PSYCHOSOMATICKÉ

nezáleží v opětném dosažení osamostatnění – i při svém handicapu si dovedla na všechno
zjednat své lidi, kteří ji všude doprovázeli. A tak se v následující diskusi začala potvrzovat
domněnka, že bolesti této distancovaně působící ženy, které se nepodařilo se etablovat
v Praze po odborné praxi v Paříži, umožňovaly kompenzatorní manipulaci okolí, neboť
nedokázala snést neúspěch. Bolestivé selhání a křečovitou snahu po dominanci vyjadřovala
a sdělovala řečí svého těla.
Někdy tomu předcházejí dětské zkušenosti, že je možno prostřednictvím bolesti dosahovat
aktuální cíle, upozorňovat na sebe. To znamená, že bolest vzniká nejenom pasivním
spojením dřívější bolesti ze situací, jež ji připomíná, nýbrž že existuje možnost si bolest
aktivně přivodit. Jak si toto neurofyziologicky vysvětlit? V této souvislosti je zajímavé, že
slovo bolest či zranění je používáno jak v somatickém tak i v psychologickém kontextu.
Tomu odpovídají nejnovější neuropsychologické nálezy: centrum pro tělesnou i psychickou
bolest leží ve stejném regionu mozkové kůry. Zobrazovacími metodami činnosti mozku
bylo prokázáno, že již představa tělesné či i duševní bolesti má za následek zvýšení aktivity
v tomto okrsku mozkové kůry. Potlačením emocionální a významové složky psychické
bolesti jsou odvedeny příslušné vzruchy spíše do okrsku, jež je odpovědný za tělesné
vnímání bolesti. Samozřejmě nevíme přesně, co se v mozku děje. Je možné si představit
i jiný mechanismus, totiž neschopnost sebeuklidňující schopnosti zvládnout a tím i ohraničit
ohnisko fyzického bolestného prožitku či vzpomínky, fantazie či obavy z budoucí bolestné
situace, což vede k rozšíření příslušných vzruchů na okolí a zintensivnění vnímání tělesné
bolesti. Obdobně jako u traumatu nedojde ke zpracování psychogenní bolesti a tak trvá
a působí tato otevřená situace (neuzavřený gestalt) i nadále. Lze si představit i možnost
vrozeného či získaného strukturálního emocionálního deficitu ohledně vnímání psychické
bolesti k utrpení, zklamání, porážky a tak podobně, čímž je zúžen příslušný psychický
prostor k akceptanci a zpracování těchto emocí, takže se příslušné vzruchy vedou do areálu
pro vnímání tělesné bolesti. Terapeuticky zde půjde o rozšíření schopnosti, resp. kapacity
pro vnímání a uvědomění bolestivých zážitků, o posílení tolerance k bolestným situacím
ale i o možnost se s nimi vypořádat, resp. proti nim bránit.
Z uvedeného vyplývá, že si může člověk i vyvolat představu bolesti, a tudíž i její vnímání,
aby třeba zapůsobil na své okolí, neboť by bylo sdělení bolestného zážitku zatěžující,
jindy riskantní spojené s nedůvěrou, jak na to bude okolí reagovat, či jde o přesvědčení,
že okolí bude reagovat jen na tělesnou bolest, na což je mimo jiné zařízen celý obrovský
medicínský provoz. Často slýcháváme psychosomatické pacienty říkat: „teprve teď, když
jsem onemocněl(a), když trpím bolestmi, si manžel (manželka) všiml(a), že mi něco
v partnerství schází, že něčím trpím“.
V psychosomatice a zvláště v psychoterapii jde tudíž o otázku, proč a jak zastupuje tělesná
bolest psychické utrpení. Psychická bolest může být tak silná, že její plné prožití, či její
pouhé uvědomění, je nesnesitelné, či se za ní, za slzy a nesnesitelnost trápení člověk stydí,
23
05_Psychosom_FINAL.indd 23
11/10/10 1:09:13 PM