I dnes jsou v současné době význačným<br />
zdrojem poznání genealogie z dřívejších<br />
dob, někdy s význačnou genetickou zátěží.<br />
Genealogie spojená s heraldikou je příbuzným<br />
odvětvím s lékařskou genealogií, často<br />
jako vedlejší <strong>pro</strong>dukt genealogického úsilí<br />
bylo zdokumentování význačné genetické<br />
zátěže. Je to např. výskyt X-recesivně vázané<br />
hemofilie A v rodu královny Viktorie,<br />
která byla její přenašečkou, nebo výskyt<br />
autosomálně dominantně dědičného symfalangismu<br />
(kloubní onemocnění článků<br />
prstů rukou) v anglické rodině Talbotů,<br />
sledovaného od doby Shakespeara až po<br />
dnešek v řadě generací. V těchto rodokmenech<br />
je pozoruhodné jak se udržují některé<br />
charakteristické antropogenetické dominantní<br />
znaky neutrálního charakteru v některých<br />
rodech po řadu staletí (např. tzv.<br />
habsburský ret v rodu Habsburků), nebo<br />
některé orofaciální charakteristiky v rodu<br />
sv. Zdislavy z Lemberka až po současnost<br />
(vlastní pozorování).<br />
Ve středověku i později byly a jsou<br />
známy heraldické rodokmeny, sledující jen<br />
mužskou část rodokmenu. Slovo erb a erblich<br />
(německy dědičný), popř. Erbgang<br />
(dědičný přenos) má zjevnou souvislost<br />
s heraldikou.<br />
V současné době je nutno se zmínit<br />
i o genealogickém ústavu v Salt Lake City<br />
v USA shromažďujícím rodokmenové údaje<br />
z celého světa až do minulých staletí. Tento<br />
ústav je podporován mormonskou církví,<br />
která se domnívá, že může obrátit na víru<br />
i zemřelé předky.<br />
38<br />
LOCOMOTOR SYSTEM vol. 13, <strong>2006</strong>, No. <strong>1+2</strong>
Change language