1+2/2006 - Společnost pro pojivové tkáně

spermií centrifugací či pohybem v elektrickém
poli. Tento teoretický přínos pro
umělé oplození spojené s cílenou volbou
pohlaví se zatím nevyužívá. Y fluorescence
má výhodu použitelnosti u tkání, které se
již nedělí, např. u neuronů.
Schopnost Y chromozómu fluoreskovat
je podmíněna druhově. Fluorescenční
metodou se např. nepodařilo rozlišit spermie
býků. Není možné rozlišit X a Y spermie
fluorescencí u krysy a myší, berana,
psa a králíka, atd.
Na základě objevu Pearsona a spol. byla
v r. 1971 provedena prenatální diagnostika
plodů mužského pohlaví (Červenka et al.).
Y chromozóm se v interfázických buňkách
ukazuje jako oválný jaderný útvar, granulárního
charakteru, pronikavě fluoreskující.
Fluorescence proniká na slabším pozadí
jádra, velikost je ohraničena 0,3–0,4 mí. Pro
praxi je důležitý statistický průkaz zářících
jader z více preparátů. Výhody Y fluorescence
spočívají i v použití u tkání v době,
kdy již není možná postmortální kultivace,
např. v soudním lékařství. Úspěšně tak lze
sledovat Y chromozóm v buňkách epitelu
sliznice dutiny ústní, v buňkách parietálního
peritonea, fibroblastech tkáňových
kultur, v buňkách plodové vody, v testikulární
tkáni. Interfázová jádra lze získat také
z vlasových cibulek nebo z endocervikálního
hlenu, v němž je možné najít choriové
buňky plodů.
Byly prováděny také pokusy o denzitometrii
F tělíska, jak bývá také Y chromozóm
nazýván. Určuje se automaticky denzita F
tělíska s vykreslením denzitometrické křivky,
v jejímž rozsahu lze určovat také velikost
F tělíska a tím rozpoznávání patologických
a normálních buněk. V odlišení typů F tělísek
a jejich přesné určení měřením automatickými
technikami se zasloužila opět
Casperssonova škola. Robinson a Buckton
provedli předběžnou analýzu různých variant
a strukturních změn Y chromozómu za
použití akridinového barvení.
Dokázali, že distální konec dlouhého
raménka Y chromozómu je velmi variabilní.
Fluorescenční analýza 8 případů přestaveb
struktury Y chromozómu jim umožnila
stanovit isochromozóm dlouhého raménka
Y, inverzi Yp+, Yq-, dva různé dicentrické Y
chromozómy a ring chromozóm Y.
Distální konec dlouhého raménka Y
chromozómu intenzívně fluoreskuje ve
všech stadiích meiózy a spermatogenezy,
počínaje od spermatogonií až ke spermiím.
Ve všech buňkách v diakinezi a bivalentu
X Y intenzívně fluoreskuje distální konec
Y a tvoří volný konec bivalentu a nikdy se
nepozoruje v intersticiálním uložení. Proto
se předpokládá (a dnes je to jeden z mnoha
důkazů), že s X chromozómem v meióze se
spojuje krátké raménko Y chromozómu.
Podle starších předpokladů se měl spojovat
X chromozóm v meióze s dlouhým raménkem
Y chromozómu.
3.l.4
X chromozóm a X chromatin
Fluorescence X chromozómu může
mít rozhodující diagnostický význam u sledování
cytogenetických charakteristik
Turnerova syndromu. Tak např. izochromozóm
dlouhého raménka X se neliší morfologicka
od chromozómu 3 – pokud nepoužijeme
diferenciálních metodik barvení.
Srovnávací analýza fluorescenčních
úseků těchto dvou chromozómů umožňuje
spolehlivé rozlišení a identifikaci izochromozómu.
Izochromozóm 3 má intenzívní
fluorescenční pericentrický úsek, kdežto
chromozóm X v tomto úseku nefluoreskuje
(viz dále). Izochromozóm krátkého
raménka X je „shodný“ s chromozómem
16 při použití klasického barvení, ale fluo-
44
LOCOMOTOR SYSTEM vol. 13, 2006, No. 1+2