PSYCHOSOMATICKÉ

popřít, že se jí lékař věnoval, což však interpretovala tak, že je to jeho lékařská povinnost.
Šlo tedy o spojení (analogii s podmíněným reflexem) bolesti s traumatickou situací, která
se v nové formě opakovala, resp. tak byla subjektivně vnímána. Zároveň šlo i o jediný
naučený způsobe blízkého mezilidského kontaktu a tím i o snahu po zachování dosavadní
srozumitelnosti světa a sebe v něm. Opakované experimenty prokázaly, že náš mozek
nedokáže snést kognitivní rozpor – čímž byla potvrzena psychologická Festingerova teorie
kognitivní disonance, a zároveň psychoanalytická teorie vytěsnění nepřijatelného. Blízký
kontakt nemohl být zároveň vnímán jako pozitivní i negativní, a tudíž jej pacientka prožívala
podle staré emocionální situace z dětství jako bolestný. Podobná problematika nastala
u jedné ženy, jejíž oba sourozenci trpěli nevyléčitelným bolestivým onemocněním. Její
pocity viny za to, že ona jediná je zdravá, přispěly k tomu, že vyvinula bolesti v podbřišku.
Ty tudíž hrály podstatnou roli v udržení její duševní rovnováhy.
Jiný pacient trpěl nejrůznějšími symptomy včetně bolestí, reagujíc takto na jakoukoliv
zátěž. Dělo se to na základě přesvědčení, že je příliš citlivý a slabý – což vzniklo tím, že
se cítil slabý a bezmocný coby náhražkový partner jeho nešťastné, rozvedené matky –
a že samozřejmě chyběl i vzor dostatečně silného otce. Vydržet něco – dokonce i vztah
k ženě – a prosadit se by znamenalo možnost odloučení se od matky, na což ona několikrát
reagovala sebevražednými pokusy (která pochopitelně rodinnou psychoterapii odmítla).
Neuskutečněná separace a s tím spojené nenaučení se snášení frustrace a bolesti za podpory
rodičů jej nepřipravila na vedení samostatného života. Jeho neustálé zdravotní potíže
signalizovaly okolí, aby s ním soucítilo a nechalo ho v klidu. Zde může jít jak o deficit
symbolizace, porozumění, a tím zklidňujícího náhledu, tak i o nedostatečné působení
inhibičních nervových signálů.
Tím jsme se dostali do blízkosti dalšího psychodynamického mechanismu produkce bolesti
– jde o možnost sdělení, komunikace a ovlivnění. Pacienti často vyjadřují to nesdělitelné
vlastním prožitkem, tedy bolestí, a doufají, že to bude spatřeno. Typické je to například
u anorexie, kdy si například rodiče nevšímají symptomů upomínající na to pohlavní
zneužívání, jako je neklid, úzkostnost, poruchy spánku, bolesti hlavy, zhoršení školního
prospěchu atd. Vystupňováním je pak hubnutí, coby volání o pomoc, často spojené se
sebepoškozováním za pocity viny a nenávist k vlastnímu ženskému tělu. Bolest, kterou si
pacientky způsobují má často velmi důležitou funkci působící proti deficitnímu sebevnímání,
pocitům prázdna nebo proti traumatické vzpomínce (flashbacks). Vystupňováním je pak
hubnutí coby volání o pomoc, často spojené s uvedeným sebepoškozováním i nenávistí
k vlastnímu ženského tělu.
Jiný případ: na supervizi byla představena mladá pacientka s extrémními bolestmi
kloubů bez somatického nálezu, chodila o berlích a vzbuzovala ve své terapeutce soucit,
zvláště když se dozvěděla, jak byla dříve energická, úspěšná v zaměstnání. Postupně se
v přednášené kazuistice nenápadně množily známky toho, že hlavní problém této ženy
22
05_Psychosom_FINAL.indd 22
11/10/10 1:09:13 PM