20.04.2014 Views

1+2/2006 - Společnost pro pojivové tkáně

1+2/2006 - Společnost pro pojivové tkáně

1+2/2006 - Společnost pro pojivové tkáně

SHOW MORE
SHOW LESS

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

a přídatné čočky osvětlujícího systému je<br />

třeba odstranit, abychom dosáhli maximální<br />

světelné intzenzity. Numerická apertura<br />

kondenzoru by měla být tak vysoká, jak jen<br />

je možné. Proto je nutné používat immersní<br />

objektivy a kondenzory k dosažení maximálních<br />

detailů a kontrastu. Doporučuje se<br />

použít nefluoreskujícího oleje.<br />

Osvětlení může jít shora nebo je průchozí.<br />

První způsob (epifluorescence)<br />

vykazuje větší intenzitu, kdy obraz je brilantnější<br />

(s větším kontrastem při malé<br />

ztrátě světelné energie). Další možnost je<br />

speciální úprava kondenzoru umožňující<br />

zvýšení fluorescence.<br />

3.1.9 Mikrofotografie<br />

Vzhledem k tomu, že pracujeme<br />

s nízkou intenzitou světla, je třeba dlouhé<br />

expozice a fotoaparát nesmí vibrovat.<br />

Mikroskop musí být umístěn na zvláštním<br />

stole, kde se nesmí během expozice nic<br />

jiného dělat. Filmový materiál je třeba pečlivě<br />

vybírat, vhodné jsou vysoce citlivé<br />

černobílé filmy. Jemnozrnější, ale méně citlivé<br />

filmy vyžadují <strong>pro</strong>dlouženou expoziční<br />

dobu – potom vznikají artefakty způsobené<br />

vibrací a posunem objektu. Při použití speciálního<br />

kondenzoru <strong>pro</strong> osvětlení nebo<br />

epifluorescenční osvětlení může být doba<br />

expozice <strong>pro</strong>dloužena na 5 až 10 sekund,<br />

s nejcitlivějšími filmy při největších zvětšeních.<br />

Jemnozrnné filmy vyžadují dlouhou<br />

expozici a neumožňují zhotovit více než 1–<br />

2 fotografie z téže buňky. Pak dojde k ukončení<br />

fluorescence, k tzv. úniku. Přesto se<br />

však jemnozrnné filmy používají k dosažení<br />

nejjemnějších detailů. Kom<strong>pro</strong>misním<br />

řešením je film, vyžadující 50–60 sekund<br />

při maximálním osvětlení. Pokud používáme<br />

mikroskop s automatickou kamerou,<br />

neměl by se používat automat regulující<br />

expoziční dobu, <strong>pro</strong>tože třetina světla <strong>pro</strong>chází<br />

fotometrem a dochází ke ztrátě intenzity<br />

tak cenného světla.<br />

Analýza preparátů se <strong>pro</strong>vádí za rychlého<br />

<strong>pro</strong>hlížení pod mikroskopem, <strong>pro</strong>tože<br />

je nelze dlouho uchovávat a preparáty<br />

„unikají“ při světelné expozici. Detailnější<br />

analýza chromozómů je možná pouze na<br />

fotografiích zvyšujících rozdíly v intenzitě<br />

fluorescence. Proto je nutné fotografovat<br />

dostaečné množství metafází a je to efektivnější,<br />

než je přímo dlouho <strong>pro</strong>hlížet.<br />

Jedině Y chromozóm je možno v interfázickém<br />

jádře hodnotit vizuálně přímo<br />

pod mikroskopem. Protože preparáty nedávají<br />

jednotně dobré výsledky, a kterákoliv<br />

jedna metafáze není dost informativní, je<br />

třeba fotografovat dostatečný počet buněk.<br />

Určitou vyjímkou jsou anomálie Y chromozómu,<br />

které mohou být rozpoznány z relativně<br />

malého počtu buněk. Strukturní anomálie<br />

Y se <strong>pro</strong>jeví různou velikostí skvrny<br />

Y chromatinu. Více Y chromozómů tvoří<br />

odpovídající počet skvrn v interfázickém<br />

jádře buněk.<br />

3.1.10 Fluorescenční barviva<br />

a jejich použití<br />

V zásadě se používají dva základní typy<br />

barviv: akridinová oranž a deriváty quinacrinu.<br />

Proflaviny a akridiny mají schopnost<br />

vmezeření do DNK. Akridinová oranž,<br />

což je 3,6 bis – dimethyl – amino – acridinium<br />

- chlorid, je méně používaným typem<br />

barviva, quinacrinová deriváty mustard<br />

a dihydrichlorid (Atebrin) jsou používány<br />

častěji.<br />

Charakteristika akridinové oranže<br />

Lze jí <strong>pro</strong>vádět diferenciální barvení<br />

dvouřetězcové a jedořetězcové DNK<br />

46<br />

LOCOMOTOR SYSTEM vol. 13, <strong>2006</strong>, No. <strong>1+2</strong>

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!