1+2/2006 - SpoleÄnost pro pojivové tkánÄ›
1+2/2006 - SpoleÄnost pro pojivové tkánÄ›
1+2/2006 - SpoleÄnost pro pojivové tkánÄ›
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
PROUŽKOVACÍ TECHNIKY<br />
DIFERENCIÁLNÍHO<br />
BARVENÍ CHROMOZÓMŮ<br />
3.1.1 Fluorescenční technika – tzv.<br />
Q banding<br />
Švédský badatel Caspersson a jeho<br />
spolupracovníci byli první, kdo znázornili<br />
chromozómy touto technikou (pozoruhodné<br />
byly zejména práce se pšenicí).<br />
Chromozómy obarvené fluorescenční barvou<br />
vytvářejí typické fluorescenční <strong>pro</strong>užky<br />
na chromatidách. Je možno použít několik<br />
variant barev a k identifikaci chromozómů<br />
se nejčastěji používají barviva Quinacrin,<br />
quinacrin mustard. Tímto barvením mohou<br />
být spolehlivě rozpoznány 1., 2., 3. a 16.<br />
chromozóm. Caspersson a spol. <strong>pro</strong>kázali,<br />
že některé, tzv. heterochromatinové<br />
oblasti mají schopnost se spojovat s fluoreskujícími<br />
deriváty akridinu. Tento jev<br />
Caspersson a spol. teoreticky a prakticky<br />
rozpracovali především v letech 1968–<br />
1972.<br />
Experimentálně byla <strong>pro</strong>kázána vysoká<br />
specifita jednotlivých úseků chromozómů<br />
ve stupni fluorescence. Pro všechny chromozómy<br />
jsou na tomto principu sestaveny<br />
mapy, takže se podle fluorescence mohou<br />
identifikovat jednotlivé úseky patrné<br />
i u přestaveb chromozómů.<br />
Fluoreskující úseky byly pojmenovány<br />
Q pruhy. Stupeň fluorescence těchto úseků<br />
je ale <strong>pro</strong>měnlivý od jednotlivce k jednotlivci.<br />
Nejjasnější fluoreskující světelné záření<br />
se nachází v lidském karyotypu ve 3 úsecích:<br />
a) centromerická oblast chromozómu<br />
č. 3, b) krátká raménka chromozómu 13<br />
a na c) distálním konci dlouhého raménka<br />
chromozómu Y.<br />
Celkem maximálně fluoreskující úseky<br />
tvoří 1–2 % veškeré délky lidských metafázických<br />
chromozómů. Některé z těchto<br />
úseků se nachází také v podobě intenzívně<br />
fluoreskujících granul v interfázických<br />
jádrech. Kvalitativní hodnocení a analýza<br />
pruhových vzorů se <strong>pro</strong>vádí také v <strong>pro</strong>fázi<br />
a <strong>pro</strong>metafázi, která je vhodná <strong>pro</strong> rozlišování<br />
periferní oblasti chromozómu.<br />
Rozlišuje se 5 stupňů fluorescence:<br />
1. negativní – žádná fluorescence,<br />
2. bledá – pale<br />
3. střední – jako na širokém pruhu dlouhého<br />
raménka chromozómu č. 9<br />
4. intenzivní – jako na distální polovině<br />
dlouhého raménka chromozómu č. 13<br />
5. brilantní jako na distální části chromozómu<br />
Y.<br />
Pro pochopení tématiky je nutný teoretický<br />
výklad možných mechanismů vzniku<br />
fluorescence po obarvení akridinem a jeho<br />
deriváty.<br />
Dosud neexistuje nějaká obecně platná<br />
a určitá teorie, která by vysvětlovala podstatu<br />
úkazu fluorescence chromozómů v ultrafialovém<br />
světle po obarvení akridinem.<br />
Obecně se uplatňuje tzv. delokalizační<br />
efekt, kdy část energie absorbované na jednom<br />
místě DNA se <strong>pro</strong>jeví na místě vzdáleném.<br />
Jde o schopnost přenosu absorbované<br />
světelné energie ultrafialového světla podél<br />
řetězce makromolekuly. Je poměrně dost<br />
známo o účincích ultrafialového světla na<br />
strukturu DNA: báze, nukleotidy i nukleové<br />
kyseliny absorbují při vlnových délkách<br />
300 nm. Absorpční maximum 255–270 nm<br />
vede za fyziologických podmínek k excitaci<br />
pí elektronů. Energie pohlcená jednou bází<br />
nukleové kyseliny může migrovat podél<br />
polynukleotidového řetězce, pravděpodobně<br />
za účasti tripletního stavu elektronů<br />
42<br />
LOCOMOTOR SYSTEM vol. 13, <strong>2006</strong>, No. <strong>1+2</strong>
Change language